Využívá poznatky o komunikaci, jazyce a stylu k mluvenému nebo písemnému projevu přiměřenému situaci.

• porozumí jednoduchému textu a vysvětlí jeho význam vlastními slovy 
• adekvátně reaguje na partnera v dialogu
• vyhledá v textu klíčová slova; 
• využívá osnovu při tvorbě vlastního textu
• vytvoří jednoduchý slohový útvar pomocí klíčových slov
• vytvoří stručné poznámky, výpisky nebo výtah z textu

Ilustrativní úloha 1

Výstup:

• žák porozumí jednoduchému textu a vysvětlí jeho význam vlastními slovy 
• žák vyhledá v textu klíčová slova; 
• žák vytvoří stručné poznámky, výpisky nebo výtah z textu

Zaměření úlohy:

Úloha se zaměřuje na porozumění textu, schopnost vysvětlit jeho obsah vlastními slovy, vyhledat klíčová slova a vytvořit výtah nebo stručné poznámky. Také se zaměřuje na dovednost pracovat s textem při analyzování faktů a informací, například prostřednictvím vyhledávání pravdivosti tvrzení a grafického zobrazení vývoje informací.

Metoda:

• analýza, vyvozování. Učitel zaujímá roli moderátora a průvodce.

Forma práce:

• individuální, ve dvojicích, skupinová

• odliší s pomocí učitele a v diskusi se spolužáky fakta a názory 
• aplikuje získaná pravidla jazykové normy dle svých schopností do tvorby textů nebo komunikační situace  
• rozliší jednotlivé komunikační sféry 
• podle svých schopností a zadání učitele vytvoří kompozičně a věcně správně slohový útvar

Ilustrativní úloha 1

Popis ověřování:

Úloha ověřuje schopnost rozlišovat fakta a názory. Žáci analyzují texty a identifikují fakta i názory podle zadaných hledisek (objektivita, vztah k realitě, ověřitelnost, jazyková charakteristika).

Dále ověřuje porozumění komunikačním sférám a jejich charakteristikám. Žáci přiřazují texty k jednotlivým komunikačním sférám na základě jazykových, obsahových a formálních prvků.

A v neposlední řadě ověřuje znalost kontextu a využití textů v běžném životě. Žáci identifikují, kde se mohou s texty setkat, což ukazuje jejich porozumění vztahu mezi textem a jeho sociálním či komunikačním prostředím.

Výstup:

• žák odliší s pomocí učitele a v diskusi se spolužáky fakta a názory   
• žák rozliší jednotlivé komunikační sféry 

Zaměření úlohy:

Tato úloha se zaměřuje na schopnost žáků rozlišovat mezi fakty a názory, což znamená analyzovat texty a identifikovat objektivní informace versus subjektivní hodnocení; a rozpoznávat různé komunikační sféry a správně přiřazovat texty k těmto sférám, čímž si žáci osvojují porozumění kontextu a účelu komunikace v různých prostředích.

Metoda:

• analýza, vyvozování. Učitel zaujímá roli moderátora a průvodce.

Forma práce:

• individuální, ve dvojicích, skupinová

• Zvolí a uplatní vhodné etické postupy podle svých schopností pro prostředí a adresáta (respektující komunikace, oslovení, nepoužívání argumentačních faulů, stereotypy, generalizování ad.).
• Správně a přehledně rozvíjí myšlenku s ohledem na účel textu. 
• Správně propojuje text prostředky nadvětného spojování.
• Uspořádá úryvky tak, aby sestavený text dával smysl a aby byla dodržena textová návaznost.
• Vytvoří náročnější slohový útvar podle zadání (esej, výklad, líčení ad.).

Žáci využívají znalosti o jazykových prostředcích a jejich využívání v konkrétní komunikační situaci. Volí adekvátní strategické postupy s ohledem na danou komunikační sféru a využívají vhodné etické postupy v komunikaci.

Příklad úlohy pro výuku na 2. stupni ZŠ (v návaznosti na učivo – rozvoj komunikačních dovedností, obohacování slovní zásoby, ortografie v českém jazyce a v komunikační výchově). Metodika je vhodná pro skupinovou výuku. V metodice není záměrně uvedena časová dotace, a to z důvodu individuální variability každé školy či vyučujícího. Očekávaný výstup lze naplňovat v rámci rozvojového kontinua napříč ročníky, a nemusí se tedy vztahovat k výstupu v konkrétním ročníku.

Rozlišuje základní fráze a slovní obraty, jimiž reaguje na komunikační situace.