Matematika a její aplikace

Matematické vzdělávání rozvíjí u dětí a žáků jejich logické, strategické, kritické i kreativní myšlení. Umožňuje jim porozumět základním myšlenkovým postupům a pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům. Výuka u nich rozvíjí systematičnost, soustředěnost a vytrvalost. 

Žáci si osvojují základní pojmy, postupy, terminologii a symboliku, řeší problémové situace zasazené v různých kontextech včetně reálných. Žáci jsou při řešení úloh a problémů vedeni k samostatné práci s různorodými zdroji informací, k jejich zpracování a vyhodnocení. Je žádoucí, aby v průběhu matematického vzdělávání žáci zvyšovali důvěru ve své schopnosti, zvyšuje se jejich zájem o matematické aplikace, utváří se jejich pozitivní postoj k matematice, který je založený na respektování pravdy a na ochotě hledat odůvodnění a hodnotit jejich platnost. Žáci účelně využívají matematické nástroje a technologie, které umožňují efektivnější postupy.

Vzdělávací obsah byl stanoven podle Globálního rámce (Global Proficiency Framework, UN), který vymezuje minimální požadavky znalostí a dovedností žáků v 1. až 9. ročníku, a je shodně rozčleněný do pěti tematických celků:

• Číslo a početní operace
• Měření a výpočty
• Geometrie v rovině a v prostoru
• Statistika a pravděpodobnost
• Algebra

Žáci se na prvním stupni učí postupně rozumět matematickým pojmům a vztahům mezi nimi. Dovednosti a znalosti jsou budovány prostřednictvím jejich aktivního zapojení, získávání reálných zkušeností, manipulativních činností a experimentováním. Navazují na prekoncepty získané v předškolním období. Stěžejním obsahem je upevnění představy čísla jako množství, operace s čísly a odhady. Pozornost je věnována prostorové orientaci, modelování a rozpoznávání prostorových útvarů. Postupně se navazuje budováním představ o rovinných útvarech.

Na druhém stupni jsou u žáků posilovány a prohlubovány získané dovednosti a znalosti. Výuka se opírá o problémy každodenního života a rozvíjí u žáků dovednost objevovat v nich matematická témata, modelovat jejich řešení a interpretovat výsledek. 

Stěžejním hodnoticím nástrojem je sebehodnocení žáka, které se opírá o sdílená kritéria podporující cíle učení a efektivní zpětnou vazbu učitele, která se odvíjí od aktuálních schopností a individuálních možností žáka a vrstevnické hodnocení. Hodnocení je zaměřené na sledování učebních pokroků žáka, na jeho postupy při řešení matematických úloh a problémů a na dovednost aplikovat osvojené znalosti a dovednosti i v jiných kontextech.