Rozpozná základní emoce a potřeby své i druhých lidí a zkouší uplatnit vnímavost k nim ve svém jednání.

Označí na obrázku, kde se u něj na těle různé emoce projevují a jak se mohou neverbálně projevovat. 
Na postavě člověka vyjádří barvou nebo symbolem, kde cítí jednotlivé základní emoce (radost, štěstí, smutek, vztek, strach). Postavě lze jednotlivé připravené symboly pro emoce přiřadit. 

Varianta, jak jednotlivé emoce vypadají v obličeji, na obrázku lze své postavě různé emoce v obličeji dokreslovat. 

Na obrázcích (fotkách) různých lidí v emocích se snaží pojmenovat, co asi cítí a zkouší určit, co ho k pojmenování vedlo. Vysvětlí, co je mohlo rozveselit nebo rozesmutnit.

Sdílení při jakých příležitostech nejčastěji cítíme, jaké emoce, co pomáhá případné nepříjemné emoce zvládat. 

“Emoce a empatie v příběhu”

V příběhu (čteném nebo filmovém) rozeznává emoce různých postav. Určí na základě čeho to poznal (výraz, formulace věty, intonace, aj.). Popíše, proč se mohou lidé zlobit nebo být rozrušení. V příběhu určí, kdo se zachoval k postavě v emoci podpůrně a jak to udělal.

Sdílení jaké situace známe ze svého okolí a co pomáhá vzájemnému porozumění. 

V modelových situacích zkouší rozpoznávat emoce (např. radost, štěstí, smutek, vztek, nechuť, překvapení, strach) a aplikovat např. "pravidlo STOP” u sebe (dát najevo, když zažívá při interakci s druhými nepříjemné pocity) a respektovat ho u druhých. Sdílí zkušenosti se mu daří v různých školních situacích pravidlo aplikovat.  

Lze doplnit fiktivní situací (video, fotka), které znázorňuje nerespektující chování mezi lidmi popíše, jaké emoce v něm chování vyvolává nebo popíše, co je podle něj např. obrázku špatně. Společně ve skupině žáci popisují,  co je podle nich respektující chování (např. brát na ostatní ohled, být milí, respektovat právo na soukromí a respektovat něčí odlišnost). Ve třídě je pak možné udělat "úmluvu o respektujícím chování", které může výše zmíněné charakteristiky obsahovat. 

Žáci si formou reflexe osvojují základní emoční slovník a propojují jej s konkrétními potřebami. Na příkladech zároveň trénují empatii. V diskuzi přichází na to, jak poznat, že někdo může potřebovat pomoc.

Pomocí vhodného videa nebo příběhu učitel představí, co je to empatie, jak může pomoci ve v vzájemném porozumění. Žáci v modelových situacích zkouší reagovat např. na emočně vyhrocené výroky empaticky, zkouší si různé formy (např. zájem o pochopení situace, uznání prožívání druhého, apod.). Popíší, která forma je jim příjemná. Příklad možného pravidla:  máme 2 uši a 1 pusu a v tomto poměru si je zkoušíme s druhými používat (více naslouchat druhým). 

Žáci jsou rozděleni do skupin. Každý si doprostřed papíru nakreslí symbol dárku. Úkolem je se bez domluvy s druhým zamyslet, co si myslí, že by jejich spolužáka ve skupince opravdu potěšilo. Jaký dárek by chtěl dostat. Pak každý pošle dokola svůj papír a na ten, co mu přijde nakreslí, co si myslí, že by majitele papíru opravdu potěšilo, a nakreslí mu to tam. Autor pak poskytne ostatním zpětnou vazbu, zda se trefili nebo ne. Verzí je, že se zamýšlí nad druhými, ale místo dárku je uprostřed napsáno Den ve škole. A na jedné straně jsou plusy a na druhé minusy. A každý druhému zapisuje, co si myslí, že by chtěl, aby se ve škole stalo/dělo a naopak. 

Skupinová příprava dramatizace situace, kdy něco nevychází, jak bychom si přáli. Průběžné sledování projevů hněvu ve svém okolí. Zaznamenávání si, jak lidé svůj hněv zvládali. 

Otázky pro diskusi: • Setkali jste se s projevy hněvu kolem sebe? • Bylo jich hodně? • Jak situace zvládali ti, kteří byli nahněvaní? • Jak situaci zvládalo jejich okolí? • Viděli jste někoho, kdo si svůj hněv vyléval na druhých? • Co ti, proti kterým se jejich hněv obrátil? • Co byste poradili rozhněvaným?

Aktivita rozvíjí emoční gramotnost pomocí kreativních technik, podporuje vyjádření prožitků neverbální cestou.  Nejprve se žáci pokusí vůbec navnímat, jaké emoce v průběhu dne cítili, poté je vyjádří pomocí barev a následně pozorovat emoční obrazy zbytku třídy.

Jeden žák/člen skupiny/dobrovolník odejde ven a ostatní se dohodnou, v jaké náladě budou, až se vrátí (a jakou činnost budou v této náladě všichni společně nebo ve skupinách dělat). Jeden z žáků je určen jako hrající pozorovatel. Dobrovolník se vrátí, odhadne náladu a pak zapojí se do činnosti v téže náladě, pozorovatel může ve vhodné chvíli činnost zastavit a sdílet své pozorování, následuje reflexe celé skupiny k projevům nálady.