Posuzuje výsledný produkt i celkový proces tvorby z hlediska funkčnosti, efektivity práce, estetiky, úspory materiálu.

Ruční gravírování do skla

Žák poznává možná hodnotící kritéria v návaznosti na cíl výuky. Na základě inspirace prvky lidové kultury vybere motiv pro ruční gravírování sklenice. Prakticky si osvojuje pracovní postup, seznamuje se s potřebnými pomůckami. Dodržuje bezpečnost a hygienu práce na pokyn učitele. Řízeně hodnotí průběh a výsledek své práce, zhodnotí úroveň dovedností při realizaci aktivity na základě stanovených kritérií. 

Ruční gravírování do skla

Žák vybírá z nabídky možná hodnotící kritéria v návaznosti na cíl výuky. Na základě inspirace prvky lidové kultury vybere motiv nebo charakteristický vzor pro ruční gravírování sklenice. Na základě předchozí zkušenosti popíše pracovní postup, potřebné pomůcky. Uvědomuje si možná bezpečnostní rizika při práci a dodržuje daná opatření na pokyn učitele. Prostřednictvím řízené reflexe a kritérií posoudí průběh a výsledek své práce, zhodnotí své dovednosti při realizaci aktivity. Při sebehodnocení nebo vzájemném hodnocení žáků užívá základní terminologii a hodnotí v návaznosti na kritéria.

Žák si prostřednictvím vlastních praktických činností osvojí základní vlastnosti potravinářského plechu a měkkého kovu (drátu), učí se bezpečně a přesně pracovat s ručními nástroji (nůžky na plech, pilník, štípací a kulaté kleště) i drobným elektrickým nářadím (vrtačka, tavná pistole či páječka). Při návrhu a výrobě „plechového brouka“ ve dvojici nebo samostatně plánuje pracovní postup, rozděluje role (návrhář tvaru, obráběč plechu, modelář drátěných končetin, montér a dekoratér), zvažuje pevnost a estetiku spoje, možnosti ohybu plechu vzhledem k 3D pojetí a realistickému tvaru brouka a volí vhodné technologie kotvení (pájení, lepení tavnou pistolí). Pracuje s chybou jako s podnětem ke zlepšení – zkouší různé způsoby začištění hran, testuje tvar drátěných tykadel a upravuje jejich úhel a délku podle funkční a designové zpětné vazby. Při výrobě uplatňuje jednoduché fyzikální principy tuhosti a plasticity materiálu, zkoumá dopad barevných korálků a povrchových úprav na vizuální vjem a vyhodnocuje, jak volba kovu či drátu (mosaz, měď) ovlivňuje pevnost spojů a dlouhodobou životnost výrobku. Díky vlastním experimentům si žák rozvíjí schopnost interpretovat vztah mezi materiálovými vlastnostmi a výslednou kvalitou výtvoru. Součástí úlohy je společná reflexe týmové spolupráce, vzájemné hodnocení funkčnosti a estetického provedení výrobku a diskuze o výhodách jednotlivých technologií i zvolených materiálů při řešení designově i technicky náročného výrobku.

Ruční gravírování do skla

V řízené diskusi žák navrhuje možná hodnotící kritéria v návaznosti na cíl výuky. Na základě inspirace prvky lidové kultury navrhne motiv nebo charakteristický vzor pro ruční gravírování sklenice. Na základě předchozí vlastní zkušenosti popíše plánovaný postup práce a identifikuje jeho klíčové body. Popíše potřebné pomůcky i bezpečnostní a hygienické zásady při manipulaci s nimi. Uvědomuje si možná rizika při práci a dodržuje daná bezpečnostní opatření. Prostřednictvím polořízené reflexe a na základě společně stanovených kritérií posoudí průběh a výsledek své práce, zhodnotí své schopnosti a dovednosti při realizaci aktivity. Při sebehodnocení nebo vzájemném hodnocení žáků užívá popisný jazyk a nezraňující komunikaci. Na základě vlastní zkušenosti si uvědomuje možnosti a limity ručního gravírování složitějších motivů ve srovnání se strojním zpracováním (laser).

Vazby na klíčové kompetence

• KKU – reflexí (zdůvodnění vlastních schopností a dovedností) monitoruje své procesy učení
• KKK – komunikačnímu záměru (sebehodnocení) přizpůsobuje své vyjadřování
• KRP – při rozhodování analyzuje objektivní informace (prvky lidové kultury) 
• KOS – praktickou a tvůrčí činností kompenzuje kognitivní zatížení, seberealizuje se, čímž přispívá ke zvyšování osobního wellbeingu
• KKT – využívá estetické cítění i kulturní prvky k tvůrčí činnosti a k sebevyjádření
• KOB – znovuvyužitím materiálů (sklenice) podporuje udržitelnost
• KPP – objevuje specifické aspekty tvůrčího potenciálu, získává zkušenosti sebeprezentace, pracuje s chybou

Žák si prostřednictvím vlastních praktických činností osvojí základní vlastnosti dřeva a plastu, učí se bezpečně a přesně pracovat s ručními nástroji (pilka, rašple, pilník atp.) i drobnými strojním aku nářadím (vrtačka). Při návrhu a výrobě řehtačky ve skupině plánuje pracovní postup, zvažuje ergonomii rukojeti, pevnost a trvanlivost spojů a volí vhodné techniky kotvení (šroubování, lepení), čímž řídí vlastní proces učení. Pracuje s chybou jako s podnětem k přehodnocení konstrukčního řešení: testuje otáčení ozubeného kola, měří rychlost otáčení kliky a podle výsledků upravuje vůle a tuhost mechanismu. Při výrobě aplikuje jednoduché fyzikální principy, rotačního pohybu a přenosu energie ručním pohybem do akustického efektu. V přesahu do kulturních tradic žák rozpoznává význam řehtačky v období Velikonoc, kdy se místo kostelních zvonů používá při mši a slavnostních událostech a identifikuje další zvykoslovné tradiční předměty. Při reflexi historického kontextu diskutuje o významu lidových zvyků a propojení technických postupů s kulturní identitou. Pro podporu moderních výrobních postupů žák navrhuje využití digitálního návrhu komponent v CAD softwaru a výrobu klíčových dílů pomocí 3D tisku (např. ozubeného kola z odolného PLA nebo PETG), případně využití didaktizovaných obráběcích stavebnic či strojů pro precizní opracování rukojeti či gravírování pro dekoraci jednotlivých dřevěných částí. Tímto rozšířením si žák osvojí základní principy digitálních výrobních technologií, konfrontuje tradiční řemeslo s průmyslovými postupy a získá komplexní pohled na moderní procesy v technické tvorbě. Součástí činnosti je společná reflexe týmové spolupráce, vzájemné hodnocení funkčnosti, estetického provedení hotové řehtačky a diskuze o tradičních i inovativních postupech výroby.