Při čtení i psaní zvažuje možné adresáty.

Komentář:

NÁMĚTOVNÍK PROJEVŮ ŽÁKA:

Autor, text a adresát

• Odhaduje v přiměřeně náročném textu zřetelný autorský záměr a určuje, co konkrétně v textu působí na něj jako na čtenáře. Navrhuje, koho by mohl text zaujmout a proč.

• Při psaní se rozhoduje s dopomocí (např. v konzultaci se spolužákem, využitím nabídkového seznamu, inspirací z četby atp.), s jakým záměrem a pro koho bude psát.

Stanovisko autora

• S dopomocí zjišťuje, čí a jaké stanovisko je v textu přítomno (k čemu nebo ke komu se autor nebo některá osoba či postava přiklání)

• Při psaní vyjadřuje, co si o někom nebo o něčem myslí (např. nelíbilo se mi, že..., překvapilo mě..., byla jsem ráda, že..., bál jsem se, že... atp.).

Účinek formy a uspořádání textu

• Rozliší beletrii (pohádku, básničku, povídku) od textu věcně informativního. 

• Posuzuje, jak na něj působí některé stavební prvky (např. nadpis, který autor vymyslil, to, že autor píše ve verších, jakým obrázkem je text doplněný a k čemu obrázek slouží atp.)

• Rozhoduje se, jak při svém psaní použije některé stavební prvky (např. nadpis, obrázek, rýmy atp.), aby to zapůsobilo na čtenáře.

Kontext

• Při čtení zjišťuje shody a rozdíly mezi tím, co čte, a tím, jak se sám dívá na věc (podle svých poznatků nebo zkušeností).

• Díky psaní si ujasňuje, proč se něco stalo nebo proč někdo tak jednal (např. v jakých podmínkách se to dělo, jaký byl záměr jednání, z jakých pocitů někdo vycházel atp.)

Zdroje

• Při čtení knih a textů si všímá, kdo je napsal a nakreslil (hledá na začátku nebo na konci textu či na obalu knihy či titulní straně). 

• S dopomocí zjišťuje i další, dostupné informace o zdroji (např. kdy byl text napsán).

• Při psaní si ujasňuje a dává najevo, co má "z vlastní hlavy", a kdy se inspiroval odjinud. 

• Při psaní textů, v nichž chce ostatní odborně poučit, s dopomocí jednoduše uvede, odkud informace čerpal.