Obecné části

Pokud jsou v dokumentu používány pojmy žák, učitel aj., rozumí se tím pedagogická kategorie nebo označení profesní skupiny, tj. žák i žákyně, učitel i učitelka atd. I přes volbu mužského rodu dokument respektuje rovnost pohlaví.

Kapitola uvádí RVP ZV jako závazný dokument vymezující základní vzdělávání.

Základní vzdělávání je založené na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních předpokladů, zájmů a nadání každého žáka v bezpečném, motivujícím a tvůrčím prostředí školy.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) vychází ze Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, která orientuje vzdělávání na budoucí potřeby žáků a zdůrazňuje jeho zaměření na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život a na snížení nerovností v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání s možností maximálního rozvoje potenciálu žáků (Strategie 2030+, s. 5).

Prostřednictvím konkrétních informací RVP ZV podporuje učitele v tom, aby společně lépe plánovali svou výuku, efektivně mapovali pokrok žáků a poskytovali jim formativní zpětnou vazbu. Školní vzdělávací program (ŠVP) je zdrojem inspirace a učitelského sdílení.

Cílem je navrženými změnami proměnit klima ve školách a zaměřit vzdělávání více na potřeby a rozvoj každého žáka.

Předložený kurikulární dokument je vytvářen v elektronickém informačním systému, který obsahuje úvodní obecné části, vzdělávací obsah a metodickou podporu. Obecné části RVP ZV jsou vytvářeny v podobě závazných informací pro školy k tvorbě ŠVP a organizaci výuky, na které navazují komentáře, které blíže vysvětlují některé pokyny.

RVP ZV vymezuje na státní úrovni závazný rámec pro obor vzdělání základní škola. Je realizován na 1. stupni (1. až 5. ročník) a na 2. stupni (6. až 9. ročník) základních škol (ZŠ) a v odpovídajících ročnících víceletých středních škol (SŠ).

Úspěšným absolvováním tohoto vzdělávacího programu na ZŠ nebo v odpovídajících ročníčích víceletých SŠ získává žák základní vzdělání (ŠZ § 45). RVP ZV je závazným dokumentem i pro individuální vzdělávání (ŠZ § 41).

RVP ZV navazuje svým pojetím a obsahem na Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání a je východiskem pro RVP ve středním vzdělávání.

Kapitola vymezuje cíle základního vzdělávání ve shodě se školským zákonem, společné hodnoty na úrovni základního vzdělávání, pojetí vzdělávání na 1. a 2. stupni základního vzdělávání a profil absolventa základního vzdělávání.

Základní vzdělávání povinně absolvuje celá populace žáků ve dvou obsahově, organizačně a didakticky navazujících stupních. Na 1. stupni ZŠ vytváří základ vztahu k učení a socializaci, na 2. stupni ZŠ vede kontinuálně k dalšímu vzdělávání a ke zvládání potřeb praktického i profesního života v budoucnosti.

Základní vzdělávání směřuje k obecným zásadám a cílům vzdělávání (ŠZ § 2) a k cílům základního vzdělávání (ŠZ § 44) vymezeným ve ŠZ.

Žáci musí umět reagovat na potřeby současného světa a na výzvy budoucnosti. Hlavním cílem základního vzdělávání je utvářet a postupně u žáků rozvíjet klíčové kompetence a základní gramotnosti a poskytnout jim spolehlivý základ všeobecného vzdělání.

Znamená to, směřovat se žáky k těmto dílčím cílům:

• osvojit si potřebné strategie učení a na jejich základě být motivováni k celoživotnímu učení;
• učit se tvořivě myslet a řešit přiměřené teoretické i praktické problémy;
• účinně komunikovat a spolupracovat;
• bezpečně, sebejistě, kriticky a tvořivě využívat digitální technologie při práci, při učení, ve volném čase i při zapojování do společnosti a občanského života, aktivně se podílet na utváření digitálního světa a nacházet rovnováhu mezi světem digitálním a fyzickým;
• chránit své fyzické a duševní zdraví, vytvořené hodnoty a životní prostředí;
• být ohleduplní a respektující k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám, uvědomovat si předsudky i stereotypy a předcházet jim;
• poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými znalostmi a dovednostmi při rozhodování o své životní dráze a profesním uplatnění.

Vzdělávání připravuje mladou generaci zejména na environmentální, technologické a sociální změny, aby mohl každý aktivně a spokojeně prožívat svůj život, odpovědně spoluvytvářet budoucnost a uspět v současném světě výzev a změn. 

Základní vzdělávání je utvářeno obecnými kulturními a společenskými hodnotami. RVP ZV zdůrazňuje hodnoty podporující změnu ve vzdělávání směrem k budoucím potřebám, které se odrážejí v celém vzdělávání žáka, zejména v každodenní výuce, v životě školy i při neformálním a zájmovém vzdělávání.

Vybrané hodnoty vycházejí ze vzdělávacích dokumentů UNESCO a OECD a jsou formulované jako sdílené poznání (možnost obohacovat se o společné znalosti a dovednosti a smysluplně je využívat), zdravá planeta (schopnost chránit přírodu a životní prostředí), podporující technologie (schopnost poznávat a účelně využívat nové technologie, kriticky myslet a čelit dezinformacím) a důstojný život (schopnost utvářet a dodržovat společná pravidla soužití). 

(UNESCO: Vzdělávání pro cíle udržitelného rozvoje; OECD: Vzdělávání a dovednosti pro budoucnost 2030 – Kompas učení 2030)

Na počátku školní docházky učitelé navazují na úroveň klíčových kompetencí a základních gramotností dosaženou v předškolním vzdělávání s respektem k aktuálním potřebám a individuálním možnostem žáka. Nastavují adaptační období, které mu umožňuje postupně se přizpůsobit změně prostředí, přijímat povinnosti a výzvy v rámci nové sociální role žáka. Vzdělávání na 1. stupni ZŠ vytváří svým osobnostně rozvojovým pojetím prostor pro posílení vztahu žáka ke škole, motivace k učení, pro podporu zájmů i nadání a včasnou podporu v případě znevýhodnění.

Přechod na 2. stupeň ZŠ s sebou přináší nové zkušenosti žáků, související často s jinou skupinou žáků, týmem učitelů, případně i jinou školou. Z toho vyplývá požadavek na vytvoření vhodných podmínek pro adaptaci žáků na nové prostředí a vztahy. Základem úspěšného vzdělávání je další poznávání žáků, reagování na jejich individuální potřeby, zájmy, problémy, stav jejich poznání a poskytování účinné podpory. Žáci mají ve výuce více možností k aktivní participaci a rozhodování o vlastním učení. Hodnocení žáků vychází z jasných pravidel a předem známých kritérií i možností žáků aktivně zasahovat do plánování a realizace výuky. Vzdělávání na 2. stupni znamená také změnu role učitele, který vede žáky k větší odpovědnosti za vlastní učení a jeho výsledky.

Základní vzdělávání založené na kompetenčním pojetí směřuje k ověřování pravdivosti naučeného, uplatňování získaných dovedností a zkušeností ze školy, staví na úzkém prolínání života ve škole a mimo ni. Vede k přípravě žáků na vlastní profesní kariéru a k celoživotnímu učení. Pro oba stupně ZŠ je důležitý dobrý vztah školy a zákonných zástupců žáků, založený na respektu a vzájemném dialogu.

Žák, který úspěšně ukončil základní vzdělávání, si osvojil společný obsahový základ – klíčové kompetence, základní gramotnosti, obsah vymezený v jednotlivých vzdělávacích oborech a průřezových tématech, které mu umožňují:

• řídit vlastní procesy učení;
• komunikovat prostřednictvím vhodných výrazových prostředků, aktivně naslouchat a s porozuměním reagovat na projevy jiných, využít cizojazyčné dovednosti k řešení každodenních situací;
• utvářet a rozvíjet okruh vztahů, respektovat jiné lidi bez předsudků a stereotypů, rozvíjet vlastní fyzickou a psychickou odolnost, aktivně se rozhodovat ve prospěch vlastního zdraví a bezpečí (i druhých), utvářet osobní pohodu (wellbeing);
• respektovat živé bytosti a přírodu, přispívat k udržitelnosti, přebírat odpovědnost za sebe a zároveň za lidi a věci kolem sebe, respektovat jejich zájmy a práva;
• využívat příležitosti pro realizaci aktivit přispívajících k vlastnímu rozvoji, přispívat ke spolupráci;
• zohledňovat problémy s ohledem na navrhovaná řešení, kriticky hodnotit informace z různých zdrojů, rozhodovat se na základě ověřených informací, zkoumat a navrhovat způsob řešení problému;
• vyjadřovat myšlenky, emoce, prožitky a hodnoty prostřednictvím umění a kultury a kreativně je zpracovávat;
• orientovat se v digitálním prostředí a bezpečně, sebejistě, tvořivě a kriticky využívat digitální technologie při učení, práci, ve volném čase i při zapojování do společenského a občanského života.

Kapitola vymezuje podmínky pro realizaci základního vzdělávání ve formě utváření kultury a prostředí školy a podmínek pro podporu žáků ve vzdělávání.

Podmínky k uskutečňování RVP ZV jsou vymezené koncepčními vzdělávacími dokumenty, obecně platnými předpisy a normami, vzdělávacími potřebami žáků a potřebami pro realizaci vzdělávacího procesu.

Škola se stává učícím se společenstvím. Se současnými požadavky na kvalitu vzdělávání je třeba rozvíjet a podporovat kulturu školy, která má vliv na to, jak se jednotliví aktéři cítí ve škole a jaké úrovně vzdělávání dosahují.

Kultura školy zahrnuje vzájemně propojený soubor prvků, k nimž patří pravidla, symboly, tradice a rituály, sdílené hodnoty, vztahy uvnitř školního společenství, materiální, organizační a jiné podmínky.

Utváření kultury školy je úzce propojené se strategickým rozvojem školy, zejména ve sdílených vizích, hodnotách a cílech školy. 

Kultura školy se týká každého žáka, učitele či dalších aktérů vzdělávání a má významný vliv na kvalitu vzdělávání a vzdělávací výsledky v dané škole, regionu i státu (Kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání).

Škola ve prospěch směřování k rozvinuté kultuře prostřednictvím interních opatření nastavuje procesy tak, aby dosáhla rozvinuté kultury, kdy se žáci učí už jen samotným životem ve škole; s tím také souvisí nastavení a formování příkladných vzorců chování.

Významnou roli zastává v procesu vedení školy, které svým přístupem a vlastním příkladem k jednotlivým pracovníkům a žákům kulturu školy spoluvytváří.

Při popisu vlastního pojetí kultury vychází škola z vize a strategie rozvoje školy. Kultura školy se tak stává základem kvality školy.

Škola systematicky buduje vztahy se všemi aktéry vzdělávání a místní komunitou, rozvoj těchto vztahů pravidelně reflektuje a na základě výsledků upravuje a transparentně plánuje potřebná opatření. Škola aktivně vytváří příležitosti pro zpětnou vazbu ze strany zákonných zástupců a žáků. V dobře fungující škole s demokratickými pravidly se rozvíjí společenství, kde učitelé, žáci i zákonní zástupci participují na chodu školy a přebírají spoluodpovědnost za kvalitu jejího prostředí.

Vedení školy aktivně podporuje vzájemnou důvěru mezi vedením, zaměstnanci školy, žáky, zákonnými zástupci a dalšími aktéry tím, že:

• zaručí, aby byli všichni aktéři vzdělávání transparentně a včas informováni o záležitostech, které se jich dotýkají; 
• využívá funkční informační systém a má pravidla pro demokratické spolurozhodování zaměstnanců, žáků a zákonných zástupců týkající se fungování školy;
• zajistí spolupráci mezi učiteli, zákonnými zástupci a dalšími pedagogickými pracovníky;
• vytvoří a popíše nástroje průběžné zpětné vazby k výuce a fungování školy od zákonných zástupců i žáků; výsledky vyhodnocení přiměřeně zpřístupňuje zřizovateli, školské radě nebo radě školské právnické osoby, zákonným zástupcům i žákům;
• umožní podávání průběžné zpětné vazby k podnětům při zajištění soukromí a bezpečnosti jejich autorů. 

Vedení školy cíleně vytváří podmínky pro soustavné rozvíjení kapacit, zejména pro seberozvoj a vzdělávání učitelů, vytváření vztahů na principech partnerství a spolupráce s využitím vnitřních i vnějších zdrojů, podporu osobní pohody pracovníků školy, včetně digitálního wellbeingu učitelů a dalších zaměstnanců školy. 

Vedení školy v souladu s vizí a strategií rozvoje školy a plánem dalšího vzdělávání vychází při budování personálních kapacit z vlastního systému rozvoje učitelů. Poskytuje učitelům prostor a podporu, aby mohli naplňovat své rozmanité role a získali tak relevantní kompetence (Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství - MŠMT, 2023) pro týmovou spolupráci učitelů, založenou na principech vzájemného učení, sdílení a vyhodnocování vzdělávacího procesu s ohledem na vizi a strategii rozvoje školy.

Vedení školy vytváří podmínky pro zvyšování profesních kompetencí a týmovou spolupráci učitelů tím, že zajistí: 

• vytvoření systému profesního rozvoje učitelů a ředitele školy (např. portfolio učitele) v souladu s plánem dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, který pravidelně vyhodnocuje;
• aktivní spoluúčast učitelů a dalších aktérů vzdělávání na plánování, realizaci a hodnocení svého rozvoje; 
• systematické používání metod a prostředků dobré praxe v rámci pedagogického rozvoje; 
• plánování profesního rozvoje učitelů v oblasti hodnocení a zodpovědnost za jeho realizaci;
• vytvoření plánu podpory začínajících učitelů, včetně uvádějících a provázejících učitelů, se zaměřením na promyšlenou realizaci vzájemných hospitací a odborných supervizí.

Vedení školy věnuje zvláštní pozornost nezastupitelné roli kvalitní organizace výuky související s aktivizací a motivací žáků k učení. Škola systematicky vytváří a podporuje příležitosti pro přebírání odpovědnosti žáků za učení, včetně zajištění podmínek pro participaci a sebeřízené vzdělávání.

K podpoře smysluplného a aktivního učení žáků škola využívá široké spektrum vzdělávacích strategií. Jde o konkrétní postupy na úrovni školy (vzdělávací strategie školy) a na úrovni vyučovacích předmětů (vzdělávací strategie učitele). Vzdělávací strategie na úrovni školy vedou k dosahování vzdělávacích cílů, k vytváření dobrého klimatu, pozitivních vztahů a vzájemné spolupráce mezi žáky a učiteli atd. Vzdělávací strategie na úrovni vyučovacích předmětů (učitele) jsou naplňovány konkrétními didaktickými postupy (tj. výukové metody, organizační formy práce, výukové situace, výukové prostředky, způsoby hodnocení a reflexe výuky) využívanými v jednotlivých vyučovacích předmětech nebo jiných formách vzdělávání a vedou především k dosahování klíčových kompetencí a základních gramotností. Zkušenosti s uplatňovanými vzdělávacími strategiemi jsou pedagogickým týmem školy sdíleny, učitelé spolupracují na jejich rozvoji a vzájemně se od sebe učí.

Učitelé na úrovni školy:

• vytvářejí při plánování, realizaci a reflexi výuky společné vzdělávací strategie;
• respektují a využívají společné strategie školy.

Učitelé na úrovni vyučovacích předmětů:

• zařazují do výuky didaktické postupy, které vedou žáky k osvojování klíčových kompetencí a základních gramotností, pomáhají žákům k sebeřízenému učení, skupinové a kooperativní práci;
• sledují vzdělávací pokroky každého žáka, zohledňují vzdělávací potřeby všech žáků, ve vazbě na hodnotící kritéria;
• podporují vytváření pozitivních vztahů mezi žáky a jejich vzájemnou spolupráci;
• propojují výuku ve škole jak se zájmovým vzděláváním uskutečňovaným ve školních družinách a školních klubech, tak s neformálním vzděláváním.

Inovace přístupu k výuce vyžaduje cílené vytváření prostředí k vyučování a učení, které staví na poskytování a přijímání konstruktivní zpětné vazby, reflexi a hodnocení kvality výuky.

Vedení školy systematicky prosazuje změnu pojetí výuky ke zvyšování kvality výuky a její udržování tím, že učitelé ve výuce:

• pravidelně reflektují vlastní výuku s důrazem na propojení OVU KK, ZG, PT a oborů do spojitého celku;
• průběžně vyhodnocují dosahování stanovených cílů a využívají zpětnou vazbu od žáků a také od kolegů, zákonných zástupců a dalších aktérů ve vzdělávání;
• detailně analyzují výuku, stanovují si kritéria jejího hodnocení a vyhodnocují kvalitu výukových situací, sledují dopad výuky na učení žáků a na základě těchto pozorování plánují další výuku (Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství - MŠMT, 2023).

Vedení školy zároveň cíleně podporuje rozvoj reflektivních kompetencí učitelů.

Vzdělávání žáků v 21. století jistě nelze spojovat jen se školou. Cílené využívání bohatého a pestrého vzdělávacího potenciálu celé škály mimoškolních institucí a organizací v rámci realizované výuky napříč vyučovacími předměty či jinými organizačními formami výuky patří ve světě k moderním vzdělávacím trendům. Ve prospěch inovací ve vzdělávání mají školy zohlednit například kvalitní edukační programy paměťových, uměleckých a dalších kulturních institucí či institucí poskytujících environmentální nebo badatelské vzdělávání, místně zakotvené a servisní učení a venkovní výuku (Strategie 2030+, s. 40).

Učitelé propojují formální a neformální, případně zájmové vzdělávání ve třech rovinách:

• aktivně vyhledávají a systematicky využívají možnosti neformálního vzdělávání, především ve svém okolí, a to jak ve škole, tak mimo ni (ve spolupráci s institucemi či pracovníky institucí a samostatnými aktéry neformálního vzdělávání);
• při výuce cíleně využívají prvky, metody a formy neformálního vzdělávání;
• při plánování i realizaci výuky reflektují výsledky neformálního vzdělávání u jednotlivých žáků a na tyto získané znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty navazují a dále je rozvíjejí.

Škola systematicky vytváří podmínky ke vzdělávání s důrazem na zajištění organizačních, prostorových, materiálních, hygienických, bezpečnostních podmínek v souladu s platnými předpisy a normami. Škola dbá na to, aby prostory pro výuku byly uspořádány. Škola sleduje rizikové faktory ohrožující fyzický, psychický a duchovní, sociální a digitální wellbeing žáků i zaměstnanců školy. 

Škola dbá na kvalitu prostředí s respektem k principům udržitelnosti a společenské odpovědnosti za vzdělávání tím, že: 

• uplatňuje mechanismy podpory zdraví žáků, zejména utváření návyků zdravého životního stylu;
• dbá na osobní bezpečí žáků v prostorech školy a při akcích pořádaných školou;
• klade důraz na kvalitu a funkčnost prostorového a materiálního vybavení a rovný přístup všech žáků k jeho využívání; 
• dbá na hygienické požadavky a estetičnost prostředí;
• systematicky dodržuje zásady ochrany osobních údajů a předcházení rizikům vyplývajícím z využívání digitálních technologií při práci a vzdělávání; 
• stanovuje si vlastní cíle a postupy šetrného hospodaření.

Vzdělávání podle RVP ZV je založené na respektování individuálních vzdělávacích potřeb všech žáků s cílem maximálního využití jejich vzdělávacího potenciálu. Škola přijímá odlišnost každého žáka, respektuje diverzitu jeho vzdělávacích a psychických potřeb a zajišťuje pro něj rovnost vzdělávacích příležitostí.

Pokud žáci ani v případě individualizace výuky nemohou adekvátním způsobem dosahovat cílů základního vzdělávání nebo naopak jejich vzdělávací potřeby tyto cíle výrazně převyšují, je jim ze strany pedagogických pracovníků školy nebo školských zařízení poskytována legislativně stanovená podpora – podpůrná opatření prvního až pátého stupně (§ 16 ŠZ). 

V případě poskytování podpůrných opatření prvního stupně škola na základě svého rozhodnutí hledá pro žáky funkční způsoby práce se vzdělávacím obsahem. Jestliže podpora vyžaduje součinnost více pedagogických pracovníků nebo součinnost s rodinou žáka, může být školou vytvářen Plán pedagogické podpory (PLPP).

V případě podpůrných opatření druhého až pátého stupně je způsob jejich poskytování žákovi podrobně specifikován školským poradenským zařízením (ŠPZ) v Doporučení pro vzdělávání žáka ve škole (Doporučení). Nástrojem pro realizaci podpůrného opatření může být individuální vzdělávací plán (IVP). IVP i PLPP svým obsahem vycházejí z ŠVP zpracovaného podle RVP ZV. 

Škola zajišťuje realizaci podpůrných opatření, podporuje komunikaci o nich a účinnou spolupráci školy, školního poradenského pracoviště, ŠPZ, zákonných zástupců žáků. Nastavení systému péče o žáky s přiznanými podpůrnými opatřeními ve škole, zodpovědné osoby (včetně metodického vedení a sdílení zkušeností asistentů pedagoga) a jejich role v systému se zohledněním specifik jednotlivých období popisuje škola ve svém ŠVP.

Škola v ŠVP pro vybrané skupiny žáků v rámci podpůrných opatření upravuje vzdělávací obsah. V některých případech realizuje s ohledem na potřeby těchto žáků specifické vzdělávací obsahy. V ŠVP pro ně může využívat disponibilní časovou dotaci.

• Pro žáky nadané a mimořádně nadané škola prohlubuje a rozšiřuje vzdělávací obsah (vzdělávání nadaného žáka).
• Pro žáky s lehkým mentálním postižením škola využívá minimální doporučenou úroveň (dále jen MDÚ) pro úpravy očekávaných výsledků učení (OVU) v rámci podpůrných opatření (§ 16 vyhláška č. 27/2016 Sb.). MDÚ může být použita u jednotlivých žáků v rámci Doporučení ŠPZ jen u těch vzdělávacích oborů, do kterých mají speciální vzdělávací potřeby největší dopad. MDÚ je vždy na vyšší úrovni než OVU stanovené v RVP pro obor vzdělání základní škola speciální. Na základě Doporučení ŠPZ je realizace stanovených podpůrných opatření závazná (§ 16a odst. 3 ŠZ). Formulace jednotlivých MDÚ pro konkrétní OVU jsou dostupné jako součást další metodické podpory. OVU, pro které není v rámci metodické podpory uvedena MDÚ, mohou být při případných úpravách výsledků učení v rámci podpůrných opatření bez náhrady vypuštěny (vzdělávání žáka s lehkým mentálním postižením).
• Pro žáky, kteří používají při vzdělávání jiný komunikační systém než mluvenou řeč (§ 16 odst. 7 ŠZ), škola zajišťuje vzdělávání v komunikačním systému, který odpovídá potřebám žáka, přednostně v tom, který preferuje. Žákům, kteří jsou vzděláváni v českém znakovém jazyce, poskytuje škola souběžně vzdělávání v psaném českém jazyce a jsou využívány metody jako ve výuce českého jazyka jako jazyka cizího. OVU z naukových předmětů jsou u žáků, kteří jsou vzděláváni v českém znakovém jazyce, stanovovány v českém znakovém jazyce a v psané češtině (vzdělávání žáka se sluchovým postižením).
• Pro žáky, kteří při komunikaci využívají prostředky alternativní nebo augmentativní komunikace (AAK), škola zajišťuje vzdělávání v komunikačním systému, který odpovídá jejich potřebám (§ 16, odst. 8 ŠZ). 
• Pro žáky-cizince a další žáky uvedené v § 20, odst. 5 ŠZ je realizována bezplatná jazyková příprava k začlenění do základního vzdělávání (Kurikulum češtiny jako druhého jazyka pro základní vzdělávání). Výuka češtiny jako druhého jazyka může probíhat v nejlepším zájmu těchto žáků rovněž náhradou za výuku Dalšího cizího jazyka. V těchto případech se nejedná o podpůrné opatření, vzdělávací obsah se nahrazuje bez vytváření individuálního vzdělávacího plánu (IVP).
• Pro žáky s nedostatečnou znalostí češtiny a odlišnými kulturními a životními podmínkami, pokud není bezplatná jazyková příprava dostupná či dostačující, škola na základě Doporučení ŠPZ zařazuje posílení výuky češtiny jako druhého jazyka (z Přílohy č. 1 k vyhlášce č. 27/2016 Sb., odd. 3, část A), která se zpravidla uskutečňuje také podle Kurikula češtiny jako druhého jazyka.
• Pro žáky se zrakovým, sluchovým, tělesným postižením, s narušenou komunikační schopností, s poruchou autistického spektra, se specifickými poruchami učení, chování upravuje škola vzdělávací obsah podle závažnosti jejich znevýhodnění (vzdělávání žáků uvedených v § 16 odst. 9 ŠZ).  
• Pro žáky se zrakovým postižením, tělesným postižením, poruchou autistického spektra, žáky s dyspraxií, pro žáky se souběžným postižením více vadami a další žáky se zdravotním znevýhodněním, které omezuje jejich účast v tělesné výchově a dalších formách pohybového vzdělávání realizovaných školou či školským zařízením, je poskytováno vzdělávání ve Zdravotní a aplikované tělesné výchově. 

Vzdělávání žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními se uskutečňuje v běžné třídě/škole nebo na základě doporučení ŠPZ ve třídě/škole zřízené podle § 16 odstavce 9 zákona pro žáky s vybranými druhy znevýhodnění. Pro tvorbu a úpravu ŠVP těchto tříd/škol platí stanovené zásady.

Vzdělávání v základních školách při zdravotnických zařízeních, ve školách při dětských diagnostických ústavech a ve školách při školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy se uskutečňuje podle §§ 9–11 vyhlášky č. 438/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 

Kapitola charakterizuje kategorie společného vzdělávacího obsahu pro všechny žáky v základním vzdělávání – klíčové kompetence, základní gramotnosti, průřezová témata, vzdělávací oblasti a vzdělávací obory – a jejich vztahy.

Vzdělávací obsah je v RVP ZV vymezen očekávanými výsledky učení (OVU) klíčových kompetencí, základních gramotností, průřezových témat a vzdělávacích oborů. OVU jsou závazné a stanovují výsledky, kterých mají žáci dosáhnout v uzlových bodech, tedy v 5. a 9. ročníku, u základních gramotností také ve 3. ročníku. Jsou podkladem pro tvorbu ŠVP. 

OVU představují obsahový cíl, ke kterému učitelé se svými žáky směřují. Učitelé motivují žáky k dosažení co nejvyšší úrovně osvojení OVU žákem. U každého OVU je popis fází, kterých by měli žáci postupně dosahovat. Popisu fází využívají učitelé při průběžném vyhodnocování postupu žáků k OVU. V uzlových bodech pak učitelé hodnotí dosažení OVU.

Každý uzlový bod zahrnuje tři fáze zvládnutí OVU:

• Začátek: Fáze, ve které žák zvládl základní aspekty dané problematiky. Jeho postoje, dovednosti a znalosti nejsou zatím plně rozvinuté.
• Na cestě: Fáze, ve které žák postupuje k úplnému zvládnutí obsahu vzdělávání, přičemž dále rozvíjí své postoje, dovednosti a znalosti.
• Splněno: Fáze, ve které žák dosáhl očekávaného výsledku učení v daném uzlovém bodě a má plně zvládnuté požadované postoje, dovednosti a znalosti.

Popis fáze „Splněno“ je součástí RVP ZV a specifikuje očekávanou úroveň osvojení OVU žákem. Slouží učiteli jako vodítko, jak rozpoznat, že žák již daného OVU dosáhl, nebo v jakém rozsahu si OVU osvojil. Tento popis zároveň odpovídá na otázku, jak má učitel posoudit dosažení OVU.

Schéma – Vzájemné vazby cílových a obsahových kategorií RVP ZV

OVU jednotlivých vzdělávacích oborů jsou vzájemně provázané s OVU klíčových kompetencí, základních gramotností, průřezových témat i vzájemně mezi sebou.

V základním vzdělávání je vymezených osm klíčových kompetencí:

• Klíčová kompetence k učení
• Klíčová kompetence komunikační
• Klíčová kompetence osobnostní a sociální
• Klíčová kompetence k občanství a udržitelnosti
• Klíčová kompetence k podnikavosti a pracovní
• Klíčová kompetence k řešení problémů
• Klíčová kompetence kulturní
• Klíčová kompetence digitální

V kompetenčním pojetí vzdělávání představují klíčové kompetence stěžejní obsahovou kategorii. K jejich osvojení základní vzdělávání směřuje. Klíčové kompetence představují funkční propojení znalostí, dovedností, postojů a hodnot, které jsou důležité jak pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti, tak pro společnost a svět jako celek. Klíčové kompetence se rozvíjejí v průběhu celého života.

Jednotlivé klíčové kompetence obsahují charakteristiku klíčové kompetence a jsou tvořené složkami klíčové kompetence. Složky obsahují vlastní charakteristiku složky klíčové kompetence a závazné OVU na úrovni 5. a 9. ročníku.

U jednotlivých OVU klíčových kompetencí je v metodické podpoře popsána úroveň splněno ve formě projevů žáka. Dále jsou přiřazeny vzdělávací strategie učitele, které napomáhají k dosažení OVU klíčových kompetencí, vazby na OVU vzdělávacích oborů a průřezových témat.

V další metodické podpoře je popsána minimální doporučená úroveň OVU.

V RVP ZV jsou vymezené dvě základní gramotnosti:

• Logicko-matematická
• Čtenářská a pisatelská

Základní gramotnosti představují schopnost praktického uplatnění širokého souboru znalostí, dovedností, postojů a hodnot v rozmanitých životních situacích. 

Jednotlivé základní gramotnosti obsahují charakteristiku základní gramotnosti a jsou tvořené složkami základní gramotnosti. Složky obsahují vlastní charakteristiku složky základní gramotnosti a závazné OVU na úrovni 3., 5. a 9. ročníku.

U jednotlivých OVU základních gramotností je v metodické podpoře popsána úroveň splněno ve formě projevů žáka. Dále jsou přiřazeny vzdělávací strategie učitele, které napomáhají k dosažení OVU základní gramotnosti a vazby na OVU vzdělávacích oborů a průřezových témat. Vazby mezi OVU vyučovacích předmětů a OVU základních gramotností ve 3. ročníku nejsou stanoveny (OVU vzdělávacích oborů pro 3. ročník nejsou v RVP vymezeny) a škola si je tedy vytváří sama až na úrovni ŠVP.

V další metodické podpoře je popsána minimální doporučená úroveň OVU.

Průřezová témata propojují poznatky a dovednosti z různých oborů do společensky významných témat a vedou žáky k myšlení v souvislostech, ke kritickému myšlení a sebereflexi včetně uvažování o vlastních postojích a sdílených hodnotách.

V RVP ZV jsou vymezená tři průřezová témata:

• Péče o sebe a druhé
• Společnost pro všechny
• Udržitelné prostředí

Všechna průřezová témata prohlubují citlivost žáků k sobě samým, k druhým a ke světu a posilují jejich přesvědčení, že dokáží něco vlastním úsilím a při vědomí své odpovědnosti změnit k lepšímu.

Průřezová témata obsahují charakteristiku průřezového tématu a závazné OVU na úrovni 5. a 9. ročníku s popisem úrovně splněno ve formě postupných kroků.

V metodické podpoře je komentář k danému OVU, jsou uvedené vazby na sdílené hodnoty a na vybrané OVU vzdělávacích oborů, ve kterých žáci získávají pro dané průřezové téma znalostní základ, na OVU klíčových kompetencí a základních gramotností.

V další metodické podpoře jsou uvedeny ilustrativní příklady pro úroveň splněno, které slouží k posouzení, že si žáci osvojili OVU průřezového tématu. Součástí ilustrací je popis fází “na začátku“ a ”na cestě“, které ukazují postupné zvládání OVU žákem (postupné kroky). Je také popsána minimální doporučená úroveň OVU.

V základním vzdělávání je vymezených deset vzdělávacích oblastí, které obsahují jeden či více vzdělávacích oborů:

• Jazyk a jazyková komunikace – Český jazyk a literatura, Anglický jazyk, Další cizí jazyk
• Matematika a její aplikace – Matematika
• Informatika – Informatika 
• Člověk a jeho svět – Člověk a jeho svět
• Člověk a společnost – Dějepis, Výchova k občanství
• Geografie – Geografie
• Člověk a příroda – Fyzika, Chemie, Přírodopis
• Umění a kultura – Výtvarná a filmová výchova, Hudební, taneční a dramatická výchova 
• Člověk, zdraví a bezpečí – Výchova ke zdraví a bezpečí, Tělesná výchova
• Člověk, jeho osobnost a svět práce – Osobnostní a sociální výchova, Polytechnická výchova a praktické činnosti

Každá vzdělávací oblast obsahuje charakteristiku vzdělávací oblasti. Pokud je vzdělávací oblast víceoborová, obsahuje vzdělávací obory, jejichž součástí je charakteristika vzdělávacího oboru. Na úrovni 5. a 9. ročníku jsou vymezené závazné OVU.

Každý OVU je v metodické podpoře doplněn komentářem, který blíže vysvětluje obsah OVU a uvádí, proč byl OVU zařazen do společného obsahového základu. Dále je popsána úroveň splněno ve formě projevů žáka, když dosáhl daného OVU. Následně jsou uvedeny vazby na předchozí a navazující OVU, na OVU klíčových kompetencí, základních gramotností, průřezových témat a jiných vzdělávacích oborů.

V další metodické podpoře jsou uvedeny ilustrativní příklady sloužící k posouzení, že si žáci osvojili OVU daného vzdělávacího oboru. Součástí ilustrací je popis fází “na začátku“ a ”na cestě“, které ukazují postupné zvládání OVU žákem (postupné kroky). Je také popsána minimální doporučená úroveň OVU.

Obsah OVU různých vzdělávacích oborů lze na úrovni ŠVP propojovat.

Kapitola uvádí rámcový učební plán pro základní vzdělávání v novém pojetí vymezení časové dotace jako společný obsahový základ a disponibilní časovou dotaci na 1. a 2. stupni základního vzdělávání.

Rámcový učební plán (RUP) závazně stanovuje celkovou časovou dotaci pro vzdělávání žáků na 1. a 2. stupni základních škol a v odpovídajících ročnících víceletých středních škol. Je podkladem pro tvorbu učebního plánu ve ŠVP.

Celková časová dotace na 1. i 2. stupni zahrnuje časovou dotaci pro povinný společný základ, která je určena pro osvojování očekávaných výsledků učení a pro upevnění a prohloubení obsahu společného základu. Druhou část celkové časové dotace tvoří disponibilní časová dotace (DČD), která vytváří prostor pro rozšíření vzdělávacího obsahu nad společný základ. DČD realizuje škola prostřednictvím povinných nebo volitelných vyučovacích předmětů nebo dalších forem vzdělávání. Má umožnit maximální rozvoj potenciálu každého žáka a jeho zájmů i spolurozhodování o volbě vzdělávací cesty či vnášení vlastního vzdělávacího obsahu, a tím přispět ke snížení nerovností v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání. 

RUP pro základní vzdělávání závazně stanovuje:

• celkovou časovou dotaci pro základní vzdělávání v rozsahu 118 hodin na 1. stupni a 122 hodin na 2. stupni základního vzdělávání; celková dotace se člení na časovou dotaci a na disponibilní časovou dotaci;
• poznámky k využití DČD;
• poznámky ke vzdělávání žáků se SVP. 

Při konstrukci učebního plánu v ŠVP a realizaci výuky musí být zohledněny následující body:

• celková časová dotace na 1. a 2. stupni základního vzdělávání; 
• maximální týdenní hodinová dotace stanovená pro jednotlivé ročníky základního vzdělávání: 1. a 2. ročník 22 hodin, 3.–5. ročník 26 hodin, 6. a 7. ročník a odpovídající ročníky víceletých středních škol 30 hodin, 8. a 9. ročník a odpovídající ročníky víceletých středních škol 32 hodin (ŠZ, § 26);
• minimální týdenní hodinová dotace stanovená pro jednotlivé ročníky základního vzdělávání: 1. a 2. ročník 18 hodin, 3.–5. ročník 22 hodin, 6. a 7. ročník a odpovídající ročníky víceletých středních škol 28 hodin, 8. a 9. ročník a odpovídající ročníky víceletých středních škol 30 hodin;
• výuka anglického jazyka od 1. do 9. ročníku;
• výuka dalšího cizího jazyka nejpozději od 7. ročníku, v rámci dalšího cizího jazyka je možné volit německý jazyk, francouzský jazyk nebo španělský jazyk;
• výuka tělesné výchovy od 1. do 9. očníku v minimálním rozsahu 2 hodiny týdně.

Disponibilní časovou dotaci lze využít k:

• zařazení volitelných vzdělávacích obsahů nad společný základ, které budou dotvářet zaměření školy, vycházet ze zájmů žáků, umožní jim spolupodílet se na volbě vzdělávacího obsahu i jeho realizaci a budou směřovat k utváření klíčových kompetencí, propojovat formální a neformální vzdělávání, využívat místo školy k propojení s děním na úrovni místní a regionální komunity;
• zařazení povinných vzdělávacích obsahů nad společný základ, které budou podporovat individuální rozvoj žáků, jejich zájmy, umožní jim spolupodílet se na volbě vzdělávacího obsahu i jeho realizaci a budou směřovat k utváření klíčových kompetencí;
• zařazení vzdělávacích obsahů podporujících vzdělávání žáků se SVP a žáků nadaných a mimořádně nadaných v rámci předmětů speciálně pedagogické péče i jiných forem vzdělávání, jsou-li tato podpůrná opatření žákovi doporučena ŠPZ a zákonný zástupce žáka souhlasí s jejich poskytováním;
• zařazení vzdělávacího obsahu „češtiny jako druhého jazyka“ pro žáky s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka;
• zařazení vzdělávacího obsahu jazyka národnostní menšiny v souladu s OVU stanovenými ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura se zapracováním národních specifik (platí pro školy zřizované podle § 14 ŠZ);
• zařazení vzdělávacích aktivit podporujících systematickou práci s třídním kolektivem.

Kapitola uvádí základní přístupy k hodnocení žáků v základním vzdělávání, včetně specifik hodnocení žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními.

Hodnocení výsledků vzdělávání žáků se řídí §§ 51–53 školského zákona. Podrobnosti o hodnocení výsledků žáků a jeho náležitostech stanoví ministerstvo v §§ 14–16 vyhlášky č. 48/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Škola v ŠVP stanoví, jakým způsobem budou žáci hodnoceni na vysvědčení (§ 51 ŠZ). Získání stupně vzdělání se řídí § 45 a ukončení základního vzdělávání §§ 54–56 školského zákona. Specifikace hodnocení žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními probíhá podle Doporučení ŠPZ.

Hodnocení žáků v základním vzdělávání je zpětnou vazbou pro učitele, žáky i zákonné zástupce, je výsledkem dialogu učitelů a žáků, kteří se na svém hodnocení aktivně podílejí. Každému hodnocení žáků ve škole předchází srozumitelné seznámení s kritérii hodnocení žáků. Do hodnocení dosahování OVU se promítají osobní pokroky žáků při osvojování konkrétních dovedností, znalostí a návyků bez srovnávání s ostatními žáky.

Formativní přístup k hodnocení pracuje s jasnými kritérii sumativního hodnocení, odlišuje fázi učení a vyhodnocování.

Učitelé formativním přístupem k hodnocení: 

• stanovují společně se žáky adekvátní cíle učení, formulují kritéria hodnocení;
• využívají vhodné typy hodnocení (slovní, kriteriální, známkování) nebo jejich kombinaci s ohledem na vývojová specifika žáků a náročnost vzdělávacího obsahu na 1. stupni a 2. stupni základního vzdělávání;
• poskytují žákům průběžnou popisnou zpětnou vazbu, vedou žáky k řízení jejich učení a obohacují žáky o sociální a komunikační dovednosti;
• dávají žákům příležitost k sebehodnocení vlastního pokroku a vrstevnickému hodnocení, kterým se žáci učí hodnotit druhé podle předem stanovených kritérií;
• podporují sebedůvěru, motivaci žáků a umožňují jim komplexně rozvíjet jejich osobnost;
• pracují s chybou tak, aby byla chyba žáky vnímána jako nedílná součást učení;
• při plánování výuky nejen volí vhodné vzdělávací strategie, ale také reflektují vlastní vyučovací činnosti ve vztahu ke vzdělávacím výsledkům žáků;
• vzájemně mezi sebou sdílejí a společně posuzují průběžné vzdělávací výsledky žáků;
• pracují s reflexí i sebereflexí žáků;
• zajišťují, aby žáci a zákonní zástupci dostatečně porozuměli způsobům a kritériím formativního a sumativního hodnocení žáků, hodnocení na vysvědčení.

Kapitola přináší údaje týkající se zpracování, vyhodnocování a úprav ŠVP, včetně závazné struktury ŠVP.

Každá škola realizující základní vzdělávání zpracovává ŠVP v souladu s RVP ZV (ŠZ § 5). Tvorba ŠVP, jeho následné hodnocení a úpravy jsou odrazem pedagogické autonomie a odpovědnosti celé školy za způsob a výsledky vzdělávání. Na zpracování, realizaci, hodnocení a úpravě ŠVP se podílí vedení školy a všichni pedagogičtí pracovníci, kteří nesou spoluodpovědnost za realizaci jednotlivých částí ŠVP v podmínkách dané školy.

Za všechny kroky související s tvorbou ŠVP odpovídá ředitel školy, který práci řídí, případně pověří touto činností koordinátora ŠVP, svého zástupce nebo jiného člena pedagogického týmu. K návrhu ŠVP se vyjadřuje školská rada (ŠZ § 168) nebo ho schvaluje rada školské právnické osoby (ŠZ § 132).

ŠVP je součástí povinné dokumentace školy (ŠZ § 28), musí být zveřejněný na přístupném místě ve škole, aby měl každý zájemce možnost seznámit se s jeho obsahem, mohl do něj nahlížet nebo z něj pořizovat opisy a výpisy, popřípadě požádat o kopii (ŠZ § 5). Škola umožní nahlížet do ŠVP i prostřednictvím dálkového přístupu.

Školní vzdělávací program:

• je stručný, konkrétní a srozumitelný pro učitele, zákonné zástupce žáků i další zájemce o ŠVP, včetně žáků;
• je zpracováván v souladu s RVP ZV podle stanovené struktury ŠVP pro celé období základního vzdělávání nebo pro jeho část, tj. pro ročníky, ve kterých daná škola realizuje základní vzdělávání;
• využívá analýzu dosavadní práce školy, hodnocení dosavadních výsledků vzdělávání, sociálního klimatu školy, společných představ o dalším rozvoji vzdělávání;
• vychází z vize a strategických cílů školy a stanovuje vzdělávací strategie na úrovni školy; 
• respektuje cíle i pojetí vzdělávání v souladu s konkrétními podmínkami školy;
• zohledňuje specifika školy v daném místě a vymezuje je v kultuře školy; propojuje formální, zájmové a neformální vzdělávání; 
• rozpracovává vzdělávací obsah vymezený v RVP ZV do školních OVU; stanovuje vzdělávací strategie na úrovni vyučovacích předmětů nebo dalších forem vzdělávání, na jejichž základě se utvářejí a rozvíjejí klíčové kompetence;
• určuje kritéria hodnocení kvality výuky i hodnocení samotného ŠVP.

Škola hodnotí ŠVP ve dvou rovinách:

a) hodnocení obsahového a formálního zpracování ŠVP, které je realizováno po zpracování nebo úpravě ŠVP a sleduje:

• soulad ŠVP a RVP;
• logickou a obsahovou návaznost jednotlivých částí ŠVP;
• srozumitelnost ŠVP pro všechny uživatele.

b) hodnocení funkčnosti ŠVP, které probíhá průběžně při realizaci výuky podle ŠVP a sleduje:

• využití ŠVP pro plánování výuky;
• vhodnost obsahového a časového rozvržení vzdělávacího obsahu ve vyučovacích předmětech či jiných formách vzdělávání;
• vhodnost a funkčnost plánované organizace a postupů ve výuce a v životě školy (týká se všech částí ŠVP);
• dosahovanou úroveň a kvalitu osvojení OVU jednotlivých obsahových kategorií RVP ZV žáky, včetně žáků se SVP a žáků nadaných;
• vhodnost a funkčnost plánované organizace a postupů ve výuce a v životě školy, včetně vhodnosti a účinnosti vzdělávacích strategií, funkčností pravidel formativního hodnocení, propojování formálního a neformálního vzdělávání atd.

Z hodnocení ŠVP by měly vycházet návrhy na změny ŠVP. 

Změny ŠVP se provádějí na základě:

• revizí RVP ZV, které vydává MŠMT formou opatření ministra, včetně pokynů ke změnám, data platnosti změn a způsobu náběhu vzdělávání v souladu s danými změnami;
• zkušeností z plánování, realizace a hodnocení ŠVP nebo jiných změn ve škole samotné (změna podmínek pro vzdělávání, průběhu vzdělávání atd.).

Forma změn – ŠVP nový, upravený, s dodatkem. Změny ŠVP jsou v pravomoci ředitele školy, který ŠVP vydává. Musí být zajištěná jednoznačnost a srozumitelnost ŠVP, musí být zřejmé, odkdy a pro které ročníky jsou změny platné a účinné. ŠVP i jeho změny se archivují ve shodě se zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů.