Vyhodnotí, jaké dopady má jeho chování na udržitelný život, a navrhne, v jakých oblastech by mohl dosáhnout zlepšení situace.

• posuzuje, jak jeho chování a fungování jeho domácnosti ovlivňuje životní prostředí a udržitelnost 
• na konkrétních příkladech ukazuje různé možnosti řešení i případné problémy, které s daným opatřením souvisí

JAK MĚNÍME SVĚT KAŽDÝ DEN

Žáci odhalují konkrétní způsoby, jakými jejich každodenní činnosti ovlivňují životní prostředí, a hledají cesty k udržitelnějšímu životnímu stylu.

Zadání pro žáka

Žáci si nejprve zopakují, jak rozumí pojmům „životní prostředí“, „udržitelný život“. Ve dvojicích pak žáci hledají odpověď na otázku „Jak svým jednáním ovlivňuji životní prostředí“. Učitel podle potřeby vysvětlí a ukáže konkrétní příkladě (např. Tím, že jezdím do školy autem, spotřebuji benzín, který se musí nějak vyrobit. Do ovzduší také vypouštíme škodlivé plyny.)

Učitel následně na tabuli kreslí myšlenkovou mapu z nápadů žáků (Poznámka: popis předpokládá, že žáci již dříve hledali souvislosti mezi provozem školy a životním prostředím a že znají metodu myšlenkové mapy.). Žáci ve dvojicích diskutují o tom, které z uvedených jednání mají podle jejich názoru největší dopad na životní prostředí. Učitel v myšlenkové mapě zvýrazňuje jednání, které žáci uvedli.

V poslední části žáci uvádějí návrhy, jakými konkrétními změnami ve svém životním stylu by mohli snížit jeho dopad na životní prostředí.

Popis ověřování

Žák by měl být schopen:

• Uvést příklad činností, kterými ve svém životě ovlivňuje stav „životního prostředí“

• porovnává a vyhodnocuje účinnost a dosažitelnost jednotlivých typů opatření pro snížení svých negativních dopadů na životní prostředí a udržitelnost

NAŠE STOPY NA ZEMI: MĚŘÍMĚ A MĚNÍME

Žáci objevují koncept ekologické stopy, počítají její velikost pro svůj životní styl a identifikují nejefektivnější a zároveň dosažitelné způsoby, jak ji zmenšit.

Zadání pro žáka

Na začátku hodiny se učitel vrátí k žákovským nápadům na konkrétní změny v jejich životním stylu, kterými by mohli snížit jeho dopad na životní prostředí. Žáci ve dvojicích diskutují o konkrétních návrzích:

• Co prosazení takové změny brání? (např. žák bydlí daleko od školy, tak ho rodiče musí vozit autem)
• Co by prosazení takové změny naopak mohlo pomoci? (např. žáci ze sousedství by se mohli domluvit, aby jezdili spolu).

Žáci představují ostatním svoje nápady. Učitel následně žákům vysvětlí, že důležité je přemýšlet nejenom nad jednotlivým jednáním, ale i nad tím, jaký dopad na životní prostředí má všechno naše jednání dohromady – náš životní styl. Vysvětlí žákům pojem „ekologická stopa“ (např.“ Představte si, že máš kouzelný batoh, do kterého se ukládá všechno, co používáš a co si vezmeš z přírody – třeba jídlo, oblečení, hračky nebo elektřina, kterou doma svítíš. A taky tam přibývá všechno, co vyhodíš, třeba papíry, plastové lahve nebo obaly. Ekologická stopa je něco jako otisk, který tenhle batoh zanechává na planetě. Čím víc věcí si bereš a čím víc odpadu vytváříš, tím je otisk větší. A když je otisk moc velký, planetě to dělá starosti – lesy ubývají, voda se znečišťuje a zvířata přicházejí o domov.“ - ChatGPT)

Žáci si zkusí spočítat svoji ekologickou stopu na online kalkulačce (např. https://www.hra-o-zemi.cz/). Společně diskutují o výsledcích:

• Co z toho, co dělají, má největší vliv na jejich ekologickou stopu?
• Co z toho, co dělají, by šlo nejsnáze změnit?
• Jaké změny v jejich životním stylu splňují obě podmínky – mají velký vliv a současně jsou pro ně zvládnutelné?

Popis ověřování

Žák by měl být schopen:

• Vysvětlit svými slovy pojem „ekologická stopa“.
• Vysvětlit, které z jeho aktivit mají největší dopad na životní prostředí.
• Vyhodnotí a odůvodní, jaké změny z těch, kterých má šanci dosáhnout, mají současně největší význam pro životní prostředí.

• Využívá osvojené poznatky a dovednosti v samostatné práci, ve které navrhne plán realistického opatření na zlepšení situace.

Zadání pro žáka

V několika vyučovacích hodinách nebo při realizaci třídního projektu žák nejprve se spolužáky hledá příklady toho, jak jeho vlastní chování ovlivňuje životní prostředí. Spolu s učitelem a ostatními žáky zařazuje uvedené příklady do širších skupin (např. dojíždění do školy, cestování na dovolenou, hraní digitálních her, pravidelné koupání, vytápění, atd.). Navržené příklady chování seřadí podle jejich předpokládaných dopadů na životní prostředí (např., cestování letadlem má vyšší dopady na životní prostředí, než hraní her na tabletu). Učitel může žákům vysvětlit koncept tzv. ekologické stopy. Společně pak mohou pomocí některého z volně dostupných kalkulátorů vypočítat, jakou ekologickou stopu žáci mají. V další vyučovací hodině žák ve spolupráci se spolužáky zařadí vybrané činnosti do grafu (na připraveném pracovním listu), ve kterém jedna osa vyjadřuje náročnost případné změny (např. méně časté létání) a druhá osa přínos takové změny pro životní prostředí. Diskutuje se spolužáky o výsledcích.

Na základě společné domluvy učitele s žáky, může žák dostat za úkol, aby pro svoji domácnost (či prostředí, kde žije) vybral tří konkrétní opatření, které by mohlo být realistické a smysluplné udělat. U každého pak vyhodnotí jeho předpokládanou náročnost a přínos pro životní prostředí. Žák posuzuje každé opatření z hlediska konkrétních podmínek své domácnosti (např., pokud bydlí v nízkoenergetickém či pasivním domě, bude mít změna v trávení volného času větší dopad, než další snižování spotřeby energie). V průběhu úkolu si formuluje otázky, na které s pomocí učitele, rodičů, či jiných informačních zdrojů (např. AI, kalkulátorů ekologické či uhlíkové stopy) hledá odpověď (např., Jak velké snížení emisí uhlíkových plynů by přineslo, kdybychom na dovolenou do Řecka nelétali každý rok, ale jen jednou za tři roky? Souhlasili by s takovou změnou moji rodiče?). V průběhu rozvíjí svoje kritické myšlení. Uvědomuje si, že některá smysluplná opatření s velkým přínosem pro životní prostředí může být velmi obtížné realizovat (např. kvůli vysoké ceně, nesouhlasu jiných členů jeho domácnosti), jiná mohou být naopak snadno realizovatelná, ale mají malý dopad (např. vypínání světel na chodbě). Učí se hledat realistická řešení, chápat pohled jiných lidí a zvažovat konkrétní situaci.

Žák následně prezentuje výsledky svého úkolu před spolužáky. Společně diskutuje, co se při jeho zpracování naučil a uvědomil si nového.

Popis ověřování

Při hodnocení dosaženého výsledku učení je třeba respektovat možnosti žáka a jeho socioekonomické zázemí. Pro některé žáky proto může být dostačující, pokud prezentují návrhy poměrně jednoduchých opatření odrážející pouze základní míru kritické reflexe. Každý žák by ale měl být schopen porovnat několik činností z hlediska jejich významu pro životní prostředí a dosažitelnosti v kontextu vlastního života. Žák by měl prokázat schopnost kritického myšlení, tj. uvádět argumenty, proč něco má či nemá smysl, je či není realistické zkoušet, na úrovni vlastního způsobu vyjadřování a kognitivního vývoje.

Popíše, jaké dopady má jeho chování na udržitelný život, a uvede konkrétní příklad, jak by mohl dosáhnout zlepšení situace.