Obecné části

Motto: Obsah vzdělávání žáka základní školy speciální zásadně ovlivňuje kvalitu jeho života ve školním i v dospělém věku. Osvojené vědomosti a dovednosti mají dopad na jeho společenský i osobní život, případně vedou i k uplatnění žáka na pracovním trhu. Dosažený stupeň samostatnosti a soběstačnosti je stěžejní nejen pro život žáka samotného, ale i pro jeho rodinu. 

Pokud jsou v dokumentu používány pojmy žák, učitel aj., rozumí se tím pedagogická kategorie nebo označení profesní skupiny, tj. žák i žákyně, učitel i učitelka atd. I přes volbu mužského rodu dokument respektuje rovnost pohlaví.

Kapitola uvádí Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální jako závazný dokument vymezující základy vzdělávání v základní škole speciální.  

Základní vzdělávání klade důraz na poznávání, respektování a rozvoj individuálních schopností i zájmů žáků v bezpečném a motivujícím prostředí školy. 

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální (RVP ZŠS) vychází ze Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, která orientuje vzdělávání žáků na jejich budoucí potřeby. Zdůrazňuje rozvoj kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život a usiluje o snížení nerovností v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, které umožní maximální rozvoj potenciálu žáků (Strategie 2030+, s. 5). 

Právo vzdělávat se v základní škole speciální mají žáci se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem (ŠZ § 48). 

RVP ZŠS obsahuje dva díly, které jsou zpracované podle stupně mentálního postižení žáků a jsou navzájem plně prostupné. 

Díl I – Vzdělávání žáků se středně těžkým mentálním postižením

Díl I je určený pro vzdělávání žáků se středně těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem.

Díl II – Vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením 

Díl II je určený pro vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem, a dětí s hlubokým mentálním postižením.  

Předložený kurikulární dokument je zpracovaný v elektronickém informačním systému. Zahrnuje úvodní obecné části, vzdělávací obsah a metodickou podporu. Obecné části RVP ZŠS poskytují závazné informace pro školy k tvorbě školního vzdělávacího programu (ŠVP) a k organizaci výuky. Tyto kapitoly jsou společné pro oba díly, ale některé jejich části mají odlišný obsah. Odlišný obsah vychází z rozdílných vzdělávacích potřeb žáků dané skupiny. 

RVP ZŠS vymezuje na státní úrovni závazný rámec pro obor vzdělání základní škola speciální. V Dílu I je realizován na 1. stupni (1. až 6. ročník) a na 2. stupni (7. až 10. ročník) základních škol speciálních. Díl II není dělený na stupně. Úspěšným absolvováním tohoto vzdělávacího programu získává žák základy vzdělání (ŠZ § 45). Současně žák naplňuje v prvních devíti letech školní docházky povinnou školní docházku (ŠZ § 36–43). Absolvováním celého desetiletého vzdělávacího programu podle RVP ZŠS dosáhne žák základů vzdělání.  

RVP ZŠS je závazným dokumentem i pro individuální vzdělávání (ŠZ § 41). 

RVP ZŠS navazuje svým pojetím a obsahem na Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Pro přípravu na vzdělávání v základní škole speciální lze zřídit přípravný stupeň základní školy speciální (ŠZ § 48a). Tato příprava může probíhat až po dobu tří let. 

RVP ZŠS je východiskem pro rámcové vzdělávací programy ve středním vzdělávání, především pro obor vzdělání praktická škola jednoletá a praktická škola dvouletá.    

Kapitola vymezuje cíle základního vzdělávání ve shodě se školským zákonem, společné hodnoty na úrovni základního vzdělávání, pojetí vzdělávání podle závažnosti znevýhodnění žáků a profil absolventa základní školy speciální vzdělávaného podle Dílu I RVP ZŠS.    

Základní vzdělávání směřuje k obecným zásadám a cílům vzdělávání (ŠZ § 2) a k cílům základního vzdělávání (ŠZ § 44) vymezeným ve školském zákoně. 

Hlavním cílem základního vzdělávání realizovaného podle RVP ZŠS je utvářet a postupně u žáků rozvíjet klíčové kompetence, základní gramotnosti (pouze u Dílu I) a poskytnout jim základ všeobecného vzdělání.  

Vzdělávání v kontextu RVP ZŠS se svým pojetím přizpůsobuje úrovni psychického a fyzického rozvoje žáků se závažným znevýhodněním. Vzhledem k variabilitě schopností, úrovni vědomostí a dovedností žáků základní školy speciální je nezbytné při vzdělávání uplatňovat přístupy odpovídající vývojovým a osobnostním specifikům žáků, za přispění nejvyšší míry podpůrných opatření.   

Základní vzdělávání podle RVP ZŠS směřuje k uplatňování hodnot klíčových pro odpovědné zapojení žáka do života jeho rodiny a nejbližšího okolí. Tyto základní postoje a hodnoty, vycházející ze vzdělávacích dokumentů UNESCO a OECD, jsou definované jako: sdílené poznání (rozvíjení společných znalostí a dovedností), respektování potřeb planety (ochrana přírody a životního prostředí), podpora udržitelných technologií a inovací (využívání nových technologií účelným způsobem) a důstojný život pro všechny (vytváření a respektování pravidel společného soužití).  

(UNESCO: Vzdělávání pro cíle udržitelného rozvoje; OECD: Vzdělávání a dovednosti pro budoucnost 2030 – Kompas učení 2030). 

RVP ZŠS Díl I směruje žáky se středně těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem k těmto dílčím cílům:   

• naučit se zvládat běžné i složitější situace a přijímat změny; 
• komunikovat a spolupracovat funkčním způsobem;   
• bezpečně využívat digitální technologie;   
• chránit své fyzické a duševní zdraví i zdraví jiných; 
• vážit si kulturních hodnot a přírodního prostředí, využívat je a chránit; 
• být ohleduplný a tolerantní k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám;   
• poznávat své schopnosti a reálné možnosti při spolurozhodování o svém životním uplatnění.

Pro dosažení cílů vzdělávání v základní škole speciální je nezbytný systém záměrů, konkrétních úkolů, činností, metod, prostředků a aktivit:

• umožnit vnitřní diferenciaci a individualizaci výuky žáků s využitím všech podpůrných opatření;  
• umožnit variabilní organizaci výuky, úpravu vyučovací hodiny volit podle potřeb žáků, vyučovací hodiny dělit na více jednotek;  
• usnadnit žákům verbální, popřípadě neverbální komunikaci s okolím využíváním všech dostupných systémů a forem komunikace – digitálních technologií, systémů augmentativní a alternativní komunikace; 
• umožnit žákům osvojení sebeobslužných činností a základních pracovních dovedností a návyků na takové úrovni, aby je byli schopni využít v občanském životě a při plnění požadavků podporovaného zaměstnání; 
• umožnit žákům osvojit si postupy učení a motivovat je k učení, vést žáky k ustálenému postupu osvojování dovedností a návyků, dbát na jeho dodržování formou průběžné pozitivní motivace; 
• podněcovat žáky k myšlení a k řešení problémů na podkladě názoru, podporou názorného myšlení a úzkého sepětí s realitou vytvářet stereotypy chování pro uplatnění v konkrétních životních situacích; 
• vést žáky ke schopnosti reálného pohledu na svou osobu i na osoby ve svém nejbližším okolí, umožnit jim zažít uspokojení z výsledků společné práce; 
• připravovat žáky k tomu, aby si uvědomovali svá práva a naplňovali své povinnosti, rozvíjet u žáků dovednost vyjádřit své požadavky a potřeby, podporovat rozvoj jejich samostatnosti; 
• nastavovat u žáků vhodné projevy v chování, jednání, prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, k okolnímu prostředí i k přírodě;
• zajišťovat žákům dostatek příležitostí k získávání zkušeností v činnostech, které je uspokojují a přinášejí jim radost, umožnit jim podílet se na jednoduchých sociálních aktivitách; 
• učit žáky chránit vlastní zdraví i zdraví jiných; vytvářet a upevňovat poznatky a dovednosti v péči o zdraví, v oblasti osobního bezpečí a lidské sexuality, vést je k pozitivnímu myšlení, k osvojení režimu podporujícího zdraví. 

Vzdělávání v základní škole speciální podle Dílu I je přizpůsobené žákům se sníženou úrovní rozumových schopností, nedostatečnou úrovní koncentrace pozornosti a nízkou úrovní rozvoje volních vlastností.  

Vzdělávací činnosti jsou zaměřené na rozvíjení rozumových schopností a osvojování přiměřených poznatků, na vypěstování návyků sebeobsluhy, vytváření dovedností používat předměty denní potřeby a osvojit si jednoduché pracovní činnosti. Rozvíjení duševních i tělesných schopností žáků je založené na důsledném respektování jejich individuálních zvláštností.

Vzdělávací obsah RVP ZŠS Díl I je redukovaný na osvojení základních vědomostí a dovedností v jednotlivých vzdělávacích oblastech a vzdělávacích oborech, prakticky zaměřených činností a pracovních dovedností. 

Pro vzdělávání žáků se středně těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem je třeba vytvořit optimální podmínky, které vyžadují především přátelskou atmosféru, klidné a nestresující prostředí, poskytující pocit jistoty a bezpečí a umožňující koncentraci na práci. Uspokojováním nejen základních fyziologických potřeb, ale i potřeb psychických a sociálních je dán předpoklad úspěšného vývoje, aby žáci v rámci svých možností dosáhli cílů základního vzdělávání. 

Žák, který úspěšně ukončil vzdělávání v základní škole speciální, by měl získat základy klíčových kompetencí, které mu umožňují:  

• komunikovat vhodnými výrazovými prostředky v každodenních situacích s ohledem na míru znevýhodnění, přiměřeně reagovat na okolní podněty;  
• udržovat okruh vztahů, přistupovat s respektem k jiným lidem, respektovat zájmy a práva lidí kolem sebe; 
• rozvíjet vlastní fyzickou a psychickou odolnost, využívat podle svých možností dostupné postupy podporující zdraví a bezpečnost a posilovat svou osobní pohodu (wellbeing);  
• věnovat pozornost živým bytostem a přírodě, přispívat k udržitelnosti; 
• vyjadřovat nápady, emoce a potřeby prostřednictvím uměleckých a kulturních prostředků;  
• využívat bezpečně digitální technologie, dodržovat osvojená pravidla, jak předcházet situacím ohrožujícím jeho zdraví a bezpečí;  
• orientovat se v přiměřeně náročných textech různých formátů a obsahů;  
• využívat numerické informace v běžně se vyskytujících situacích.

Ve vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem či dětí s hlubokým mentálním postižením podle RVP ZŠS Díl II usilujeme o směřování k těmto dílčím cílům: 

• osvojovat si základní hygienické návyky a činnosti týkající se sebeobsluhy;
• rozvíjet svou pohyblivost a snažit se o dosažení co nejvyšší možné míry samostatnosti;  
• rozvíjet své komunikační dovednosti i s využíváním systémů augmentativní a alternativní komunikace; 
• spolupracovat s blízkými osobami a vykonávat jednoduché úkony; 
• vytvářet si pozitivní vztahy ke spolužákům a k začlenění do kolektivu.

Žáci vzdělávaní podle RVP ZŠS Díl II mají závažné mentální postižení, zpravidla spojené i s dalšími závažnými poruchami motoriky, komunikačních schopností a s dalším zdravotním omezením. Je nutné, aby byli vzděláváni na základě speciálně upraveného vzdělávacího programu v přizpůsobených podmínkách a za odborného speciálněpedagogického vedení. Žáci si osvojují elementární vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní získání určité míry soběstačnosti.  

Velice důležitá je kultivace osobnosti žáků, rozvíjení jejich estetického cítění a zájmů, výtvarných a hudebních schopností a nejjednodušších pracovních dovedností. Informativní cíle ustupují cílům formativním a rehabilitačním. Při vzdělávání těchto žáků je nutné zajištění atmosféry jistoty a bezpečí jako základu vytváření vztahů. 

Pro vzdělávání žáků je charakteristické individualizované vyučování. Vnitřní členění tříd nevychází z věkových charakteristik žáků, ale z úrovně jejich individuálních schopností a potřeb, které jsou určující pro obsah vzdělávání. Režim dne je rozdělený na pravidelné střídání výuky, odpočinku a hry, které odpovídá možnostem zatížení žáků. Pro žáky, jejichž speciální vzdělávací potřeby to vyžadují, je vzdělávání individuálně plánováno. Všechna podpůrná opatření směřují k rozvíjení celé osobnosti. 

K organizačnímu zabezpečení patří i vhodné prostorové a materiální vybavení – prostory pro relaxaci a individuální práci se žáky, vhodný nábytek, kompenzační pomůcky potřebné pro rozvíjení hybnosti žáků. 

Vzdělávací program pro žáky s těžkými formami mentálního postižení Díl II je plně prostupný se vzdělávacím programem pro žáky se středně těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem Díl I a v případě akcelerace vývoje rozumových schopností žáka je nejen možné, ale i vhodné jeho převedení do jiného vzdělávacího programu.  

Děti s hlubokým mentálním postižením, kterým bylo stanoveno vzdělávání podle ŠZ § 42, jsou vzdělávány podle osobního plánu sestaveného v souladu s tímto RVP a jsou klienti speciálně pedagogického centra. 

Kapitola vymezuje podmínky pro realizaci RVP ZŠS ve formě utváření kultury a prostředí školy, které podporují žáky ve vzdělávání.   

Podmínky pro realizaci RVP ZŠS vycházejí z koncepčních vzdělávacích dokumentů, z obecně platných předpisů, z požadavků na zajištění výchovně-vzdělávacího procesu a zároveň ze speciálních vzdělávacích potřeb žáků.   

Zvyšování kvality vzdělávání je úzce spojené se systematickým rozvojem a řízením kultury školy a jejích procesů. Škola se stává učícím se společenstvím. 

Kultura školy představuje provázaný soubor prvků. Patří mezi ně pravidla, symboly, tradice, rituály, sdílené hodnoty, vztahy v rámci školního společenství a materiální i organizační podmínky.

Kultura školy ovlivňuje každého žáka, učitele a další aktéry vzdělávání a má významný dopad na kvalitu vzdělávání i jeho výsledky. Pro rozvoj kultury školy je klíčové, aby žáci posilovali příkladné vzorce chování už samotným životem ve škole. Cílem je to, aby byl kladen důraz na bezpečné prostředí, kvalitu života ve škole, demokratické principy, udržitelný rozvoj, respektující komunikaci a praktické využití vzdělávacích výsledků v životě žáků. Je důležité, aby vedení školy svým příkladem a podporujícím přístupem k pracovníkům i žákům významně přispívalo k rozvoji školní kultury.

V prostředí dobře fungující školy s demokratickými principy vzniká společenství, kde učitelé, žáci a zákonní zástupci společně přispívají k jeho fungování a sdílejí odpovědnost za kvalitu školního prostředí.  

Škola aktivně buduje a rozvíjí vztahy se všemi účastníky vzdělávacího procesu i místní komunitou a pravidelně reflektuje jejich kvalitu. Škola velmi úzce kooperuje se zákonnými zástupci žáků, spolupráce se realizuje formálně na oficiálních setkáních se zákonnými zástupci v rámci milníků školního roku a také neformálně při setkáních na kulturních i jiných aktivitách školy. Pro úspěšné vzdělávání žáků je tato spolupráce klíčová.

Vedení školy posiluje vzájemnou důvěru mezi vedením, zaměstnanci, žáky, zákonnými zástupci a dalšími partnery prostřednictvím: 

• transparentního a včasného informování všech zúčastněných o záležitostech, které se jich týkají; 
• bezpečných (případně anonymních) nástrojů pro pravidelnou zpětnou vazbu k výuce a provozu školy.

Výsledky analýz zpřístupňuje zřizovateli, pedagogické radě, školské radě, zákonným zástupcům i žákům. 

Vedení školy aktivně vytváří podmínky pro neustálý osobnostní a profesní rozvoj kapacit, zejména prostřednictvím vzdělávání učitelů, budování partnerských vztahů a podpory osobního wellbeingu zaměstnanců školy. 

Při posilování personálních kapacit vychází vedení školy z vlastního systému rozvoje učitelů, z vizí, strategií rozvoje školy a z plánu dalšího vzdělávání. Učitelům poskytuje prostor a podporu k naplnění jejich různorodých rolí, k získávání potřebných kompetencí (Kompetenční rámec absolventa učitelství) pro efektivní týmovou spolupráci.

Vedení školy zajistí podmínky pro zvyšování profesních kompetencí učitelů, zejména prostřednictvím: 

• zapojení učitelů a dalších aktérů vzdělávání do plánování, realizace a vyhodnocování jejich profesního rozvoje;
• zavedení plánu podpory pro začínající učitele, včetně role uvádějících a provázejících učitelů, s důrazem na realizaci vzájemných hospitací a odborných supervizí. 

Vedení školy klade důraz na kvalitní organizaci výuky, která hraje klíčovou roli při aktivizaci a motivaci žáků k učení. Pro podporu smysluplného a aktivního zapojení žáků do procesu učení uplatňuje škola pestrou škálu vzdělávacích strategií. Tyto strategie se zaměřují na úroveň celé školy (vzdělávací strategie školy) i na úroveň jednotlivých vyučovacích předmětů (strategie učitelů). 

Školní vzdělávací strategie přispívají k naplňování vzdělávacích cílů, vytváření pozitivního klimatu školy a podporují spolupráci mezi žáky a učiteli. Strategie na úrovni jednotlivých vyučovacích předmětů zahrnují konkrétní didaktické přístupy, jako jsou výukové metody, organizační formy, prostředky výuky, reflexe a hodnocení. Tyto postupy pomáhají žákům dosahovat klíčových kompetencí a v rámci Dílu I RVP ZŠS také základních gramotností. Pedagogický tým školy sdílí zkušenosti s využívanými vzdělávacími strategiemi, spolupracuje na jejich zlepšování a jeho členové se přitom vzájemně inspirují.

Na úrovni školy učitelé: 

• společně plánují, realizují a reflektují vzdělávací strategie; 
• respektují a aktivně využívají společné školní strategie. 

 Na úrovni vyučovacích předmětů učitelé: 

• uplatňují ve výuce didaktické postupy zaměřené na rozvoj klíčových kompetencí a v případě Dílu I také základních gramotností; 
• sledují vzdělávací pokroky každého žáka a zohledňují individuální vzdělávací potřeby všech žáků; 
• podporují vytváření pozitivních vztahů mezi žáky a rozvíjejí jejich schopnost vzájemně spolupracovat; 
• přizpůsobují organizaci výuky a vzdělávací metody zdravotnímu stavu žáků.

Inovativní přístup k výuce klade důraz na efektivní vyučování a učení, které vychází z reflexe a hodnocení kvality výuky. Učitelé průběžně vyhodnocují, jak jsou naplňovány stanovené cíle. Sledují dopad výuky na učení žáků a na základě těchto pozorování plánují další výuku. 

Učitelé propojují formální, neformální a zájmové vzdělávání prostřednictvím: 

• vyhledávání a využívání příležitostí k neformálnímu vzdělávání ve spolupráci s různými institucemi, jejich pracovníky nebo jednotlivými aktéry působícími v oblasti neformálního vzdělávání; 
• zohledňování výsledků neformálního vzdělávání při plánování a realizaci výuky, navazování na získané znalosti, dovednosti žáků a jejich další rozvoj.

Škola cíleně vytváří vhodné podmínky pro vzdělávání žáků základní školy speciální. Klade důraz na zajištění organizačních, prostorových, materiálních, hygienických a bezpečnostních opatření, která odpovídají jejich potřebám a splňují platné předpisy a normy. Zároveň škola aktivně monitoruje faktory, které by mohly ohrozit fyzické, psychické nebo sociální zdraví žáků a zaměstnanců. Kvalitu prostředí s ohledem na principy udržitelnosti a společenské odpovědnosti ve vzdělávání zajišťuje prostřednictvím: 

• podpory zdraví žáků s důrazem na budování zdravých životních návyků; 
• zajištění osobní bezpečnosti žáků ve škole i během školních akcí; 
• péče o kvalitu, účelnost a funkčnost prostor a materiálního vybavení; 
• důrazu na dodržování hygienických standardů a estetiku školního prostředí; 
• odpovědného přístupu k ochraně osobních údajů a prevencí rizik spojených s využíváním digitálních technologií; 
• zavádění vlastních cílů a strategií pro šetrné hospodaření s prostředky. 

Všichni žáci vzdělávaní podle RVP ZŠS jsou žáky s přiznanými podpůrnými opatřeními ze strany školského poradenského zařízení (ŠPZ). Vzdělávání žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními se řídí platnými pravidly (ŠZ § 16, ŠZ § 16a a ŠZ § 19). Způsob poskytování podpůrných opatření žákovi je podrobně specifikován ŠPZ v Doporučení ke vzdělávání.

Pro školy/třídy zřízené podle § 16 odst. 9 platí, že mohou do svého ŠVP zařazovat předměty speciálně pedagogické péče koncipované na časové období delší než jeden rok pro skupiny žáků s potřebou podpory ve společné oblasti.  

U žáků, kteří opakovaně nenaplňují školní výsledky učení stanovené v ŠVP pro uzlové body, je třeba plánovat jejich vzdělávání individuálně. Postup a formy plánování si škola stanoví ve svém ŠVP. Volba způsobu plánování je v kompetenci školy. 

Kapitola charakterizuje vzdělávací obsah – klíčové kompetence, základní gramotnosti, průřezová témata, vzdělávací oblasti a vzdělávací obory a jejich vztahy. 

Vzdělávací obsah je v RVP ZŠS vymezený očekávanými výsledky učení (OVU) klíčových kompetencí a OVU vzdělávacích oborů, v případě Dílu I také OVU základních gramotností a průřezových témat. OVU stanovují výsledek vzdělávání žáků na úrovni 6. a 10. ročníku pro Díl I a 10. ročníku pro Díl II. Jsou určující pro tvorbu ŠVP a učitelé se žáky by měli směřovat k jejich osvojování na odpovídající úrovni. OVU jednotlivých vzdělávacích oborů jsou vzhledem k možnostem žáků formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“.

OVU jednotlivých vzdělávacích oborů jsou vzájemně provázané s OVU klíčových kompetencí, u Dílu I s OVU základních gramotností a průřezových témat.  

Klíčové kompetence v kontextu základní školy speciální představují soubor znalostí, dovedností, postojů a hodnot, jež lze v učebním procesu zprostředkovat žákům se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, případně se souběžným postižením více vadami a autismem, či dětem s hlubokým mentálním postižením. Klíčové kompetence můžeme u žáků, s ohledem na jejich specifika a vývojové charakteristiky, pozorovat v základních projevech chování i v interakcích s okolím. Vzdělávání na úrovni základní školy speciální poskytuje žákům východiska pro další rozvoj klíčových kompetencí, což je celoživotní proces, doprovázený dalším vývojem, zráním i rozvojem osobnosti žáka.

Ucelené projevy klíčových kompetencí jsou očekávány na konci vzdělávacího procesu žáka, a to vždy s ohledem na jeho reálné kognitivní, emocionální i sociální možnosti a specifické potřeby. 

RVP ZŠS vymezuje osm klíčových kompetencí, a to zvlášť pro Díl I i Díl II: 

• Klíčová kompetence k učení 
• Klíčová kompetence komunikační 
• Klíčová kompetence osobnostní a sociální 
• Klíčová kompetence k občanství a udržitelnosti 
• Klíčová kompetence pracovní
• Klíčová kompetence k řešení problémů 
• Klíčová kompetence kulturní 
• Klíčová kompetence digitální  

V kompetenčním pojetí vzdělávání představují klíčové kompetence stěžejní obsahovou kategorii, k jejímuž naplnění (osvojení) vzdělávání směřuje. Jednotlivé klíčové kompetence obsahují charakteristiku a jsou tvořené složkami, které obsahují závazné OVU na úrovni 6. a 10. ročníku pro Díl I RVP ZŠS a 10. ročníku pro Díl II RVP ZŠS. Stejně jako u OVU jednotlivých vzdělávacích oblastí jsou i OVU klíčových kompetencí vzhledem k možnostem žáků formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“. 

Pro jednotlivé OVU jsou v metodické podpoře dále uvedeny návrhy vzdělávacích strategií i námětovník projevů žáka, chceme-li posoudit míru osvojení dané klíčové kompetence. Metodická podpora vždy obsahuje také výčet souvisejících vazeb na OVU vzdělávacích oborů a průřezových témat. 

V RVP ZŠS Díl I (pro Díl II nejsou formulované) jsou vymezené dvě základní gramotnosti: 

• Logicko-matematická
• Čtenářská a pisatelská 

Základní gramotnosti představují souhrn znalostí a dovedností uplatnitelných v rozmanitých životních situacích. Jde o ucelené postupy práce s verbálními a numerickými informacemi v nejširším slova smyslu těchto charakteristik a v různých kontextech, s nimiž jsou žáci konfrontováni v každodenní realitě. 

V RVP ZŠS jsou základní gramotnosti vymezené v jednoduchých situacích, s nimiž se žáci běžně setkávají a při jejichž řešení uplatňují základní verbální a numerické dovednosti. Žáci tak dávají najevo, že dokážou řešit jednoduché problémy v každodenním životě ve společnosti. 

Jednotlivé základní gramotnosti obsahují charakteristiku a jsou tvořené složkami, které obsahují závazné OVU na úrovni 6. a 10. ročníku pro Díl I RVP ZŠS (pro Díl II nejsou formulované). 

S ohledem na dispozice žáků ZŠS jsou OVU definované tak, aby byly dosažitelné většinou žáků. Stejně jako u OVU jednotlivých vzdělávacích oblastí jsou i OVU základních gramotností vzhledem k možnostem žáků formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“.

Pro jednotlivé OVU jsou v metodické podpoře dále uvedeny návrhy vzdělávacích strategií i námětovník projevů žáka, chceme-li posoudit míru osvojení dané základní gramotnosti. Metodická podpora vždy obsahuje také výčet souvisejících vazeb na OVU vzdělávacích oborů.

Průřezová témata zachycují specifické okruhy poznávání, které se promítají do více různých vzdělávacích oblastí.  

Průřezová témata propojují poznatky a dovednosti z různých oborů do společensky významných témat a vedou žáky k zamýšlení se nad světem, který je obklopuje, a hodnotami, které reprezentuje, a to s přihlédnutím ke kognitivním dispozicím žáků ZŠS. 

V RVP ZŠS Díl I (pro Díl II nejsou formulovaná) jsou vymezená tři průřezová témata: 

• Péče o sebe a druhé 
• Společnost pro všechny 
• Udržitelné prostředí 

V RVP ZŠS jsou průřezová témata propojená s očekávanými výsledky učení. Poukazují však na přesah přímého učení k celospolečenským tématům. 

Průřezová témata mají jednotnou strukturu, která obsahuje charakteristiku jednotlivých průřezových témat a závazné OVU na úrovni 6. a 10. ročníku Dílu I RVP ZŠS (pro Díl II nejsou formulovaná). Stejně jako OVU jednotlivých vzdělávacích oblastí jsou i OVU průřezových témat vzhledem k možnostem žáků formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“.

K jednotlivým OVU jsou v metodické podpoře dále uvedeny komentáře možného rozvoje průřezových témat, příklady konkrétních aktivit, které dané průřezové téma rozvíjejí, a výčet hodnot, jež průřezová témata naplňují. Metodická podpora vždy obsahuje také výčet souvisejících vazeb na OVU vzdělávacích oborů a klíčových kompetencí. 

Vzdělávací oblasti zařazené do RVP ZŠS jsou tvořené jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory. Obory se skládají z tematických okruhů. 

Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou v úvodu vymezené charakteristikou vzdělávací oblasti, která vyjadřuje postavení a význam vzdělávací oblasti v základním vzdělávání a charakterizuje vzdělávací obsah jednotlivých vzdělávacích oborů dané vzdělávací oblasti. Charakteristika vymezuje, k čemu je žák prostřednictvím vzdělávacího procesu veden.  

Očekávané výsledky učení jsou formulované aproximativně, protože často není možné předem předvídat, co bude žák s těžším stupněm mentálního postižení schopen v určitém věku zvládnout tak, aby byl daný výsledek ověřitelný. Každý žák dosahuje očekávaných výsledků v míře odpovídající jeho individuálním možnostem a schopnostem. Očekávané výsledky učení vyjadřují záměr pedagogického působení. Vzhledem k možnostem žáků jsou formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“.

K jednotlivým očekávaným výsledkům učení je přiřazené učivo jako součást metodické podpory. Učivo není cílem, ale prostředkem k dosažení očekávaných výsledků učení vzdělávacích oborů i k rozvíjení klíčových kompetencí. Takto vymezené učivo je doporučeno školám k dalšímu rozpracování do jednotlivých ročníků nebo delších časových úseků, ve vazbě na distribuované nebo rozpracované očekávané výsledky učení. 

V metodické podpoře jsou dále uvedeny komentáře blíže vysvětlující obsah jednotlivých OVU a příklady konkrétních aktivit, které mohou vést k osvojení daného OVU. Jsou uvedeny vazby na předcházející i navazující OVU, na OVU klíčových kompetencí, základních gramotností (Díl I), průřezových témat (Díl I) a jiných vzdělávacích oborů.

Při tvorbě ŠVP školy rozpracují vzdělávací obsah jednotlivých vzdělávacích oborů do vyučovacích předmětů v jednotlivých ročnících či etapách. Z jednoho vzdělávacího oboru může být vytvořen jeden vyučovací předmět nebo více vyučovacích předmětů, případně může vyučovací předmět vzniknout integrací vzdělávacího obsahu více vzdělávacích oborů nebo jejich částí (integrovaný vyučovací předmět). 

Vzdělávací obsah vzdělávání žáků se středně těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem v základní škole speciální je rozdělený do devíti vzdělávacích oblastí:

• Jazyk a jazyková komunikace (Čtení a psaní, Komunikační výchova) 
• Matematika a její aplikace (Matematika) 
• Informatika (Informatika) 
• Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět) 
• Člověk a společnost (Člověk a společnost) 
• Člověk a příroda (Člověk a příroda) 
• Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova) 
• Člověk, zdraví a bezpečí (Výchova ke zdraví a bezpečí, Tělesná výchova) 
• Člověk, jeho osobnost a svět práce (Pracovní činnosti, Osobnostní a sociální výchova) 

Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů se vzájemně překrývá. Je upravený tak, aby odpovídal mentální úrovni žáků. Tvoří očekávané výsledky a učivo na 1. a 2. stupni základního vzdělávání. Učivo je v rámci metodické podpory přiřazené k jednotlivým očekávaným výsledkům učení. 

Vzdělávací obsah základního vzdělávání žáků s nejtěžšími formami mentálního postižení je rozdělený do pěti vzdělávacích oblastí, které lze spojovat a vyučovat v blocích: 

• Člověk a komunikace (Rozumová výchova, Komunikační výchova) 
• Člověk a jeho svět (Smyslová výchova) 
• Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova) 
• Člověk, zdraví a bezpečí (Tělesná výchova) 
• Člověk, jeho osobnost a svět práce (Pracovní činnosti, Osobnostní a sociální výchova) 

Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou koncipované tak, aby respektovaly výrazné opoždění psychomotorického vývoje žáků. Současně jsou utvářené tak, aby svými konkrétními cíli a vzdělávacím obsahem podporovaly především rozvoj komunikačních a pohybových dovedností, zejména v oblasti motoriky, sebeobsluhy, jednoduchých pracovních aktivit a zájmů. Vzdělávací oblasti tím přispívají k co největšímu rozvoji osobnosti žáků. Tvoří očekávané výsledky a učivo.

Očekávané výsledky učení jsou stanovené k době, kdy žáci končí povinnou školní docházku a měli by dosahovat těchto výsledků, a to v míře odpovídající jejich individuálním možnostem, s přímou pomocí pedagoga nebo jiného pedagogického pracovníka.  

Kapitola stanovuje hodnoty celkové časové dotace pro základní vzdělávání a hodnotu disponibilní časové dotace. Na základě těchto hodnot škola zpracuje svůj školní učební plán. 

Rámcový učební plán (RUP) pro základní školu speciální závazně stanovuje: 

• celkovou časovou dotaci pro základní vzdělávání;   
• disponibilní časovou dotaci a poznámky k jejímu využití; 
• zařazení vzdělávacích oblastí, oborů do učebního plánu školy. 

Celkovou časovou dotaci v RUP tvoří součet dvou hodnot – časové dotace pro osvojování OVU a disponibilní časové dotace.  

Část z časové dotace pro osvojování OVU je stanovená závazně prostřednictvím povinného přiřazení vzdělávacích oblastí/oborů k ročníkům. Zbylá část hodin je určená k vlastnímu přerozdělení školou a její distribuce je v kompetenci školy. Jednotlivé vzdělávací obory lze spojovat a vyučovat v blocích.  

Disponibilní časová dotace (DČD) vytváří prostor pro rozšíření vzdělávacího obsahu. Má umožnit škole zaměřit se na maximální rozvoj potenciálu každého žáka. Využití DČD je plně v kompetenci ředitele školy a teprve v učebním plánu je závazné. Disponibilní časová dotace je určená: 

• k posílení časové dotace jednotlivých vzdělávacích oblastí a vzdělávacích oborů nad rámec závazného minima;  
• k zařazení předmětů speciálně pedagogické péče (logopedická péče, podpůrné terapie a intervenční techniky jako zooterapie, stimulace ve snoezelenu, bazální stimulace a další předměty kompenzačního a reedukačního charakteru); 
• k vytvoření a zařazení nových vzdělávacích předmětů, které musí navazovat na obsah vzdělávací oblasti (vzdělávacího oboru);
• k realizaci průřezových témat.  

Rámcový učební plán Dílu I stanovuje pro tvorbu učebního plánu školy závazné hodnoty časové dotace, které musí být dodrženy:  

• celkovou časovou dotaci jako povinnou týdenní časovou dotaci celkem ve všech ročnících základního vzdělávání na 1. stupni 135 hodin, na 2. stupni 114 hodin; 
• disponibilní časovou dotaci na 1. stupni 15 hodin, na 2. stupni 24 hodin; 
• maximální týdenní hodinovou dotaci pro jednotlivé ročníky (1. a 2. ročník 22 hodin, 3. až 5. ročník 26 hodin, 6. a 7. ročník 30 hodin, 8., 9. a 10. ročník 32 hodin); 
• minimální týdenní hodinovou dotaci pro jednotlivé ročníky (1. a 2. ročník 20 hodin, 3. a 4. ročník 21 hodin, 5. a 6. ročník 22 hodin, 7. a 8. ročník 25 hodin, 9. a 10. ročník 27 hodin). 

V učebním plánu školy musí být dodrženo zařazení vzdělávacích oblastí, oborů: 

• výuka Čtení a psaní od 1. do 10. ročníku v minimálním rozsahu 2 hodiny týdně; 
• výuka Komunikační výchovy od 1. do 10. ročníku; 
• výuka Matematiky od 1. do 10. ročníku; 
• výuka Informatiky od 4. do 10. ročníku; 
• výuka Člověk a jeho svět od 1. do 6. ročníku; 
• výuka Tělesné výchovy od 1. do 10. ročníku v minimálním rozsahu 3 hodiny týdně; 
• výuka Člověk, jeho osobnost a svět práce od 1. do 10. ročníku v minimálním rozsahu 3 hodiny týdně. 

Rámcový učební plán Dílu II stanovuje pro tvorbu učebního plánu školy hodnoty časové dotace, které musí být dodrženy: 

• celkovou časovou dotaci v 1. až 10. ročníku 210 hodin jako povinnou týdenní časovou dotaci celkem ve všech ročnících základního vzdělávání; 
• disponibilní časovou dotaci 33 hodin; 
• minimální týdenní hodinovou dotaci 18 hodin; 
• maximální týdenní hodinovou dotaci 24 hodin. 

V učebním plánu školy musí být dodrženo zařazení vzdělávacích oblastí, oborů: 

• výuka Rozumové výchovy a Komunikační výchovy od 1. do 10. ročníku; 
• výuka Člověk a jeho svět od 1. do 10. ročníku; 
• výuka Hudební výchovy a Výtvarné výchovy od 1. do 10. ročníku; 
• výuka Tělesné výchovy od 1. do 10. ročníku v minimálním rozsahu 3 hodiny týdně; 
• výuka Člověk, jeho osobnost a svět práce od 1. do 10. ročníku v minimálním rozsahu 3 hodiny týdně. 

Kapitola popisuje přístupy k hodnocení žáků základní školy speciální. 

Hodnocení výsledků vzdělávání žáků v základním vzdělávání se řídí legislativními normami (ŠZ § 69). Hodnocení žáků vzdělávajících se podle RVP ZŠS probíhá slovně (ŠZ § 51), jeho součástí je i hodnocení chování žáků. Hodnocení žáků základní školy speciální je v souladu s Doporučením ŠPZ a může se v případě jednotlivých žáků vzájemně odlišovat. 

Hodnocení žáků v základní škole speciální musí být srozumitelné, věcně správné, zdůvodnitelné a doložitelné pro učitele, žáky i zákonné zástupce.

Pro pojetí hodnocení žáků podle RVP ZŠS platí, že učitelé: 

• využívají prvky formativního hodnocení jako nástroj pro podporu učení; 
• poskytují žákům průběžnou zpětnou vazbu; 
• podporují sebedůvěru, motivaci žáků a umožňují jim komplexně rozvíjet svou osobnost podle individuálních schopností a možností; 
• pracují s chybou tak, aby byla chyba žáky vnímána jako nedílná součást učení; 
• volí při plánování výuky vhodné vzdělávací strategie a reflektují vlastní vyučovací činnosti ve vztahu ke vzdělávacím výsledkům žáků; 
• volí způsoby hodnocení s ohledem na vývojová specifika žáků a náročnost vzdělávacího obsahu pro jednotlivé žáky; 
• přizpůsobují hodnocení vývojovým potřebám žáků a náročnosti obsahu tak, aby odpovídalo individuálním možnostem každého žáka. 

Kapitola přináší údaje týkající se zpracování, vyhodnocování a úprav ŠVP, včetně závazné struktury ŠVP.  

Každá škola, která realizuje vzdělávání podle RVP ZŠS, je povinna vypracovat školní vzdělávací program v souladu s tímto RVP (ŠZ § 5). ŠVP se vytváří v souladu s vizí školy, s jejími strategickými cíli a na základě výsledků vlastního hodnocení školy. Proces tvorby, vyhodnocování a případné úpravy ŠVP odrážejí pedagogickou autonomii a odpovědnost školy za kvalitu a výsledky vzdělávání. Na zpracování, realizaci a vyhodnocování ŠVP se podílejí všichni učitelé a vedení školy.

Za tvorbu ŠVP je odpovědný ředitel školy, který může pověřit funkcí koordinátora ŠVP jiného člena pedagogického týmu. K návrhu ŠVP se vyjadřuje školská rada (ŠZ § 167 a ŠZ § 168) nebo ho schvaluje rada školské právnické osoby (ŠZ § 132).

ŠVP je součástí povinné školní dokumentace školy (ŠZ § 28). Musí být zpřístupněn veřejnosti (i dálkovým přístupem), aby měli zájemci možnost se s ním seznámit, nahlédnout do něj nebo si zajistit kopii (ŠZ § 5).  

Pro vytvořený ŠVP platí:  

• je zpracovaný v souladu s RVP ZŠS pro celé období základního vzdělávání nebo pro jeho část, tj. pro ročníky, ve kterých daná škola ŠVP realizuje; 
• vede k naplňování cílů základního vzdělávání stanovením výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni školy a k naplňování cílového zaměření vzdělávacích oblastí stanovením výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni vyučovacích předmětů; 
• vychází z vize a strategických cílů školy;   
• dodržuje stanovenou strukturu; 
• je stručný, konkrétní a srozumitelný pro učitele, zákonné zástupce žáků i další zájemce o ŠVP; 
• zajišťuje rovnoprávný přístup k základnímu vzdělávání pro všechny žáky s povinností školní docházky a přihlíží k jejich speciálním vzdělávacím potřebám a možnostem; 
• umožňuje realizaci diferencovaného a individualizovaného vyučování;  
• vytváří předpoklady pro realizaci vzdělávacího obsahu s ohledem na vývojová specifika žáků, a tím pro postupné utváření a rozvíjení klíčových kompetencí; 
• je zpracovaný tak, aby umožňoval učitelům rozvíjet tvořivý styl práce a neomezoval je při uplatnění případných časových i metodických odlišností, které jsou nutné z důvodů efektivnějších způsobů výuky a zároveň respektují konkrétní potřeby žáků; 
• určuje kritéria hodnocení kvality výuky i hodnocení samotného ŠVP;
• je vytvořený jako materiál, jehož případné změny nesmí zasáhnout negativně do vzdělávání žáků v určitém započatém období.

Změny ŠVP se uskutečňují na základě: 

• revizí RVP ZŠS, které jsou řízeny Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a jsou stanoveny opatřením ministra společně s pokyny k jejich implementaci; 
• zkušeností z plánování, realizace a hodnocení ŠVP nebo v reakci na změny podmínek ve škole (například organizační či vzdělávací změny). Tyto úpravy obvykle nabývají účinnosti od 1. září nebo 1. února. Podle nového nebo upraveného ŠVP se žáci vzdělávají ve všech ročnících příslušného stupně od jeho účinnosti. Ředitel školy rozhoduje o způsobu postupného zavedení změn tak, aby bylo zajištěno, že všichni žáci absolvují povinný vzdělávací obsah podle RVP ZŠS. 

Forma úprav (například nový ŠVP, upravený ŠVP nebo ŠVP s dodatkem) spadá do kompetence ředitele školy. Je ovšem nezbytné zajistit jednoznačnost a srozumitelnost dokumentu, včetně specifikace, odkdy a pro které ročníky jsou změny platné. 

Proces změny ŠVP je propojen s procesem hodnocení obsahu ŠVP. Škola hodnotí obsah svého ŠVP ve dvou rovinách: 

a) hodnocení obsahové a formální kvality upraveného ŠVP: 

• soulad ŠVP s požadavky RVP; 
• srozumitelnost ŠVP pro všechny jeho uživatele. 

b) hodnocení funkčnosti ŠVP probíhající průběžně při jeho realizaci: 

• využitelnost ŠVP při plánování výuky; 
• přiměřenost obsahového a časového rozvržení vzdělávacího obsahu ve vyučovacích předmětech nebo jiných formách vzdělávání; 
• úroveň a kvalita osvojení OVU žáky; 
• vhodnost organizace výuky, účinnost vzdělávacích strategií, funkčnost pravidel formativního hodnocení. 

ŠVP a jeho jednotlivé úpravy jsou archivovány v souladu s příslušnými legislativními předpisy (ŠZ § 5) a zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů.