Tento návrh Rámcového vzdělávacího programu pro základní umělecké vzdělávání (RVP ZUV) je určen k projednání v rámci veřejné konzultace, která probíhá od 24. 8. do 25. 9. 2026.
Pokud jsou v dokumentu používány pojmy žák, učitel aj., rozumí se tím pedagogická kategorie nebo označení profesní skupiny, tj. žák i žákyně, učitel i učitelka atd. I přes volbu mužského rodu dokument respektuje rovnost pohlaví.
Preambule
Umělecké vzdělávání má v českých zemích dlouhou tradici. Počátky organizovaného hudebního vzdělávání sahají do 17. století. Působení vynikajících kantorů v 18. století a vznik městských hudebních škol v 19. století položily základy organizovaného uměleckého vzdělávání. Síť hudebních škol se v období první republiky dále rozšiřovala a školy podléhaly odbornému dohledu školní inspekce. Po druhé světové válce byl zaveden jednotný typ hudební školy. V šedesátých letech 20. století se hudební školy postupně proměnily v lidové školy umění, ve kterých postupně vznikaly vedle hudebního oboru i obor výtvarný, taneční a literárně-dramatický. Za normalizace bylo jejich postavení oslabeno přeřazením mezi školská zařízení. Novelizace školského zákona po roce 1989 jim navrátila status škol a zároveň přinesla jejich dnešní název – základní umělecké školy.
V roce 2010 nabyl účinnosti RVP ZUV, který upevnil postavení ZUŠ v systému uměleckého vzdělávání a posílil autonomii škol. Byl zpracován se zřetelným přesahem budoucího vývoje, když v cílech vzdělávání zdůraznil směřování žáků k osvojování klíčových kompetencí i rovný přístup k uměleckému vzdělávání. Předjímal tak principy, které později rozvinula Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. RVP ZUV je nyní aktualizován s ohledem na proměny ve společnosti, umění, technologiích, pedagogických přístupech i potřebách žáků. Nově vymezuje společné hodnoty, modernizuje soustavu klíčových kompetencí a vytváří i „prostor pro budoucnost“, který umožní rozvoj nových uměleckých forem, mezioborových přesahů a způsobů vzdělávání.
Základní umělecké školy zůstávají významnou součástí systému uměleckého vzdělávání. Prostřednictvím dlouhodobého a systematického vzdělávání rozpoznávají a rozvíjejí umělecké předpoklady, nadání a tvořivost žáků. Vedou je k aktivnímu a celoživotnímu vztahu k umění, k neprofesionální umělecké činnosti a podle jejich zájmu a předpokladů je také připravují ke studiu na konzervatořích a středních a vysokých školách uměleckého nebo pedagogického zaměření. Struktura základních uměleckých škol, jejich široká síť, dostupnost a provázanost s dalšími stupni uměleckého vzdělávání jsou mimořádné také v evropském a světovém kontextu.
1. Pojetí Rámcového vzdělávacího programu pro základní umělecké vzdělávání
1.1 Vymezení Rámcového vzdělávacího programu pro základní umělecké vzdělávání
Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání (dále jen RVP ZUV) je závazný kurikulární dokument vydávaný v souladu se školským zákonem. Vychází ze Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, která orientuje vzdělávání na budoucí potřeby žáků a zdůrazňuje jeho zaměření na získání potřebných klíčových kompetencí, snížení nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a maximální rozvoj potenciálu žáků. Vymezuje základní umělecké vzdělávání jako součást systému uměleckého vzdělávání, které poskytuje základy vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech a prostřednictvím umělecké tvorby, interpretace, recepce a reflexe podporuje rozvoj osobnosti žáků a jejich klíčových kompetencí.
RVP ZUV je součástí systému rámcových vzdělávacích programů. Zohledňuje skutečnost, že základní umělecké vzdělávání probíhá souběžně s předškolním, základním a středním vzděláváním, a zároveň vytváří předpoklady pro případné pokračování žáků ve vzdělávání na konzervatořích či středních, vyšších odborných či vysokých školách uměleckého nebo pedagogického zaměření.
RVP ZUV stanovuje závazný rámec základního uměleckého vzdělávání. Vymezuje jeho cíle, hodnoty a organizaci, pojetí kultury školy, základní principy hodnocení žáků, společného vzdělávání a podmínky, v nichž se vzdělávání uskutečňuje. Dále vymezuje klíčové kompetence, vzdělávací obsah jednotlivých uměleckých oborů prostřednictvím očekávaných výsledků učení, rámcové učební plány a závazné pokyny k organizaci výuky. Stanovuje požadavky na tvorbu a zpracování školních vzdělávacích programů.
Základní umělecké vzdělávání (ZUV) je souběžné se vzděláváním dalších druhů škol. RVP ZUV zachovává základní strukturu stávajícího RVP ZUV i dvoustupňové kurikulum, dělené na státní (RVP) a školní úroveň (ŠVP). Je vytvořený v elektronickém informačním systému, který obsahuje obecné části, vzdělávací obsah, metodickou podporu, závazné informace pro školy při tvorbě ŠVP a komentáře. RVP ZUV je tak otevřený dokument, který bude v určitých časových etapách revidován podle měnících se potřeb žáků, nových pedagogických poznatků, uměleckých trendů nebo potřeb ve společnosti. Metodická podpora u obecných kapitol je strukturovaná do tří bloků otázek, použitelných ve škole jako inspirace pro jednotlivce (učitele i žáky), podnět pro obsah pedagogických rad, rozhovorů, hospitací, společných reflexí i vlastního hodnocení školy. Tato forma podpory, kdy se postupuje od osobní reflexe přes dialog až k evaluaci celé školy, odpovídá moderním vzdělávacím postupům a pojetí kultury školy v revidovaném RVP ZUV. Učitelé a žáci tak mohou pravidelně a společně zkoumat, hodnotit a promýšlet své vlastní učení i způsob výuky.
1.2 Cíle základního uměleckého vzdělávání
Cíle základního uměleckého vzdělávání vycházejí z obecných zásad a cílů vzdělávání stanovených ve školském zákoně (§ 2), které tvoří základní hodnotový rámec ve vzdělávacím systému v České republice. Základní umělecké vzdělávání tyto cíle specifikuje a rozvíjí prostřednictvím uměleckého vzdělávání.
Pro základní umělecké vzdělávání se stanovují tyto cíle:
utvářet a rozvíjet klíčové kompetence žáků, kultivovat tím jejich osobnost po stránce umělecké a motivovat je k celoživotnímu učení;
poskytnout žákům základy vzdělání ve zvoleném uměleckém oboru s ohledem na jejich potřeby a možnosti;
připravit žáky po odborné stránce pro vzdělávání ve středních a vyšších odborných školách uměleckého nebo pedagogického zaměření a na konzervatořích, případně pro studium na vysokých školách s uměleckým nebo pedagogickým zaměřením;
motivovat žáky k učení a spolupráci vytvořením příznivého sociálního, emocionálního a pracovního klimatu.
Cíle základního uměleckého vzdělávání jsou obsahově, formulačně i pořadím zachované v původní podobě (předchozí verze RVP ZUV). S ohledem na celkové pojetí revidovaného kurikula jsou nyní cíle ZUV nově prioritizované (očíslované). Posiluje to jejich vnitřní logiku, přehlednost a při zachování obsahové kontinuity to jasněji zdůrazňuje kompetenčně orientované vzdělávání.
1.3 Hodnoty základního uměleckého vzdělávání
Hodnoty základního uměleckého vzdělávání vycházejí z kulturních a společenských principů sdílených ve vzdělávacích dokumentech UNESCO a OECD. Podporují potřebné změny vzdělávání v souladu se Strategií 2030+ České republiky. Představují společný rámec pro cíle základního uměleckého vzdělávání, klíčové kompetence, vzdělávací obsah a podporují rozvoj kultury školy. Jsou východiskem pro tvorbu školního vzdělávacího programu, formulování vize školy, hodnotového ukotvení a dlouhodobého směřování školy.
Hodnoty v základním uměleckém vzdělávání určují pro školu základní „vnitřní kompas“, který v ZUŠ udává směr a definuje, co je v uměleckém vzdělávání zásadní. Ve škole se pak projevují v jednání, rozhodování i vzájemných vztazích. Jsou formulované jako tři dvojice slov, které se vzájemně doplňují a současně tvoří určitou polaritu, která je pro umělecké vzdělávání charakteristická, žádoucí a povzbuzuje ve škole vnitřní dialog. Nevztahují se pouze ke vzdělávacímu obsahu nebo výhradně k umělecké tvorbě, ale i ke způsobu, jakým se vzdělávání uskutečňuje. Nejedná se tedy o hodnoty „ve vzdělávání“ nebo „v umění“, o hodnoty „pro učitele“ nebo „pro žáky“, jde vždy o obojí. Jsou nastavené společně pro učitele i žáky ve stejné míře. Ovlivňují vzájemné vztahy, komunikaci, způsob výuky, hodnocení a evaluaci školy a podporují prostředí založené na respektu, spolupráci, odpovědnosti a vzájemném učení učitelů, žáků i vedení školy. Nejde tedy o dvě izolované hodnoty, ale o dvě vzájemně provázané kvality, směřující k proměně školy od instituce primárně orientované na výkon ke kultuře vzdělávání založené na respektujícím vztahu, umělecké tvořivosti a lidskosti.
Svoboda a autenticita
Umělecká tvorba a pedagogická práce vytvářejí prostor pro imaginaci, objevování, experimentování, zkoumání a hledání osobní pravdivosti. Škola vytváří bezpečné a svobodné prostředí, ve kterém mohou učitelé i žáci rozvíjet svou originalitu, tvořivost, osobitý umělecký projev a beze strachu uplatnit svou jedinečnost a identitu.
Kreativita, tvořivost a nezávislé umělecké vyjádření se mohou plně rozvíjet v prostředí, které umožňuje učit se z chyb, neúspěchů a beze strachu z odsouzení, zesměšnění, diskriminace nebo cenzury. Je založené na respektu, přijetí, rovných příležitostech a svobodě uměleckého projevu. Plagiátorství v umělecké tvorbě nebo manipulace v pedagogickém procesu podkopávají důvěryhodnost vztahu učitele a žáka. Tento vztah by měl být založený na partnerství, schopnosti tvořit, vnímat a interpretovat umělecké dílo a hledání vnitřní poctivosti, přičemž pedagogické nástroje (žákovské prezentace, kulturní produkce, umělecké soutěže apod.) nejsou cílem vzdělávání, ale jedním z prostředků budování klíčových kompetencí žáků.
Otázky k přemýšlení (pro individuální reflexi učitele i žáka):
Co pokládám při své práci ve škole za největší úspěch?
Kdy se ve škole cítím nejvíce svobodný a proč?
Jaké jsou mé obavy, když ve škole něco dělám?
Kdy při výuce cítím největší prostor pro vlastní rozhodování?
Co potřebuji, abych nemusel sobě i škole lhát?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky pro společný dialog(mezi učitelem a žákem, učitelů mezi sebou, učitelů s rodiči):
Kde v uměleckém vzdělávání končí svoboda jednotlivce a začíná odpovědnost vůči druhým?
Jak podporovat odvahu experimentovat a současně vytrvalou prací rozvíjet řemeslo?
Jak vytvářet prostředí, ve kterém se nikdo nebojí projevit vlastní názor?
Jak podporovat originalitu před napodobováním?
Co můžeme udělat pro to, aby ve škole nebyl přítomný strach a obavy?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky k evaluaci školy (pro vlastní hodnocení školy, vedení školy, tvorbu ŠVP):
Je ve škole vytvářeno bezpečné prostředí bez strachu z chyby nebo selhání?
Mají učitelé i žáci prostor pro vlastní rozhodování?
Jak je podporováno hledání různých cest k řešení tvůrčí práce?
Jsou umělecké výstupy pokládány za prostředek rozvoje, a nikoli za cíl vzdělávání?
Probíhá vzájemné hodnocení formou dialogu?
Doplňte si vlastní otázky…
Otevřenost a dostupnost
Umělecké vzdělávání podporuje otevřenost vůči rozmanitosti lidského společenství, různým kulturám, názorům, uměleckým přístupům a „jinakost“ je ve škole vnímána jako zdroj inspirace a obohacení. Odstraňuje všechny formální i neformální bariéry, které mohou omezovat rovný přístup ke vzdělávání a je dostupné všem, kteří o uměleckou činnost projeví zájem a disponují potřebnými předpoklady.
Škola by měla být otevřeným prostorem, ve kterém neexistuje jediná správná cesta, ale množství různých cest a způsobů učení. Umělecké obory v ZUŠ by neměly vytvářet mantinely mezi sebou ani se izolovat od ostatních oblastí lidského poznání, jako jsou věda, filozofie nebo technologie. Měly by posilovat vzájemnou propojenost a reflektovat kulturní, environmentální, sociální a ekonomické výzvy současnosti. Otevřenost v prostředí ZUŠ by se měla projevovat respektem k jedinečnosti každého učitele i žáka a jeho schopnostem - umožnit jim experimentovat, hledat a objevovat, být otevřený novým zkušenostem, být ochotný vstupovat ve vztazích do nejistoty, přijímat odlišnost druhých a nebát se s nimi vstupovat do dialogu. Ve školách by měly být odstraněny všechny formální i neformální bariéry vedoucí k nerovnosti v přístupu k uměleckému vzdělávání. ZUŠ by neměly být výběrové školy a umělecké vzdělávání by nemělo být elitářskou záležitostí. ZUŠ by měly být místem, kde mohou žáci bez ohledu na rodinné a materiální podmínky nebo kategorii speciálních vzdělávacích potřeb zažívat radost a být doprovázeni učiteli, kteří společně s nimi hledají možnosti vlastního rozvoje.
Otázky k přemýšlení (pro individuální reflexi učitele i žáka):
Kdo u nás ve škole zůstává „spíše stranou“ a proč?
Co mi pomáhá vyrovnat se s tím, že moje práce není vždy dokonalá?
Zažívám při vzdělávání více atmosféru hledání, nebo spíše učení?
Co jsem se naučil ve škole díky setkání s lidmi, kteří jsou „jiní“ než já?
V čem mi ve škole pomáhá způsob hodnocení růst a v čem mě naopak brzdí?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky pro společný dialog(učitelů mezi sebou, učitele a žáka, učitele s rodiči):
Co pro nás znamená pojem „otevřená škola“?
Co nám může pomoci v přijetí odlišnosti jako zdroje inspirace?
Jaké mohou být překážky bránící v rovném přístupu ke vzdělávání?
Jak můžeme podporovat zvídavost a objevování nových cest?
Jak poznáme, že se u nás každý cítí vítán?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky k evaluaci školy(pro vlastní hodnocení školy, vedení školy, tvorbu ŠVP):
Odstraňuje škola aktivně nejrůznější bariéry v přístupu ke vzdělávání?
Je ve škole podporována spolupráce a vzájemné učení?
Jsou propojovány jednotlivé umělecké obory?
Jsou respektovány různé způsoby a tempo učení?
Vytváří škola prostor pro dialog a sdílení odlišných pohledů?
Doplňte si vlastní otázky…
Citlivost a vytrvalost
Citlivost není pouhým předpokladem, ale přímo cílem uměleckého vzdělávání a vytrvalost je jeho nedílnou součástí. Citlivost a vytrvalost se vyznačují specifickým napětím, kdy se na jedné straně projevuje vnímavost k sobě, druhým i světu a na druhé straně je potřebný dlouhodobý a systematický rozvoj morálně volních vlastností i řemeslných dovedností.
Při uměleckém vzdělávání působí vedle sebe dva osobnostní předpoklady. Na jedné straně je to schopnost citlivě vnímat, pozorovat, naslouchat, ohleduplně komunikovat a hledat souvislosti i skryté významy. Na druhé straně je to potřeba posilovat vlastnosti, které jsou utvářeny soustavnou uměleckou činností, jako je odolnost, houževnatost, trpělivost, soustředěnost nebo překonávání obtíží i ve chvílích, kdy se očekávaný výsledek nedostavuje. Citlivost a vytrvalost ovšem nestojí proti sobě. Citlivost může umělecké práci propůjčit hloubku, osobní význam a vnímavost k podnětům, vytrvalost umožňuje tyto podněty rozvíjet, hledat jejich vlastní podobu a postupně je proměňovat v autentické umělecké vyjádření.
Otázky k přemýšlení (pro individuální reflexi učitele i žáka):
Co mi pomáhá vydržet i ve chvíli, kdy se mi nedaří?
Co mě nejvíce zraňuje ve vztahu k druhým?
Jak bych vyvrátil argumentaci, že „být citlivý je projevem slabosti“?
Umělecké dílo vyžaduje soustavnou práci, ale vznikají vynikající díla i „bez práce“. Co to při uměleckém vzdělávání znamená?
Co se o sobě dozvídám ve chvílích, kdy musím překonat překážky nebo nejistotu?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky pro společný dialog(učitelů mezi sebou, učitele a žáka, učitele s rodiči):
Proč jsou v umělecké činnosti současně důležité citlivost i disciplína?
Jak rozpoznat zbytečný tlak na výkon?
Jak rozvíjet citlivost a zároveň neztratit odolnost a odvahu?
Jaké návyky vedou k dlouhodobému uměleckému růstu?
Jakým způsobem podporovat odpovědnost prostřednictvím umělecké činnosti?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky k evaluaci školy(pro vlastní hodnocení školy, vedení školy, tvorbu ŠVP):
Jsou ve škole rozvíjeny schopnosti vnímání a empatie?
Jak je podporována pravidelná a smysluplná práce?
Je ve škole kladen důraz na proces, nikoli pouze na výsledek?
Jsou žáci vedeni k překonávání překážek a práci s neúspěchem?
Jak škola rozvíjí odpovědnost u celospolečenských témat?
Doplňte si vlastní otázky…
1.4 Organizace základního uměleckého vzdělávání
ZUV se člení v souladu s § 109 zákona č. 561/2004 Sb. na přípravné studium, základní studium I. a II. stupně, studium s rozšířeným počtem vyučovacích hodin a studium pro dospělé. Toto členění vytváří návaznou vzdělávací cestu, která podporuje rozvoj uměleckých i přenositelných kompetencí, respektuje různé vzdělávací potřeby a umožňuje individuální vzdělávací cestu žáka.
Vzdělávání v přípravném studiu zahrnuje poznávání, ověřování a rozvíjení předpokladů žáků a jejich zájmu o umělecké vzdělávání. Je realizováno v bezpečném a podnětném prostředí, kde žáci získávají základní orientaci v uměleckých prostředcích a elementární dovednosti a návyky, včetně práce s pozorností a prvních zkušeností s reflexí, které jsou důležité pro další umělecký rozvoj a schopnost se učit.
Vzdělávání na I. stupni základního studia je sedmileté a je zaměřené na systematické rozvíjení individuálních dispozic žáků, na budování pevných základů řemeslných i tvořivých dovedností, znalostí a rozvoji klíčových kompetencí prostřednictvím umělecké činnosti. Cíleně podporuje vnitřní motivaci, inspiruje k dalšímu studiu a vytváří příležitosti k mezioborovým přesahům. Podle zájmů, předpokladů a vzdělávacích potřeb vytváří podmínky i pro směřování k dalšímu vzdělávání ve školách uměleckého nebo pedagogického zaměření a na konzervatořích, a to tak, aby volba další cesty vždy respektovala potřeby žáka.
Vzdělávání na II. stupni základního studia je čtyřleté a klade důraz na praktické uplatňování získaných znalostí a dovedností, na prohloubení tvořivosti, samostatnosti a odpovědnosti za vlastní učení. Umožňuje osobnostní růst v rámci aktivní umělecké činnosti a cílené prohlubování klíčových kompetencí, využitelných v různých životních situacích (včetně práce s digitálními nástroji a kritické reflexe jejich role v umění, kultuře a společnosti).
Studium s rozšířeným počtem vyučovacích hodin poskytuje žákům s vynikajícími vzdělávacími výsledky a výrazným studijním potenciálem rozsáhlejší, hlubší a obsahově náročnější vzdělávání s důrazem na vysokou kvalitu umělecké práce, systematickou reflexi a odpovědné zvládání zátěže. Směřuje k tomu, aby připravilo žáky ke studiu na středních, vyšších odborných i vysokých školách s uměleckým nebo pedagogickým zaměřením, případně k vědomé volbě povolání.
Studium pro dospělé umožňuje zájemcům další rozvoj v uměleckých oborech v metodicky fundovaném prostředí v souladu s koncepcí celoživotního vzdělávání.
2. Pojetí kultury školy a podmínky vzdělávání
2.1 Kultura školy
Kvalitu základního uměleckého vzdělávání neurčují pouze vzdělávací obsah a očekávané výsledky učení. Stejně významně ji ovlivňuje kultura školy – způsob, jakým škola každodenně naplňuje své poslání a hodnoty, podoba prostředí, které škola vytváří pro vzdělávání a vzájemné učení, i to, jak se v něm žáci i učitelé cítí. Kultura školy spoluutváří charakter a identitu školy a vztah žáků k umění i k vlastnímu rozvoji.
Kulturu školy formují sdílené hodnoty, vzájemné vztahy, pedagogické přístupy, styl vedení školy i organizace jejího života. Projevuje se v klimatu a atmosféře, v komunikaci, spolupráci, postojích a přesvědčeních, ale také v tradicích, rituálech a způsobech rozhodování. Tyto projevy vypovídají o tom, jaké hodnoty škola skutečně žije a jaké jednání podporuje a považuje za žádoucí. Současně se promítají do zkušenosti, kterou si žáci z uměleckého vzdělávání odnášejí.
Kultura školy podporuje rovněž vnímavost k celospolečensky významným a aktuálním tématům, která se dotýkají života jednotlivce, společnosti a prostředí, a vytváří prostor pro jejich reflektování v komplexnějších tvůrčích činnostech, případně mezioborových projektech.
Základní umělecké vzdělávání je založené na dlouhodobém vztahu učitele a žáka a na rozvíjení individuálního uměleckého projevu žáka. Přijímání zpětné vazby, překonávání nejistoty i sdílení výsledků učení vyžadují podnětné a bezpečné prostředí, založené na vzájemné důvěře, otevřeném dialogu a respektu k jedinečnosti každého žáka. Prostředí založené na těchto principech podporuje psychickou, fyzickou a sociální pohodu žáků, vytváří podmínky pro rozvoj jejich individuálního potenciálu a napomáhá dosažení jejich osobního maxima. Zároveň přispívá k rozvoji vytrvalosti, seberegulace a odpovědného přístupu k učení a soustavné práci.
Kapitola Kultura školy se v revidovaném RVP ZUV objevuje nově. Nevyžaduje vytvoření samostatného interního dokumentu. Jejím smyslem je podpořit školy ve vědomé reflexi vlastní kultury a vytvořit rámec pro její rozvoj v souvislosti s kvalitou vzdělávání a v souladu s podmínkami a možnostmi škol.
Zařazení této kapitoly do RVP ZUV zároveň reaguje na skutečnost, že hodnoty a vzdělávací cíle se nenaplňují pouze prostřednictvím „učiva" a pedagogických postupů. Žáci si ze školy odnášejí také zkušenost s tím, jak se v ní jedná, komunikuje, spolupracuje, rozhoduje a jak se přistupuje k jednotlivci. Tato zkušenost může vzdělávací záměry školy podporovat, ale také oslabovat.
V základním uměleckém vzdělávání je tento soulad obzvlášť důležitý, protože umělecké vzdělávání je úzce spojené s osobností žáka a vyžaduje otevřenost, odvahu hledat vlastní řešení, přijímat zpětnou vazbu a překonávat nejistotu i dílčí neúspěchy. Vzdělávání se přitom často uskutečňuje v dlouhodobém a intenzivním vztahu mezi učitelem a žákem. Způsob, jakým učitel nakládá s důvěrou žáka a přistupuje k jeho individualitě, výkonu i chybě, bezprostředně ovlivňuje nejen výsledky vzdělávání, ale také vztah žáka k umění, vlastnímu rozvoji a sobě samému.
Kulturu školy může podle jejího zaměření a podmínek obohacovat také spolupráce s kulturními institucemi, jinými školami a dalšími partnery, která žákům zprostředkovává kontakt s autentickým uměleckým a společenským prostředím a rozšiřuje jejich vzdělávací zkušenosti. Jsou zmiňována aktuální celospolečensky významná (průřezová) témata, která mohou žáci reflektovat v dlouhodobějších individuálních i společných tvůrčích projektech. Při jejich zpracování vycházejí žáci především z vlastních zkušeností a podnětů z každodenního života, zasazují je do širších souvislostí a prostřednictvím uměleckých prostředků na ně reagují.
RVP ZUV nestanovuje jednotný model kultury školy ani nepředepisuje její konkrétní podobu. Každá škola ji rozvíjí v souladu se svým posláním, tradicemi, vlastní vizí, zaměřením a konkrétními podmínkami. Zařazení kapitoly Kultura školy do RVP ZUV má školy podpořit v tom, aby svou kulturu nevnímaly jako samozřejmou a neměnnou součást svého fungování, ale jako oblast, které mohou věnovat společnou pozornost a jejímž prostřednictvím mohou cíleně ovlivňovat kvalitu vzdělávání i celkový život školy.
Otázky k přemýšlení (pro individuální reflexi učitele i žáka):
Co potřebuji, abych se ve škole cítil respektován?
Jak svým chováním a jednáním přispívám ke kultuře školy já?
Kdy se mi nejvíce daří ve škole rozvíjet svůj vlastní potenciál a učit se novým věcem?
Co mě inspiruje ve škole k dalšímu osobnímu rozvoji, na co jsem v naší škole nejvíce hrdý?
Co konkrétního mohu udělat já, aby se ve škole dobře učilo, tvořilo a žilo ostatním?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky pro společný dialog(učitelů mezi sebou, učitele a žáka, učitele s rodiči):
Co vytváří atmosféru mezi učiteli a žáky?
Které konkrétní hodnoty chceme, aby charakterizovaly naši školu?
Jak poznáme, že se ve škole lidé cítí bezpečně?
Jaké tradice a společné zážitky posilují naši školní kulturu?
Jak bychom chtěli, aby naši školu popsal člověk, který ji navštíví poprvé?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky k evaluaci školy(pro vlastní hodnocení školy, vedení školy, tvorbu ŠVP):
Jsou vztahy ve škole založené na důvěře a vzájemném respektu?
Mají žáci možnost podílet se na životě školy?
Podporuje škola otevřenou komunikaci a spolupráci?
Je práce s chybou přirozenou součástí učení?
Podporuje škola wellbeing žáků i učitelů?
Doplňte si vlastní otázky…
2.2 Hodnocení žáků
Hodnocení v základním uměleckém vzdělávání vychází z cílů vzdělávání a očekávaných výsledků učení. Klade důraz na formativní hodnocení a poskytuje žákům, učitelům i zákonným zástupcům zpětnou vazbu o průběhu a kvalitě učení a o pokroku žáka. Směřuje k dosahování očekávaných výsledků učení klíčových kompetencí a uměleckých oborů. Uskutečňuje se v prostředí založeném na důvěře, otevřené komunikaci, respektujících vztazích a dialogu mezi aktéry vzdělávání a podporuje společné porozumění cílům učení. Umožňuje žákům poznávat jejich možnosti, rozvíjet jejich individuální potenciál, posilovat vnitřní motivaci a přebírat odpovědnost za vlastní učení. Hodnocení se opírá o srozumitelně formulovaná kritéria, která umožňují žákům porozumět smyslu učení, sledovat vlastní pokrok a plánovat další rozvoj.
Formativní hodnocení věnuje pozornost především průběhu učení, a umožňuje tak sledovat rozvoj žáka v širších souvislostech. Sleduje jeho osobní pokrok, vynaložené úsilí, vytrvalost i schopnost reflektovat vlastní práci, hledat vhodná řešení a využívat získané zkušenosti.
Hodnocení podporuje autentický umělecký projev a tvořivost. Zohledňuje individuální vzdělávací a vývojové předpoklady žáků, jejich tempo učení a u žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními a u mimořádně nadaných žáků také doporučení školských poradenských zařízení.
Kapitola Hodnocení žáků se v této podobě v revidovaném RVP ZUV objevuje nově. Jejím smyslem je vymezit společné principy hodnocení, které podporují učení žáka, jeho porozumění vlastnímu pokroku a postupné přebírání odpovědnosti za vlastní učení.
Vhodnými prostředky mohou být například sebehodnocení, vrstevnická zpětná vazba, hodnoticí rozhovor, reflexe vlastní nebo společné práce nebo portfolio, pokud podporují učení žáka a poskytují mu srozumitelnou zpětnou vazbu. Tvůrčí výstup představuje pouze jeden ze zdrojů poznání o pokroku a rozvoji žáka. Chyba je vnímána jako přirozená součást učení a příležitost k hledání a poznávání nových cest.
Pro hodnocení v základním uměleckém vzdělávání je charakteristický dlouhodobý vztah učitele a žáka. Ten umožňuje učiteli důkladně poznávat žákův vývoj, jeho předpoklady, možnosti, vzdělávací potřeby a poskytovat mu tak průběžnou a cílenou zpětnou vazbu. Současně však může přinášet riziko stereotypního posuzování, dlouhodobého „zaškatulkování“ nebo vlivu osobních sympatií, antipatií či preferencí. Součástí profesní odpovědnosti učitele je proto tato rizika reflektovat a opírat hodnocení o srozumitelná kritéria, dlouhodobé pozorování a více zdrojů poznání o učení a rozvoji žáka.
Dalším specifikem je skutečnost, že umělecká tvorba a interpretace jsou často spojené s originalitou a různorodostí možných přístupů, a při hodnocení tak hraje důležitou roli subjektivní pohled. Posuzování „kvality“ má tedy své limity a snaha o hledání „objektivních“ parametrů může být často problematická (umělecké soutěžení v ZUŠ apod.). Hodnocení proto spojuje odborná kritéria s profesním úsudkem učitele a s respektem k originalitě žákova projevu. Profesní úsudek vychází z odbornosti, dlouhodobého pozorování, znalosti osobnosti žáka a jeho specifickou součástí je i kvalifikovaný odhad, kdy je učitel ZUŠ schopný díky své pedagogické citlivosti rozpoznat individuální předpoklady, limity i možnosti jednotlivých žáků, které nejsou na první pohled zřejmé nebo bezprostředně měřitelné.
Zvláštní citlivost vyžaduje hodnocení tvůrčí činnosti, která je spojená s osobním vyjádřením žáka, jeho vlastními postoji a vnitřní motivací. Hodnocení proto nemá posuzovat osobnost žáka, ale poskytovat odbornou a respektující zpětnou vazbu k průběhu jeho učení, tvůrčím rozhodnutím a dosaženým výsledkům. Při hodnocení v ZUV je třeba si uvědomit, že hodnotit žáky za tvůrčí činnost, kterou si sami vybrali, která jim má přinášet radost a kterou lze vzhledem k její tvořivé podstatě hodnotit převážně subjektivně, vyžaduje od učitelů pedagogickou zralost, empatii a nadhled.
Otázky k přemýšlení (pro individuální reflexi učitele i žáka):
Podle čeho poznám, že jsem se skutečně něco naučil?
Co pro mě znamená rozdíl v hodnocení mé práce a hodnocení mě samotného?
Jak by mělo vypadat ve škole hodnocení, aby mě motivovalo k tvůrčímu a uměleckému růstu?
Kdy jsem měl radost z vlastního pokroku, přesto, že výsledek nebyl zdaleka dokonalý?
Co mi pomáhá převzít odpovědnost za vlastní učení?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky pro společný dialog(učitelů mezi sebou, učitele a žáka, učitele s rodiči):
Co pro nás znamená poskytnout kvalitní zpětnou vazbu?
Jak to dělat, aby hodnocení podporovalo odvahu tvořit?
Jak společně mluvit o obtížích a neúspěších, aby to nebylo zraňující a vedlo k dalšímu učení?
Čeho si všímáme nejvíce při sledování pokroku, co je pro nás nejdůležitější?
V čem se liší sebehodnocení od jiné podoby hodnocení?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky k evaluaci školy(pro vlastní hodnocení školy, vedení školy, tvorbu ŠVP):
Máme nastavená srozumitelná a přehledná kritéria hodnocení žáků?
Přispívá způsob hodnocení k dlouhodobému rozvoji učení žáků, nebo převládá hodnocení momentálních výkonů?
Jsou na naší škole vytvořené podmínky pro sebehodnocení, reflexi, práci se zpětnou vazbou a využívání chyby jako přirozené součásti učení?
Je hodnocení v naší škole nastavené tak, že zohledňuje individualitu, možnosti i tempo každého žáka?
Čeho si při hodnocení uměleckého rozvoje žáků všímáme nejvíce?
Doplňte si vlastní otázky…
2.3 Společné vzdělávání
Společné vzdělávání vychází z principu rovného přístupu ke vzdělávání a respektu k jedinečnosti každého žáka. Zohledňuje rozdílné vzdělávací potřeby, předpoklady a možnosti žáků a vytváří podmínky pro rozvoj jejich individuálního potenciálu. Současně vychází z přesvědčení, že odlišnost je přirozenou a obohacující součástí vzdělávacího prostředí základních uměleckých škol.
Podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se uskutečňuje prostřednictvím individualizace a diferenciace výuky, přizpůsobení vzdělávacích postupů a organizace vzdělávání a poskytování podpůrných opatření v souladu s právními předpisy. Škola průběžně sleduje vzdělávací potřeby žáků, vytváří podmínky pro zapojení každého žáka do vzdělávání a společných uměleckých aktivit a podle potřeby spolupracuje se zákonnými zástupci a školskými poradenskými zařízeními. Škola vytváří podmínky také pro rozvoj žáků nadaných a mimořádně nadaných. Jejich podpora spočívá zejména v poskytování přiměřeně náročných vzdělávacích podnětů, individuálním vedení, rozšiřování vzdělávacího obsahu, zapojování do mezioborové spolupráce nebo ve vytváření podmínek pro vlastní tvorbu.
Společné vzdělávání není v ZUV chápáno pouze jako systém nastavených podpůrných opatření, ale především jako součást kultury školy založené na respektu k jedinečnosti každého žáka, na vytváření podmínek pro jeho maximální rozvoj při vědomí hodnot ZUV.
Základní umělecké školy mají oproti jiným typům škol mimořádně dobré předpoklady pro společné vzdělávání. Stavějí na individuálním přístupu, respektu k osobnosti žáka a přesvědčení, že se může každý člověk rozvíjet prostřednictvím umění a zažívat ve škole radost. Smyslem společného vzdělávání proto není to, aby byli všichni stejní nebo dosahovali stejných výsledků, ale aby každý dostal příležitost zažívat úspěch a být přijímán jako jedinečná osobnost. Společné vzdělávání v ZUŠ tak nespočívá v zásadních změnách našich škol, ale ve změnách způsobů, jakým o vzdělávání a druhých přemýšlíme.
Společné vzdělávání nikdy není cílový stav, kterého lze jednou provždy dosáhnout. Je to cesta, na níž se škola neustále učí hledat způsoby, jak vytvářet prostředí, ve kterém může každý žák rozvíjet svůj umělecký potenciál. Je to nikdy nekončící proces, který přináší výzvy, pochybnosti, ale i radosti. Začíná změnou způsobu, jak přemýšlíme o druhých a jaké hodnoty a cíle ve škole vyznáváme. Proto je přirozené, že učitelé při práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami mohou cítit nejistotu a pochyby. Takové pocity nelze pokládat za známku neochoty učitelů věnovat se žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Jde o proces dalšího profesního růstu, při kterém je dobré si položit otázku: „Co je nejlepší zájem žáka?“. Profesní nejistota sama o sobě není selháním, musí ovšem vést k odpovědnému hledání řešení.
Otázky k přemýšlení(pro individuální reflexi učitele i žáka):
Cítím se ve škole přijímán takový, jaký jsem?
Jakou podporu od ostatních ve škole potřebuji, abych se cítil přijímán?
Co jsem se naučil díky spolupráci s někým, kdo přemýšlí jinak než já?
Kdy jsem naposledy změnil svůj pohled na někoho poté, co jsem ho lépe poznal?
Co mohu udělat pro to, aby se každý cítil součástí učícího se společenství?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky pro společný dialog(učitelů mezi sebou, učitele a žáka, učitele s rodiči):
Jak můžeme ve škole podporovat kulturu společného vzdělávání, ve které je přirozené požádat druhé o radu nebo pomoc?
Jaké zkušenosti máme ve škole se společným vzděláváním a co nám tyto zkušenosti přinesly?
Jaké překážky mohou některým žákům bránit v plném zapojení do společného vzdělávání?
Ve kterých náročných situacích při vzdělávání nejčastěji hledáme podporu nebo pomoc od druhých?
Jak poznáme, že nastal ve škole stav, kdy dochází k „naplnění nejlepšího zájmu dítěte“ a společné vzdělávání obohacuje všechny, nejen ty, kteří mají speciální vzdělávací potřeby?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky k evaluaci školy (pro vlastní hodnocení školy, vedení školy, tvorbu ŠVP):
Mají učitelé ve škole prostor pro sdílení svých zkušeností, nejistot i příkladů dobré praxe?
Hledá škola pravidelně zpětnou vazbu od žáků, rodičů i učitelů k tomu, jak se ve společném vzdělávání cítí?
Je společné vzdělávání přirozenou součástí kultury školy, nebo je vnímáno především jako legislativní povinnost?
Rozvíjí škola průběžně kompetence pedagogů v oblasti společného vzdělávání?
Spolupracují pedagogové, rodiče a poradenská zařízení při podpoře žáků?
Doplňte si vlastní otázky…
2.4 Podmínky vzdělávání
Podmínky vzdělávání vytvářejí organizační, prostorové, materiálně-technické, personální a bezpečnostní předpoklady pro uskutečňování základního uměleckého vzdělávání. Škola je zajišťuje v souladu s právními předpisy, svým školním vzdělávacím programem a specifiky jednotlivých uměleckých oborů.
Podmínky vzdělávání zahrnují zejména:
organizační a časové uspořádání umožňující realizaci vzdělávacího obsahu a jednotlivých forem výuky, koordinaci vzdělávacích činností a jejich návaznost;
prostorové a materiálně-technické zázemí, včetně digitálních technologií, odpovídající charakteru poskytovaného vzdělávání a specifikům jednotlivých uměleckých oborů;
personální zajištění vzdělávání v souladu s právními předpisy a vytváření podmínek pro profesní rozvoj pedagogických pracovníků;
bezpečné, zdravé a hygienicky vyhovující prostředí pro výuku a další činnosti související se vzděláváním.
Škola podmínky vzdělávání průběžně sleduje, vyhodnocuje a na základě zjištění je dále rozvíjí.
Podmínky vzdělávání představují základní předpoklady pro uskutečňování vzdělávání podle školního vzdělávacího programu. RVP ZUV vymezuje jejich základní oblasti, nestanovuje však jednotný model organizačního uspořádání školy ani jednotný rozsah jejího prostorového a materiálně-technického vybavení. Konkrétní podobu podmínek škola nastavuje v souladu s právními předpisy a s ohledem na svůj školní vzdělávací program, zaměření, velikost, možnosti a specifika poskytovaných uměleckých oborů. Prostorové a materiálně-technické zázemí má odpovídat charakteru vzdělávacích činností a umožňovat bezpečné a kvalitní uskutečňování vzdělávání. Profesní rozvoj pedagogických pracovníků může mít různé podoby podle potřeb a možností školy. Může zahrnovat kromě dalšího vzdělávání také vzájemné sdílení zkušeností, odbornou spolupráci, mentoring a podporu začínajících pedagogů.
Otázky k přemýšlení(pro individuální reflexi učitele i žáka):
Mám při výuce a učení k dispozici vhodný prostor, vybavení, pomůcky a technologie odpovídající mým potřebám?
Cítím se ve škole respektován a mohu otevřeně vyjádřit své potřeby, otázky nebo obavy?
Je organizace školy a výuky přehledná, srozumitelná a umožňuje mi soustředit se na učení, tvůrčí a uměleckou činnost a vlastní umělecký rozvoj?
Vím, na koho se mohu obrátit, když potřebuji odbornou, organizační nebo osobní podporu?
Co by bylo možné v prostředí, organizaci nebo způsobu spolupráce změnit, aby se mi lépe učilo nebo vyučovalo?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky pro společný dialog(učitelů mezi sebou, učitele a žáka, učitele s rodiči):
Jaké podmínky potřebujeme vytvořit, aby výuka odpovídala potřebám konkrétního žáka a zároveň respektovala specifika daného uměleckého oboru?
Jak můžeme zlepšit vzájemnou komunikaci, předávání informací a koordinaci všech vzdělávacích činností?
Které materiální, prostorové nebo technické podmínky podporují kvalitní vzdělávání, které je omezují a jak jsme na tom my v naší škole?
Čím můžeme společně přispět k tomu, aby byla škola prostředím založeným na důvěře, respektu a pozitivních vztazích?
Jakou podporu potřebují žáci, rodiče a pedagogové, aby mohli účinně spolupracovat a podílet se na rozvoji školy?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky k evaluaci školy(pro vlastní hodnocení školy, vedení školy, tvorbu ŠVP):
Odpovídá organizace vzdělávání, vnitřní komunikace a koordinace činností potřebám žáků, pedagogů v jednotlivých uměleckých oborech?
Má škola dostatečné prostorové, materiální a technické zázemí pro realizaci svého školního vzdělávacího programu?
Vytváří škola bezpečné, zdravé a psychosociálně podnětné prostředí a účinně předchází bezpečnostním, zdravotním a sociálním rizikům?
Zajišťuje škola odpovídající personální podmínky, podporuje profesní rozvoj pedagogů, jejich spolupráci, sdílení zkušeností a adaptaci začínajících učitelů?
Sleduje a vyhodnocuje škola podmínky vzdělávání systematicky a promítá zjištěné potřeby do ŠVP, plánování, rozpočtu a strategického plánu rozvoje školy?
Doplňte si vlastní otázky…
3. Vzdělávací obsah
Vzdělávací obsah základního uměleckého vzdělávání je vymezený očekávanými výsledky učení (OVU) uměleckých oborů a klíčových kompetencí, které jsou vzájemně provázané.
OVU jsou závazné a stanovují výsledky učení, kterých mají žáci dosáhnout v uzlových bodech, tedy v 7. ročníku I. stupně a 4. ročníku II. stupně základního studia.
Představují závazný obsahový rámec pro tvorbu školního vzdělávacího programu.
Klíčové kompetence v základním uměleckém vzdělávání představují funkční propojení znalostí, dovedností, postojů a hodnot, které jsou důležité jak pro osobní rozvoj, tak pro uplatnění každého člena ve společnosti.
Jednotlivé klíčové kompetence obsahují charakteristiku klíčové kompetence a závazné OVU na úrovni uzlového bodu v 7. ročníku I. stupně a 4. ročníku II. stupně.
Vzdělávací obsah všechuměleckých oborů propojuje uměleckou tvorbu a interpretaci, recepci a reflexi umění. Prostřednictvím těchto vzájemně provázaných oblastí přispívá k utváření klíčových kompetencí.
Každý umělecký obor obsahuje charakteristiku uměleckého oboru a závazné OVU vymezené pro uzlový bod 7. ročník I. stupně a 4. ročníku II. stupně.
4. Tvorba, vyhodnocování a úprava školních vzdělávacích programů
Základní umělecká škola zpracovává školní vzdělávací program (dále jen „ŠVP“) pro umělecké obory a studijní zaměření v souladu s právními předpisy a závaznými částmi RVP ZUV ve stanovené struktuře. ŠVP konkretizuje podobu základního uměleckého vzdělávání v dané škole. Vychází z cílů a hodnot ZUV, z vize a zaměření školy a zohledňuje potřeby, předpoklady a možnosti žáků, podmínky školy, specifika jednotlivých uměleckých oborů i prostředí, ve kterém se vzdělávání uskutečňuje.
Tvorba, uskutečňování, vyhodnocování a úpravy ŠVP jsou výrazem pedagogické autonomie školy a současně její odpovědnosti za kvalitu vzdělávání.
4.1 Zásady pro zpracování školního vzdělávacího programu
ŠVP:
rozpracovává očekávané výsledky učení vymezené v RVP ZUV do školních očekávaných výsledků učení a vymezuje vzdělávací strategie, kterými škola podporuje utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků;
propojuje vizi a zaměření školy se vzdělávacím obsahem, vzdělávacími strategiemi, organizací vzdělávání a hodnocením žáků;
zohledňuje rozdílné vzdělávací potřeby, předpoklady, možnosti a tempo žáků a umožňuje individualizaci a diferenciaci vzdělávání;
vytváří prostor pro odborné rozhodování učitelů a pro volbu vzdělávacích postupů a metod odpovídajících potřebám žáků a charakteru uměleckého vzdělávání;
je stručný, konkrétní, přehledný a srozumitelný pro pedagogy, žáky i jejich zákonné zástupce a zabývá se pouze oblastmi činnosti školy, které přímo souvisejí se vzděláváním;
je podle potřeby vyhodnocován, upravován a přepracováván, vždy s účinností od 1. září následujícího školního roku; veškeré změny jsou včas zveřejněny a nesmějí negativně zasáhnout do probíhajícího vzdělávání žáků.
4.2 Struktura školního vzdělávacího programu
1. Identifikační údaje
název ŠVP (případně motivační název);
předkladatel:
název školy;
sídlo školy, případná další místa poskytovaného vzdělávání;
IČO;
vyučované umělecké obory;
jméno a příjmení ředitele školy;
kontaktní údaje (telefon, email, webové stránky apod.).
zřizovatel:
název, sídlo a kontaktní údaje zřizovatele;
platnost dokumentu:
datum vydání a datum účinnosti (nového nebo upraveného ŠVP);
podpis ředitele školy, razítko školy nebo elektronický podpis.
2. Zaměření školy
Základní charakteristika školy a její specifika.
3. Vize školy
Základní představa o dlouhodobém směřování školy.
4. Vzdělávací strategie
Společně uplatňované pedagogické postupy na úrovni školy nebo uměleckého oboru, kterými škola podporuje rozvoj klíčových kompetencí a dosahování OVU.
5. Vzdělávací obsah uměleckých oborů
název oboru (identický s názvem v RVP ZUV);
studijní zaměření v daném oboru (název studijního zaměření, příp. charakteristika studijního zaměření – informace o tom, na základě jakých vzdělávacích obsahů toto zaměření vzniklo, z jakých vyučovacích předmětů se skládá, jeho organizace, případné vazby k jiným uměleckým oborům apod.);
učební plán – tabulace učebního plánu (příp. poznámky k učebnímu plánu) zpracovaná v souladu s příslušným rámcovým učebním plánem, závaznými pokyny k učebnímu plánu a organizaci výuky a výčtem povinných a volitelných vyučovacích předmětů nebo jiných forem vzdělávání a jejich časové dotace v jednotlivých ročnících;
učební osnovy vyučovacích předmětů - vzdělávací obsah vyučovacích předmětů vyjádřený školními OVU rozpracovanými do jednotlivých ročníků nebo delších časových celků tak, aby byla zřejmá jejich návaznost, postupná gradace a směřování k OVU stanoveným v RVP ZUV.
Pokud škola vytváří mezioborové, multimediální, projektové nebo jinak nově koncipované studijní zaměření nebo předmět, uvede, z jakých OVU a vzdělávacích obsahů uměleckých oborů vychází a jakým způsobem zajišťuje jejich naplnění. Veškerý povinný i volitelný vzdělávací obsah uvedený v ŠVP musí být popsán tak, aby bylo možné plánovat, uskutečňovat a vyhodnocovat jeho realizaci.
6. Zabezpečení vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a mimořádně nadaných
Zásady individualizace a diferenciace vzdělávání a způsob podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, žáků nadaných a mimořádně nadaných.
7. Hodnocení výsledků vzdělávání žáků
Zásady, způsoby a kritéria hodnocení žáků v souladu s pojetím hodnocení stanoveným v RVP ZUV.
ŠVP nemá být pouze formálním popisem školy ani souborem ustanovení převzatých z RVP ZUV. Je pracovním kurikulárním dokumentem, který propojuje vizi a kulturu školy s konkrétní podobou výuky. Učitelům má pomáhat odpovídat zejména na otázky, kam vzdělávání směřuje, co se mají žáci postupně naučit, jaké klíčové kompetence přitom rozvíjejí, jak bude výuka organizována a podle čeho škola pozná, že zvolené postupy fungují. Při studiu textu RVP ZUV je dobré si připomínat, že podle tohoto dokumentu se ve škole nevyučuje, ale podle něj se vytváří ŠVP, podle kterého se teprve vzdělávání ve škole realizuje. Při tvorbě ŠVP je vhodné vycházet ze společné reflexe dosavadní praxe a formulování vize školy a následně promýšlet vzdělávací strategie, organizaci vzdělávání, rozpracování OVU do studijních zaměření, předmětů a ročníků a stanovit postupy, kterými se bude naplňování ŠVP sledovat a vyhodnocovat.
Jednotlivé části ŠVP jsou vzájemně provázané, a proto nelze změny vzdělávacího obsahu, vzdělávacích strategií, učebních plánů nebo hodnocení žáků promýšlet odděleně. Mělo by se na nich podílet vedení školy a všichni pedagogičtí pracovníci. ŠVP je součástí povinné dokumentace školy, musí být zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup a současně zpřístupněn veřejnosti v souladu s právními předpisy tak, aby se každý mohl seznámit s jeho obsahem, nahlížet do něj, pořizovat si z něj opisy a výpisy a popřípadě požádat o kopii. Měl by být přehledný, relativně stálý a současně otevřený smysluplným změnám. Proměnlivé provozní podrobnosti, roční plány, konkrétní termíny nebo krátkodobá organizační opatření patří do navazující dokumentace školy.
V RVP ZUV je uvedena závazná struktura ŠVP, podle které si základní umělecké školy vytvářejí svůj ŠVP. Škola může jednotlivé části dále členit a uspořádat podle svých potřeb, musí však zachovat jejich obsahovou úplnost a vzájemnou návaznost.
Zaměření školy charakterizuje školu a její specifika, jako jsou profilace školy, specifická vzdělávací nabídka, místní podmínky apod.
Vize školy popisuje delší horizont jejího směřování. Například hodnotové ukotvení, způsob jakým její kultura podporuje cíle a hodnoty ZUV, nastavení vzájemných vztahů, způsoby komunikace, wellbeing žáků a pedagogů.
Vzdělávací strategie se odvozují od klíčových kompetencí a škola si volí, zda je vytvoří na celoškolní úrovni nebo na úrovni jednotlivých uměleckých oborů.
Kapitola Zabezpečení vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a mimořádně nadaných se zabývá žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, žáky nadanými a mimořádně nadanými, zásadami jejich vzdělávání, rolemi odpovědných osob, které se touto problematikou zabývají, způsoby spolupráce uvnitř školy, včetně zapojení zákonných zástupců a školských poradenských zařízení.
Hodnocení výsledků vzdělávání žáků popisuje kritéria hodnocení, způsoby poskytování zpětné vazby, sledování osobního pokroku žáků, podporu sebehodnocení a sebereflexe, vrstevnickou zpětnou vazbu, práci s portfoliem apod., dále pak způsob hodnocení žáků na vysvědčení a další pravidla vyžadovaná právními předpisy.
Vedení školy zajišťuje, aby tvorba, uskutečňování a vyhodnocování ŠVP vycházely z vize školy a směřovaly ke zlepšování učení žáků.
Při vyhodnocení ŠVP škola sleduje po formální stránce například:
soulad ŠVP s RVP ZUV a právními předpisy;
úplnost stanovené struktury;
logickou a obsahovou návaznost jednotlivých částí ŠVP;
jednoznačnost učebních plánů a návaznost školních OVU na OVU stanovené v RVP ZUV;
srozumitelnost a praktickou využitelnost ŠVP pro všechny uživatele.
V oblasti hodnocení funkčnosti ŠVP se škola zaměřuje zejména:
na využívání ŠVP pro společné plánování a uskutečňování výuky;
vhodnost obsahového a časového uspořádání vzdělávání v jednotlivých oborech, studijních zaměřeních a předmětech;
vhodnost a funkčnost organizace výuky, učebních plánů a podmínek vzdělávání;
míru dosahování OVU žáky s ohledem na jejich individuální možnosti, vzdělávací potřeby a tempo;
účinnost vzdělávacích strategií a způsobů hodnocení žáků při rozvíjení klíčových kompetencí a dosahování OVU;
soulad mezi hodnotami ZUV, deklarovanou vizí a kulturou školy;
účinnost podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, žáků nadaných a mimořádně nadaných.
Změny ŠVP se provádějí na základě změn RVP ZUV, výsledků vlastního hodnocení školy, vyhodnocování ŠVP, změn vzdělávacích potřeb žáků, podmínek školy, organizace vzdělávání nebo vývoje uměleckých oborů, pedagogických přístupů a technologií. Zásadnější změny se zpravidla provádějí vydáním nového nebo aktualizovaného ŠVP. Změny menšího rozsahu mohou být provedeny formou dodatku ke stávajícímu ŠVP. O způsobu provedení změny rozhoduje ředitel školy, který ŠVP a jeho změny vydává.
Otázky k přemýšlení (pro individuální reflexi učitele i žáka):
Rozumím tomu, jak se moje práce promítá do naplňování vize školy, klíčových kompetencí a OVU?
Využívám ŠVP při plánování výuky nebo jej vnímám především jako formální dokument?
Které části ŠVP mi při výuce skutečně pomáhají a které potřebuji zpřesnit?
Podle čeho poznávám pokrok žáků a účinnost zvolených vzdělávacích strategií?
Jaké zkušenosti z výuky bych měl sdílet s ostatními při vyhodnocování ŠVP?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky pro společný dialog(učitelů mezi sebou, učitele a žáka, učitele s rodiči):
Jak se cíle a hodnoty ZUV promítají do vize, kultury a každodenního života naší školy?
Jak zajistíme návaznost školních OVU v jednotlivých ročnících a studijních zaměřeních?
Jak jednotlivé předměty a formy výuky společně přispívají k rozvoji klíčových kompetencí?
Které části ŠVP je potřebné sjednotit a kde má naopak zůstat prostor pro odborné rozhodování učitele?
Jak můžeme do vyhodnocování ŠVP smysluplně zapojovat žáky a zákonné zástupce?
Doplňte si vlastní otázky…
Otázky k evaluaci školy
Je ŠVP v souladu s RVP ZUV, vnitřně provázaný, srozumitelný a aktuální?
Využívají pedagogové ŠVP při společném plánování, realizaci a hodnocení výuky?
Umožňuje organizace vzdělávání a obsahové rozvržení žákům dosahovat OVU a rozvíjet klíčové kompetence?
Odpovídají vzdělávací strategie, hodnocení žáků a podmínky vzdělávání potřebám žáků a zaměření školy?
Vycházejí změny ŠVP z konkrétních zjištění o učení a pokroku žáků a vedou ke zlepšování vzdělávání?
Doplňte si vlastní otázky…
Seznam zkratek
ČŠI
Česká školní inspekce
HO
Hudební obor
KK
Klíčové kompetence
LDO
Literárně-dramatický obor
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
NPI ČR
Národní pedagogický institut České republiky
OVU
Očekávaný výsledek učení
RUP
Rámcový učební plán
RVP
Rámcový vzdělávací program
RVP ZUV
Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání
