porozumí stavbě textu a vytváří vlastní komunikáty s využitím znalostí skladby věty jednoduché, souvětí a textu

• vhodně spojuje věty do souvětí a rozděluje složitá souvětí do jednodušších větných celků, obměňuje slovosled v souladu s vlastním komunikačním záměrem.
• zvolí vyjádření myšlenky pomocí souvětí s vedlejší větou, nebo pomocí větného členu v souladu s komunikační situací.
• zhodnotí psaný nebo mluvený projev z hlediska jeho skladby, označí odchylku od větné stavby (nikoli terminologicky, ale rozpozná problematické místo) a navrhne vhodnější formulaci.
• při tvorbě textu správně aplikuje pravidla syntaktického pravopisu ve vztahu k větným členům, větám jednoduchým, souvětím i celému textu.

Metodická podpora při naplňování tohoto očekávaného výsledku učení: Aplikujeme zejména následující didaktické zásady, a to konkrétně takto:

1) Zásada směřování od jednoduššího ke složitějšímu a od známého k novému: Postupně seznamujeme žáky s funkcí jednotlivých větných členů ve větě a s důsledky, které má jejich užití na stavbu věty, zejména na syntaktický pravopis. Navazujeme na učivo o základních větných členech probírané na 1. stupni ZŠ tak, aby žáci vycházeli od známých a jednodušších případů k novým a složitějším. Přecházíme od procvičení izolovaných jevů ke komplexnějším úlohám. Postupně se věnujeme problematice postupně rozvíjejících a několikanásobných větných členů a pravopisným důsledkům jejich užití ve větách.

2) Zásada názornosti: Je nutné předkládat žákům konkrétní příklady větných členů, vět, souvětí i textů, pracovat s autentickým jazykovým materiálem, nikoli pouze s abstraktními poučkami a definicemi jednotlivých větných členů. Vizuálně zaměřeným žákům mohou při studiu pomoci větné vzorce a grafy souvětí, auditivně zaměřeným žákům může pomoci metoda čtení nebo mluvení s představou, při níž jsou větné členy zvukově vhodně spojovány a intonačně podpořeny, kineticky zaměřeným žákům může pomoci metoda skládání vět a souvětí z kostek se slovy, modelování stavby věty nebo souvětí v prostoru. Toto učivo je zatíženo vysokou mírou abstrakce, proto je dodržení zásad názornosti zásadní.

3) Zásada zřetele k věkovým zvláštnostem žáků: V učivu o stavbě textu volíme vhodné texty vzhledem k věku žáků, k jejich zájmům, pokročilosti i studijním potřebám. Probírání učiva o stavbě textu propojujeme s rozšiřováním slovní zásoby žáků v souvislosti s jejich věkovou a jazykovou pokročilostí, ptáme se, jak se lze vyjádřit jinými slovy, větným členem namísto vedlejší věty a opačně, jak lze zkrátit sdělení či upřesnit jeho obsah. Přitom sledujeme, jak větné členy zapojované do vět a souvětí plní svoje funkce při vyjadřování našeho komunikačního záměru.

4) Zásada vědomého osvojování učiva: Učivo o stavbě věty, souvětí a textu je náročné pro svoji abstraktnost. Nestačí tedy pouze naučit definice větných členů a mechanické postupy k jejich určení. Při plnění tohoto výstupu systematicky směřujeme k tomu, aby žáci dokázali aplikovat znalosti o stavbě věty, souvětí a textu na vlastní textovou produkci i na kritické hodnocení čtených či slyšených textů. Součástí učebního procesu by měly být otázky učitele směřující ke smyslu textu, k jednoznačnosti vyjádření (např. proč není jednoznačné vyjádření: Přepiš tučně vyznačená slova do tajenky. – Mají být přepsána slova, která jsou tučně vyznačena, nebo mají být slova přepsána tučně?).

5) Zásada aktivnosti: Učivo o stavbě věty, souvětí a textu je náročné pro svůj rozsah, komplexnost i množství uplatňovaných kritérií a pravidel. Tím důležitější je, aby k němu žáci přistupovali aktivně a měli možnost využít veškerých svých specifických silných stránek při jeho zvládání. Zásadu aktivnosti v tomto případě naplňujeme tím, že umožňujeme žákům učit se dle jejich preferovaného stylu učení (vizuální, auditivní, kinetický), snažíme se nabízet různé úhly pohledu na problematiku stavby věty, souvětí a textu, propojujeme stavbu věty a textu s učivem o stylu a zdůrazňujeme aplikační rovinu tohoto učiva, kterou je bezesporu zvládnutí syntaktického pravopisu.

6) Zásada soustavnosti: V učivu o stavbě věty, souvětí a textu a jejich funkčním užití se soustavně uplatňují znalosti o jazykovém systému češtiny. Je nutné, aby bylo toto učivo probíráno se zřetelem k ostatním jazykovým rovinám, zvláště k rovině morfologické, lexikální a rovině stylistické. Tento vztah je v očekávaném výstupu vyjádřen tím, žák rozumí stavbě textu a tvoří vlastní komunikáty. Je tedy nutné neprezentovat toto učivo izolovaně, ale pravidelně se k němu vracet a soustavně upevňovat jeho pochopení u žáků.

7) Zásada trvalosti: Textová recepce a produkce, tedy porozumění textu a současně tvorba vět, souvětí a textů v daných komunikačních situacích provází mluvčího češtiny po celý život. Je tedy žádoucí, aby bylo během výuky na 2. stupni ZŠ zařazeno mezi trvale opakované, postupně rozšiřované a prohlubované znalosti. Při plnění tohoto očekávaného výstupu proto postupujeme po tzv. učební spirále od nejnižších ročníků po nejvyšší, vždy opakujeme již známé a přidáváme nové poznatky tak, aby na konci základního vzdělání dokázali žáci zasadit všechny poznatky o stavbě věty, souvětí a textu do systému, uměli je vědomě použít a zhodnotit kvalitu svého nebo cizího jazykového projevu z hlediska stavby textu s aplikací do oblasti syntaktického pravopisu. Učební spirály je v tomto případě dosaženo především postupným využíváním náročnějších textů obsahujících větné struktury přiměřené zvyšujícímu se věku žáků. Opět je nutné dbát na studijní potřeby a zájmy žáků, aby nedocházelo k didaktickému formalismu, kdy žáci doplňují koncovky i/y/a do stále stejných slov dle gramatické shody a čárky do krkolomných souvětí, která běžně neužívají a mimo školu se s nimi nesetkávají.

8) Zásada lingvistického přístupu: Cílem tohoto očekávaného výstupu není teoretická průprava žáků pro studium lingvistiky, nýbrž praktické užívání jazyka. Přesto je vhodné seznámit žáky s odbornými pojmy nutnými k hodnocení vlastního i cizího jazykového projevu. Kromě základních pojmů ze skladby, jako jsou např. věta, souvětí, text, slovesná vazba aj. by měli žáci pracovat s pojmy ze stylistiky, jako je soudržnost textu, struktura textu, komunikační záměr aj.

9) Zásada integrity jazykového vyučování: V tomto očekávaném výstupu je učivo o stavbě věty, souvětí a textu aplikováno do komunikační a slohové recepce a produkce žáka. Při plnění tohoto výstupu používáme souvislé texty, pracujeme s texty autentickými a s texty z různých vzdělávacích oblastí, využíváme poznatky o skladbě při textové produkci žáků, aplikujeme učivo o stavbě věty, souvětí a textu do slohové a komunikační výchovy. Tento výstup tak integruje učební obsah jazykové, komunikační a slohové, potenciálně i literární složky předmětu český jazyk a literatura.

Zdroj:

ČECHOVÁ, Marie a STYBLÍK, Vlastimil. Čeština a její vyučování: didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a studenty učitelství. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, 1998. ISBN 80-85937-47-6.

Cílem úlohy je pracovat se skladební rovinou jazyka v souladu s vlastním komunikačním záměrem. Žáci rozvíjejí svoje znalosti větné stavby a uplatňují je v praktických komunikátech.

Způsob ověřování ze strany učitele:

• Posuzuje jednotlivé zpracované žákovy úlohy a realizované aktivity směřující k tvorbě vět, souvětí a textů, i vhodnost textové produkce vzhledem ke komunikační situaci.
• Hodnotí kvalitu žákova ústního i písemného projevu s ohledem na funkční aplikaci pravidel syntaktického pravopisu.
• Diskutuje se žákem o kvalitě psaných nebo mluvených textů z hlediska stavby věty, souvětí a textu a z diskuze vyvozuje závěry o žákových pokrocích.

 Příklad úlohy pro 9. ročník: Úkoly lze plnit společně ve třídě nebo formou samostatné práce.

Výchozí text k úlohám 1–6:

2. 7. 2020

Zjistil jsem, že máme novou luxusní potravinu. A světe, div se, není to ani exotické ovoce, ani kaviár, je to květák – 74 kaček za kus.

Z neznámých důvodů – tedy aspoň pro mě neznámých – se květák vyšvihl do lepší společnosti. Býval to plebejec ze školních jídelen, teď si tyká s čerstvými fíky a avokádem. Zatímco dřív trčel květák z každé druhé síťovky, teď je to hrdá koruna vašeho nákupního košíku. Je to signál. Máte-li v košíku květák, dá se čekat, že máte na parkovišti Mercedes.

A člověk k němu taky hned přistupuje s větší úctou, dřív jste si při vaření květáku otevřeli okno, protože smrděl, teď si otevřete okno, aby sousedi věděli, že si dopřáváte. Dáte-li si k obědu květák, znamená to, že už jste v životě něco dokázali, byla to dlouhá cesta, leccos jste si museli odepřít, ale teď si můžete dát květák. To se člověk přímo nadme pýchou, což v kombinaci s květákem není žádný problém.

Zdroj: Eben, M. (2020). Myšlenky za volantem. – upraveno   

1)  Vyhledej v textu souvětí s touto stavbou:

2 věty hlavní, žádná věta vedlejší, žádná spojka, odporovací poměr mezi větami:

________________________________________________________________________________

2) Podtrhni v textu dvě metafory, které autor použil pro květák a urči:

a) kterými větnými členy jsou tyto metafory ve větách?

_________________________

_________________________

b) Jedná se v případě těchto metafor o větné členy holé nebo rozvité? Proč jsou podle tebe takové? K čemu autor textu tyto větné členy v této jejich podobě využívá?

____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ 

3) Tučně vyznačené souvětí přečti s náležitou intonací. Představ si, že hodnotíš někoho, kdo si „dopřává květák“ a obdivuješ ho.

4) Uveď všechny postřehy o tučně vyznačeném souvětí, které tě napadnou (brainstorming). Pak porovnej výsledky se spolužáky při diskuzi ve třídě. Zaznamenejte pravdivé informace o souvětí vyznačeném tučně.

5) Zakresli graf tučně vyznačeného souvětí. Urči počet vět, vyznač do grafu spojovací výrazy a interpunkci. Pokud máš k dispozici kostky (lego) se slovy, můžeš stavbu souvětí vymodelovat.

6) Podle grafu (modelu) z minulého úkolu vytvoř souvětí na téma „jízda na skateboardu“ nebo „dovolená na horách“. Nezapomeň správně vyznačit interpunkci.