Užívá prvky výtvarného jazyka, zkoumá jejich vztahy, včetně kompozičních, a pracuje v ploše i prostoru.

Komentář:

Žák se učí využívat základní prvky výtvarného jazyka jako prostředky vizuálního vyjadřování a komunikace. Pracuje například s linií, tvarem, barvou, světlem, objemem, strukturou nebo prostorem a objevuje, jak jejich volba a uspořádání ovlivňují význam, výraz a působení díla. Postupně si uvědomuje, že obraz nebo objekt není pouze výsledkem technického postupu, ale prostředkem sdělení myšlenek, prožitků a zkušeností. 

Žák zkoumá vztahy mezi jednotlivými prvky výtvarného jazyka, například podobnost a kontrast, harmonii a napětí, rytmus, dominantu, rovnováhu nebo vztah části a celku. Všímá si také vztahů mezi tvary (velké–malé, blízké–vzdálené), mezi barvami nebo mezi světlem a objemem. Tyto souvislosti objevuje a využívá jak v plošné a prostorové tvorbě, tak i v práci s novými/digitálními médii. Postupně získává zkušenost s tím, jak výtvarné prostředky ovlivňují sdělení a účinek díla. 

Žák se učí používat prvky výtvarného jazyka vědomě a s určitým záměrem, nikoli nahodile. Dokáže popsat, které prostředky ve své práci využil, a základním způsobem pojmenovat, jak ovlivňují výraz nebo působení výsledného díla. Rozvíjí tak schopnost přemýšlet o obrazu nejen jako o výtvarném produktu, ale také jako o nástroji komunikace a vizuálního myšlení. 

OVU rozvíjí především klíčovou kompetenci komunikační, protože žák využívá prvky výtvarného jazyka a jejich vztahy k vyjadřování významů v ploše i prostoru. Současně podporuje klíčovou kompetenci kulturní a klíčovou kompetenci k učení, neboť žák poznává možnosti vizuálního vyjadřování, zkoumá kompoziční souvislosti a získané poznatky vědomě uplatňuje ve vlastní tvorbě.