Přispívá k demokratické kultuře ve třídě, skupině, škole a v situacích běžného života.

• seznamuje s pojmem demokracie a s příklady projevů demokracie ve třídě/škole/obci/ běžném životě
• uvede příklady různých rolí ve třídě a ve škole a popíše, kdo je za co zodpovědný a o čem může rozhodovat
• seznamuje se s třídními/školními pravidly a školním řádem
• seznamuje se s tím, jak se žák může zapojit do rozhodování ve třídě

DEMOKRATICKÉ ROZHODOVÁNÍ

Ilustrace se zaměřuje na to, jak se žák seznamuje s pojmem demokracie a s příklady projevů demokracie ve třídě/škole/obci/běžném životě.

Žák se v rámci třídnických hodin / kruhu / v jiném vědomém čase, kdy učitel pečuje o kolektiv třídy, zúčastní simulace o demokratickém rozhodování ve skupině. V simulaci si vyzkouší jednotlivé fáze skupinového rozhodování a zažije poučné rozuzlení o rozhodování formou hlasování. Reflektuje svůj zážitek ze simulace.

Zadání pro žáka

Prohlédněte si obrázek (viz příloha v části ODKAZ) – jedno z těchto tří jídel budete mít dnes k obědu – krysburger, švábí koktejl, chlupatý sendvič. Projděte všemi 3 fázemi simulace, kterými vás provede učitel/ka (popsáno níže v popisu ověřování). A odpovězte v reflexi na tyto otázky:

A. Co bylo smyslem této aktivity?

B. Jak jinak byste se chtěli či uměli rozhodovat ve skupině, aby to bylo „více demokratické“, tedy aby to bylo přijatelné pro všechny?

Popis ověřování (z pohledu učitele) 

Učitel v simulaci zastává manipulativní roli, což spočívá ve 3 věcech: nadužívá spojení „demokratické rozhodování“ a to tak, aby vyznívalo, že to je to „dobré a správné“ rozhodování, tlačí na čas a na to, aby se žáci rychle rozhodovali, potírá jakékoliv návrhy na to, řešit situaci jinak než hlasováním.

Promítněte obrázek (viz příloha v části ODKAZ) s tím, co bude dnes k obědu, a bez vysvětlení poptejte dobrovolníka. Společně s dobrovolníkem vyberte, co budou mít všichni k obědu a projděte se skupinou 3 fáze rozhodování:

1. Zeptejte se „Bylo to demokratické?“ Řeknou NE, ale zpochybněte to tím, že je to podobné tomu, co se často děje ve skupině: každý měl možnost se přihlásit jako dobrovolník, ale nepřihlásil se - nemá tak právo rozhodovat, ne? Vyústění: Nebylo to demokratické, 2 lidé rozhodli o většině…)
2. Požádejte pak ostatní, aby hlasovali o tom, co vy a dobrovolník budete mít k obědu. „Bylo to demokratické?“ Když rozhoduje většina o menšině, je to stejně nedemokratické, jako předtím… ale ano, v parlamentních zastupitelských demokraciích se tak rozhoduje. Vyústění: Také nebylo, protože někdo hlasoval o „nás bez nás“. 
3. Pojďme tedy rozhodnout všichni dohromady. Všichni hlasují a volí si ze 3 jídel 1 možnost (tu, která dostane nejvíce hlasů). Bylo tohle demokratické? Obvykle se skupina shodne, že teď už ano. Vyústění: Také ne úplně! Protože si nikdo nemohl vybrat zrovna tu svou možnost.

Vystupte z role a ukončete simulaci a projděte se žáky k reflexi výše s poučením:

Ad A.: Hlasování ≠ demokracie. Směřujeme ke zjištění, že rozhodovací proces, ve kterém bude všem dobře, je takový, že všichni, kterých se týká:

• se k němu mohou vyjádřit,
• mají možnost zpochybnit, přidat, změnit paletu nastolených možností,
• změnit či zpochybnit způsob, jak se možnostech rozhoduje.

Ad B. Např. vícekolové hlasování, kdy se nejprve všechny možnosti projdou a každý k nim může přidat svůj názor a následně rozdělit ke každé z možností několik hlasů (puntíků). Např. při výběru z 5 možností 2 „puntíky“ – buď 1 ke 2 možnostem anebo 2 k 1 silně preferované možnosti. Ty 2 možnosti, které získají nejvíce „puntíků“ jdou do finále a opět všichni rozhodují ale už jen 1 puntíkem. V případě podobného počtu hlasů je třeba vést debatu nebo skupinu rozdělit na skupiny, kde si každá půjde za svou možností.

• podílí se na tvorbě společných pravidel a domluv
• respektuje třídní/školní pravidla a školní řád
• účastní se hlasování při rozhodování o společných záležitostech
• navrhuje alespoň jedno dílčí opatření nebo akci přispívající k demokracii ve třídě nebo škole 
• zapojuje se do různých třídních a celoškolních aktivit  
• vyjadřuje své názory na třídní rozhodnutí nebo skupinové aktivity

VOLBY DO ŽÁKOVSKÉHO PARLAMENTU

Ilustrace se zaměřuje na žákovu účast na hlasování při rozhodování o společných záležitostech – konkrétně při volbě zástupců do žákovského parlamentu.

Žák se v rámci třídnických hodin / kruhu / v jiném vědomém čase, kdy učitel pečuje o kolektiv třídy, aktivně účastní volebního procesu do žákovského parlamentu. Znamená to, že si vyslechne pravidla voleb ve třídě a co obnáší zastupování třídy v parlamentu, obojímu porozumí a dle vlastní volby zváží kandidaturu. Žák ve třídě diskutuje s ostatními o tom, jak vypadá zástupce třídy, který ji reprezentuje. Žák se účastní voleb hlasováním o tom, koho preferuje. Kolektivní rozhodnutí třídy respektuje. 

Zadání pro žáka

Naše třída si bude volit zástupce do žákovského parlamentu. To je místo, kde se scházejí žáci z naší školy (vždy 2 za třídu), kteří třídu zastupují. Až si vyslechneš, o čem parlament ve škole je, jak funguje a jak často se schází, zvaž, zda bys o tuto pozici u vás ve třídě chtěl usilovat. Pokud naše třída bude mít 0-2 kandidáty, volby probíhat nemusejí. Pokud jich však bude více, budeš muset spolu s ostatními ve třídě hlasovat, v jakém pořadí bys kandidáty seřadil. Máš tedy za úkol 3 věci:

• Vlastními slovy popiš činnost žákovského parlamentu ve škole a tvé případné účasti v něm.
• Pokud ti to dává smysl, zvaž svou účast ve volbách, protože pokud bude 0-2 kandidátů, volby probíhat nebudou. Kandidovat může každý, ale nemusí.
• Pokud budete mít ve třídě více než 2 kandidáty, zamysli si, kdo podle tebe bude třídu nejlépe zastupovat a zúčastni se volby.

Popis ověřování (z pohledu učitele) 

Zde je důležitá role učitele především z pohledu poskytování informací o parlamentu a pravidlech voleb a motivace žáků k aktivní účasti, nikoliv ovlivňování vlastním názorem. Volební proces je spíše simulací, a tak je role učitele spíše průvodce situací, který, informuje, motivuje, zapojuje všechny a se žáky reflektuje. Rámcová pravidla pro volby jsou, že kandiduje jen ten, kdo chce a pokud je více než 2 kandidáti, žáci volí, koho ve třídě preferují, pokud jsou 0-2 kandidáti, třída má právě tolik zástupců a rozumí tomu, že aby vznikla volba, je potřeba sebrat odvahu a voleb se zúčastnit. O parlamentu je třeba sdílet, kdy a jak často se parlament schází, co dělá a co to pro zástupce třídy znamená. Otázky k závěrečné reflexi mohou znít: Kdy jste se cítili do procesu voleb nejvíce zapojeni a proč? Jak se chcete účastnit spolurozhodování, i když nebudete zástupci třídy? Co nového jsme se jako třída mohli naučit?

• Vysvětlí, co je to demokracie a jak se projevuje.
• Reflektuje, jak dodržuje třídní/školní pravidla a domluvené dohody.  
• Respektuje výsledky hlasování o společných záležitostech a přijímá je i v případě, když jeho názor nebyl vybrán.
• Reflektuje své zapojení do rozhodování o záležitostech třídy / školy / blízkého okolí.
• Předkládá nápady a návrhy na zlepšení školního nebo blízkého prostředí. 
• Zapojuje se do akcí, které podporují demokratickou kulturu ve třídě / škole / blízkém okolí.
• Reflektuje své zapojení do akcí ve prospěch třídy / školy / blízkého okolí.

PRAVIDLA PRO TŘÍDU

Ilustrace reflektuje, jak žák dodržuje třídní pravidla a domluvené dohody. 

Žák v rámci třídnických hodin / kruhu / v jiném vědomém čase, kdy učitel pečuje o kolektiv třídy, respektuje pravidla třídy a přispívá tak k dobrým vztahům ve třídě. Pravidla vnímá jako opatření, která slouží tomu, aby se ve třídě všichni cítili dobře. Rozumí tomu, že bezpečné prostředí tvoří jak učitel, tak žáci a je prospěšné všem účastníkům třídního života. 

Zadání pro žáka

Učitel do třídy přinesl 4 pravidla, která zaručují to, aby všichni ve třídě mohli být co nejvíce sami sebou a cítili se tam bezpečně. Používáte je, když sedíte v kruhu a společně mluvíte, sdílíte, děláte aktivity a hry. Konkrétně se jedná o: 1. Mluví pouze jeden z nás (dáváme prostor tomu, kdo se hlásí), 2. Nasloucháme si (věnujeme pozornost tomu, kdo mluví), 3. Říkáme věci nahlas (rozumíme tomu, že šeptání vzbuzuje nejistotu), 4. Vymezujeme se vůči zesměšňování (společně vnášíme normu chování).

• Které z pravidel je pro tebe nejtěžší dodržovat a proč?
• Co tobě osobně tato pravidla přinášejí a co ti naopak “berou”?
• Myslíš, že vaší třídě pomáhají nebo ji spíše škodí?
• Dokázal/a bys vymyslet další pravidlo, které by pro třídu bylo přínosné?

Popis ověřování (z pohledu učitele) 

Učitel je tím, kdo pravidla do třídy přináší (bezpečné prostředí je možné podpořit vytvářením dalších pravidel se žáky, ale zde se jedná o normy, které garantuje dospělý). Nejprve je vysvětlí a napíše, poté je aplikuje v rámci všech aktivit a upřednostňuje je před “dokončením aktivity”.

Ad1. Cílem je, aby se žáci naučili neskákat si do řeči, vyčkat, až někdo domluví, a naučit se ovládat impulsivitu. Ad2. Zde je cílem žáky naučit, že pokud se kdokoliv vyjadřuje k nějakému tématu, svým nasloucháním projevuji řečníkovi respekt. Ad3. Cílem je, aby žáci rozuměli tomu, že když se řeší osobní či citlivá témata, pošeptání čehokoliv sousedovi nepřispívá k bezpečí ve skupině. Ad4. Cílem tohoto pravidla je se žáky zažívat, že v “našem” kolektivu nevpustíme takovéto projevy chování mezi sebe a nedopustíme, aby byly přehlíženy nebo se z nich stala norma.

Pravidla učitel přináší do kolektivu jako základ pro chování, které zajistí všem bezpečné fungování, ve kterém je možné cítit se a být sám sebou. Jde příkladem, zajišťuje stejné podmínky pro všechny. Nehledá viníky ani neověřuje, jak se daří jednotlivcům. Zrcadlí dění v kolektivu: “Stop. Komu z vás ve třídě také není příjemné, když ho někdo oslovuje příjmením? Výborně. Proč? Děkuju. Tak to u nás ve třídě dělat nebudeme.” Zaručuje, že se tato pravidla v co největší míře usadí jako normy třídy pro dalších společných situací. Se třídou průběžně ověřuje, jak se jim s pravidly žije, jak jim slouží a co každý díky nim každý zažívá.

Přispívá k demokratické kultuře ve třídě, skupině, škole a v situacích běžného života.