zkoumá a reflektuje rozmanitost a propojenost světa

• uvede příklady rozmanitosti mezi lidmi ve svém okolí
• vysvětlí, co znamená, že každý člověk je jedinečný
• objeví společné znaky mezi sebou a spolužáky i mezi lidmi ve svém okolí
• jmenuje příklady příležitostí, které rozmanitost přináší
• vyjadřuje respektující postoj k rozmanitosti

Ilustrativní příklad kombinuje inspiraci pro výukové lekce a projektovou činnost.

Zadání pro žáka 

Žák má nejprve příležitost zažívat rozmanitost ve vyučovacích hodinách napříč vzdělávacími obory i během činností souvisejících s životem školy. Příkladem aktivity do výuky může být hra s citrony[1], kdy si každý žák vezme z košíku jeden citron, pozorně si ho prohlédne a vrátí ho zpět do košíku. Poté má svůj citron mezi ostatními citrony najít. Žák diskutuje s ostatními, podle čeho citron poznal, v čem si jsou všechny citrony podobné a v čem se jeden od druhého mohou lišit. Následně nachází podobné a společné znaky mezi žáky ve třídě (např. pomocí aktivity Sociometrie[2]), přičemž je důležitý citlivý přístup ze strany učitele. Může si všímat výšky postavy, tvaru a barvy očí, barevných odstínů pleti, délky a barevných odstínů vlasů atd. Naváže i diskuzích o těch podobných a odlišných znacích, které nemusí být na první pohled poznat – zájmy, dovednosti, zážitky, země původu aj. Důležité přitom je, že při popisu rozmanitosti používá věcně správné informace, vyvaruje se nálepkování. Na tyto aktivity je možné navázat třídním projektem.

Cílem projektu bude připravit seznámit se s příběhy různých lidí, poznat jejich jedinečnosti a objevit společné charakteristiky. Žák nejprve pojmenovává, s jakou rozmanitostí mezi lidmi se ve svém okolí setkává, aby se dohodnul se spolužáky ve třídě, jakému hledisku rozmanitosti se chtějí věnovat – může to být národnost, věk, mateřský jazyk apod. Žáci si na základě toho si promyslí, jak na to půjdou, jaké budou jejich kroky, které konkrétní lidi osloví, na co jich budou ptát. Ve skupinkách uskuteční s vybranými lidmi rozhovory.

Návrhy otázek (ideální však je, když žáci sami vymyslí otázky): Jak se jmenuje? Jaké oslovení má nejraději? Kde se narodil/a? Co rád/a dělá ve volném čase? Jaké je jeho/její oblíbené jídlo (barva, zvíře, místo…)? Co bychom se od něj/ní mohli naučit? Jaký den v roce má nejraději? Co zajímavého zažil/a za uplynulý rok/měsíc/týden? Co se mu/jí někdy povedlo a těší ho/ji to? Co mu/jí dělá radost? Co si přeje?...

Z odpovědí respondentů sestaví příběhy, které prezentuje zvolenou formou, na níž se žáci domluví (výstava literárních či výtvarných výstupů, prezentace na celoškolní akci, brožurka, setkání s dotazovanými lidmi apod.). Společně se spolužáky reflektuje, co se o lidech, s nimiž vedli rozhovory, dozvěděl, jaká zjištění pro něj byla zajímavá, jaké odpovědi předpokládal a co ho překvapilo, v čem ho dotazované osoby inspirovaly, čím ho setkání s různými lidmi obohatilo, co si o rozmanitosti uvědomil. Diskutují, v čem je cenné, že jsou lidé rozmanití, že je každý jedinečný, a proč je důležité hledat, co máme s druhými společného. Navrhnou, jak mohou jako třída využít rozmanitosti mezi sebou. 

Popis ověřování

Prožité aktivity, setkávání žáků s rozmanitými lidmi, zpracování jejich příběhů a následné diskuze by měly žáky vést k porozumění rozmanitosti v jejich nejbližším okolí a k utváření respektujících postojů. Učitel je v tom jednak podporuje kladením reflektivních otázek, sleduje jejich diskuze a odpovědi, a jednak pro něj jako důkazy o učení budou sloužit zpracované výstupy. 

[1] Winkelman, Anne Sophie: More than Culture – Více než kultura, Diverzita v mezinárodní práci s mládeží. Dům zahraniční spolupráce, Praha 2016. Str. 44-50. ISBN 978-80-88153-24-5

[2] Moree, Dana, Bittl, Karl-Heinz: Dobrodružství s kulturou, Transkulturní učení v česko-německé práci s mládeží. Koordinační centrum česko-německých výměn mládeže Tandem, Plzeň 2007. Str. 95-96. ISBN 978-80-7043-566-3