Reflektuje své emoce a emoční prožívání druhých a využívá seberegulaci v interakci s druhými.

• zkouší pojmenovat základní i komplexnější emoce
• všímá si změn svého prožívání 
• popisuje, jak se projevují emoce dalších lidí v jeho okolí
• v modelových situacích zkouší způsoby regulace vlastních emocí

“Tvář hráče pokeru”

Cíl: Zkoumat, trénovat a využívat své možnosti ovládání řeči těla při emocích, které nechceme zveřejňovat.

Zadání pro žáky:

Na znamení se všichni vydáme do prostoru a budeme křížem krážem chodit sem a tam. Při každém míjení s jiným členem skupiny se navzájem krátce podíváme do obličeje. Pozor, nejde o žádné navazování kontaktu! Důležité je, abychom při této chůzi měli „bezvýrazný“ výraz (nulový) a obličejem nijak nepohybovali a tento výraz udrželi do konce. Pokud se vám to nepodaří, opusťte prostor, otočte se zády k ostatním, zkuste znovu nasadit „bezvýraz“ a pak se vraťte.

Reflexe:

Co se dařil, co ne?

Proč?

Když se dařilo, jak jste na to šli?

• zkouší způsoby projevení a regulace emocí, reflektuje jejich efektivitu a přínos
• v modelových a dalších učebních situacích rozpoznává emoce své i druhých a zvažuje jejich příčiny i důsledky v jednání
•  na příkladu pojmenuje možné důsledky dlouhodobého neuspokojení základních lidských potřeb v prožívání a chování
• reflektuje, jak na něj emoce dalších lidí v okolí působí
• rozpoznává emoce druhých a zkouší na ně reagovat nekonfliktními způsoby
• zkouší přispět k emocionálního bezpečí ve třídě (respekt k potřebám druhých, empatická komunikace atd.)

“Věcná a osobní rovina komunikace v situacích problému”

Cíl: Umět používat formulace věcné (nezraňující, nezosobňující atd. zpětné vazby) a tzv. Gordonovy strategie (viz níže). 

Věcná a osobní komunikace: Věcná se zabývá především věcnou podstatou problémů, sporů nebo komplikovaných situací, tedy „že se něco, co se mělo stát, nestal“. Naopak, nezabývá se tím, „jakou má kdo povahu, jaké vlastnosti, jak vypadá, nenálepkuje („jsi nespolehlivý“) atd., takže tím většinou nezavdává příčinu k „výbuch emocí“, a to na obou stranách.

Učivo z oblasti komunikace:

Technice předchází vysvětlení strategie (tzv. Gordonova metoda já-výroků) ‒ viz odkaz níže. Ta spočívá např. v triádě: popis jednání, které mi vadí (popis!, ne hodnocení) ‒ (můj) pocit vyvolaný tvým jednáním (vyjádření v pojmech emocí: mrzí mne, zlobím se, překvapilo mne atd.) ‒ přání, co chci, aby se stalo (příp. nestalo).

Forma: dvojice, resp. trojice ‒ dva hráči a jeden pozorovatel. 

Zadání pro žáky:

Zde je situace: Osoba X si půjčila od osoby Y knížku ke zkoušce a na žádost osoby Y slíbila, že knížku za tři dny vrátí, protože Y ji rovněž potřebuje. X ale knížku nevrací a již týden ji má u sebe. Y se tedy rozhodne věc s Y řešit.

1. Sehrajte situaci tak, aby v důsledku komunikace obou vznikl konflikt – max. 5 minut. Návazně v reflexi rozeberte ty způsoby komunikace, které konflikt „živily“.

2. Společná reflexe: O čem byly reflexe ve skupinách, které destruktivní mechanismy komunikace se tu objevily a čím škodí.

3. Sehrajte situaci s použitím triády „p-p-p“. Pak reflektujte, jak komunikace probíhala, čím byla výhodnější než předchozí, v naopak vidíte obtíž. 

4. 2. Společná reflexe: O čem byly reflexe ve skupinách, jak se dařilo uplatňovat „p-p-p“, pokud ne, proč a jaké jsou možnosti zlepšení využití této strategie. Jak se vám osobně dařilo používání „p-p-p“, co musíte změnit, abyste se ji naučili (bez ohledu na to, zda a kdy ji budete používat).

5. Možný ukázkový nácvik kroků komunikace „p-p-p“ s celou skupinou. 

Zdroje:

Nehyba, J. Respektující výchova a komunikační techniky ‒ Já výroky v užším slova smyslu. 

https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/2022jaro/tmv/web/pages/07_05_ja_vyroky_uzsi.html

• Identifikuje vlastní emoce a emoce druhých v různých situacích ve fyzickém a digitálním prostředí.
• Aplikuje účinné techniky regulace svých emocí.
• Uplatňuje všímavost ke svému emocionálnímu prožívání a potřebám v interakci s druhými.
• Reflektuje, jak zohledňuje emocionální prožívání druhého v komunikaci (vyjádřením porozumění emocím druhého apod.).
• V modelových situacích popíše pravděpodobné emocionální prožívání a potřeby jejich aktérů a svůj názor zdůvodní.
• Reflektuje, jaké chování přispívá k emocionálnímu bezpečí ve skupině (např. ve školní třídě), a navrhuje způsoby, jak toto chování podpořit.

Rozlišuje své emoce a emoční prožívání druhých a využívá seberegulaci v konkrétních situacích ve třídě.