Využívá konstrukční dovednosti v modelových situacích, sestaví a upraví přiměřeně složitou konstrukci, model či robotické zařízení za dodržování zásad hygieny a bezpečnosti práce.

Žák při praktických aktivitách řízeně využívá teoretické poznatky z různých vědních oborů. Žáci ve skupině, na základě zadání, sestavují funkční elektrický obvod. Na pokyn dodržují postupné kroky vedoucí ke správné funkčnosti elektrického obvodu. Orientují se v základních schématických značkách a náčrtech. Jsou schopni identifikovat chybu. Na pokyn učitele dodržují specifické zásady bezpečnosti a hygieny práce s elektronickou stavebnicí.

Žák si prostřednictvím vlastních praktických činností osvojí základní vlastnosti elektrického proudu a elektronických součástek (rezistory, diody, motorky). Žáci se navíc učí správně číst a interpretovat různá schémata a náčrty, což jim umožňuje lépe porozumět principům zapojení a efektivně komunikovat své návrhy. Učí se bezpečně a přesně pracovat s elektro stavebnicí Boffin (propojovacími vodiči, krokosvorkami, měřicími přístroji – multimetr). Při návrhu a sestavování obvodů ve skupině plánuje pracovní postup – od schematického náčrtu (např. sériový a paralelní zapojení rezistorů, spínače a usměrňovací diody) až po konečnou montáž na prototypové desce. Rozděluje role (schematik, montér, měřič parametrů, dokumentátor) a zvažuje správné zapojení a bezpečnostní zásady (uzemnění, polarita diod aj.), čímž řídí vlastní proces učení. Pracuje s chybou jako s podnětem k přehodnocení a otestování obvodu: zaznamenává nesprávné napěťové úbytky, přepólované součástky či přetížené větve či mění zapojení a znovu měří proud a napětí. Při tom aplikuje jednoduché fyzikální zákony (Ohmův zákon, Kirchhoffovy zákony, princip usměrňování) a interpretuje naměřená data pro optimalizaci funkčnosti. V přesahu do technické současnosti žák navrhuje digitální simulaci obvodu v CAD-software (Tinkercad Circuits, KiCad). Tímto rozšířením si žák osvojí principy softwarového modelování, konfrontuje manuální stavbu obvodu s digitálním prototypováním a získá komplexní pohled na moderní postupy v elektronice. Součástí úlohy je společná reflexe skupinové spolupráce, vzájemné hodnocení funkčnosti obvodů (stabilita napětí, správná činnost spínače či motoru) a estetického provedení (srozumitelnost schématu, pořádek na desce), stejně jako diskuze o rozdílu mezi tradičními i inovativními technologiemi stavby elektronických prototypů.

Žák na pokyn učitele propojuje teoretické poznatky z různých vědních oborů do praktických aktivit. Žáci samostatně nebo ve skupině, na základě zadaného schématu sestavují funkční elektrický obvod. Dodržují postupné kroky vedoucí ke správné funkčnosti elektrického obvodu. Čtou jednoduchou technickou dokumentaci jako jsou např. značky, náčrty, schémata, fotografie. Řízeně ověřují správnost technického řešení, jsou schopni identifikovat a odstranit chybu. Během činnosti dodržují specifické zásady bezpečnosti a hygieny práce s elektronickou stavebnicí.

Žák prakticky aplikuje teoretické poznatky z různých vědních oborů, jako je fyzika a technika do konkrétní modelové situace. Např. Žáci ve dvojicích na základě zadaného schématu systematicky sestavují funkční elektrický obvod. Dodržují postupné kroky vedoucí ke správné funkčnosti elektrického obvodu. Čtou jednoduchou technickou dokumentaci jako jsou např. značky, náčrty, schémata, fotografie, (popř. videonávody, virtuální simulace). Ověřují správnost technického řešení, samostatně nebo řízenou reflexí jsou schopni identifikovat a odstranit chybu. Následně vytvoří vlastní schematický návrh elektrického obvodu pomocí digitálních nástrojů a sestavují jej. Během činnosti si uvědomují specifické zásady bezpečnosti a hygieny práce s elektronickou stavebnicí a dodržují je.

Vazby na klíčové kompetence:

• KKK – komunikuje a spolupracuje se spolužákem při hledání řešení modelové situace 
• KRP – řeší praktické problematické situace týkající se funkčnosti sestaveného elektrického obvodu
• KPP: rozvíjí technickou tvořivost a generuje nové nápady
• KDI: využívá digitální technologie, aby sobě či ostatním usnadnil či zjednodušil pracovní postupy a zkvalitnil výsledky práce.

Žák si prostřednictvím vlastní praktické činnosti osvojuje základní principy mechanické konstrukce a její rozpohybování. Při práci s konstrukční stavebnicí Merkur se učí pomocí řešení problému a zároveň rozvíjí vlastní tvořivost při návrhu originálních modelů. Znají základní druhy spojů (šroubový, otočný, pevný, pohyblivý) a aplikují je při konstruování, včetně odpovídajících nástrojů (šroubovák, klíč). V rámci skupinové práce žák plánuje konstrukční řešení – např. lanovku, jeřáb atp. nebo jednoduchý převodový mechanismus – a rozděluje si role v týmu (konstruktér, montér, testovací operátor). Při práci testuje funkčnost jednotlivých částí a celků, upravuje rozměry a rozmístění prvků podle potřeby a aktivně hledá způsoby, jak zvýšit stabilitu, pohyblivost nebo estetiku výrobku. Chybu vnímá jako příležitost k vylepšení návrhu a nástroj pro hlubší pochopení mechanických vztahů. Žák aplikuje základní principy mechaniky – jako je páka, kladka, převod, rovnováha nebo střed otáčení – a učí se chápat jejich využití v reálných technických systémech. Skrze experimentování a pozorování uplatňuje badatelský přístup - vytváří a formuluje hypotézy o chování konstrukce, které ověřuje postupnými úpravami modelu. Tímto způsobem propojuje teorii s praxí a učí se interpretovat základní technické jevy. Úloha podporuje nejen rozvoj zručnosti a technického myšlení, ale především tvořivost, schopnost samostatného rozhodování a spolupráce. Výsledkem je unikátní technický produkt, který reflektuje osobní přístup i týmovou dohodu. Součástí úlohy je společná reflexe procesu, hodnocení originality a funkčnosti jednotlivých modelů a diskuse o rozdílech mezi konstrukcí podle návodu a vlastním návrhem. Důraz je kladen na tvořivé myšlení, práci s chybou, schopnost sdílet nápady a učit se vzájemným pozorováním.