využívá jednoduché postupy, prostředky a metody hudby, tance, divadla a víceoborových forem při samostatných a společných tvůrčích činnostech, interpretaci a sdílení výsledků tvorby

• v základním pěveckém repertoáru (lidových písní) dokáže vyjádřit základní silné emoce a náladu dané písně (veselá x smutná; slavnostní; komická) 
• vytváří jednoduché instrumentální improvizace, kterými napodobuje kontrastní témata (ztvárnit bouřku x sluníčko) využívá na základě svých hudebních schopností a dovedností jednoduché, popřípadě složitější hudební nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motivů skladeb a písní
• využívá při tvorbě a interpretaci své tělo a jeho pohyb jako výrazový prostředek, s vědomím základních aspektů pohybu: prostorového, časového a dynamického
• svým jednáním v rolové hře nebo pomocí hry s předmětem/loutkou zobrazuje jemu dostupné fiktivní děje a situace 
• zapojí se do skupinové tvorby drobného jevištního tvaru a podílí se různými způsoby zapojení na jeho prezentaci (hraje, ozvučuje, připravuje jednoduchou scénu apod.) 
• vybere si cíleně prostředky pro svou tvůrčí práci a experimentaci 
• pracuje se záznamovým zařízením (fotoaparátem, mobilním telefonem, tabletem), které využívá pro svůj tvůrčí záměr 
• pojmenuje svou svou roli ve společném tvůrčím procesu

Hudební výchova 

Ilustrace k Hv jsou zpracovány v metodickém materiálu dostupném na odkazu.

Využití elementárních divadelních forem a postupů divadla ke zkoumání námětů a témat 

Ukradený mobil. Lekce je určena pro děti, které už mají větší zkušenosti s improvizacemi a rolovou hrou.

V odkazu je uvedena lekce dramatické výchovy, v níž děti prozkoumávají téma dětského přátelství. V lekci jsou využity prostředky fyzického zobrazování dějů a situací (živé obrazy, jednoduché improvizace) pro diváka ve skupině, metody rolové hry a jednání v improvizované situaci. Tyto prostředky spolu s dalšími pomáhají prozkoumávat téma na základě intenzivnějšího, holistického zážitku. Ukradený mobil. Lekce je určena pro děti, které už mají větší zkušenosti s improvizacemi a rolovou hrou

Dramatická výchova: 

Využití elementárních divadelních forem a postupů divadla ke sdělování jednoduchých dějů, situací a vztahů 

• Žáci dostanou do skupin jednoduchý příběh s jednoduchou zápletkou (drobná povídka, anekdota, novinová zpráva...). Připraví si sled maximálně tří živých obrazů, kterými příběh ostatním sdělí (jakýsi živý komiks). Ti zkusí příběh převyprávět. Ukazující skupina nedává najevo, co je dobře a co špatně, jen naslouchá, jak ostatní porozuměli. Skupiny se vystřídají.  
• Ve druhém kole skupina reflektuje, jak jejich komiksu ostatní porozuměli, může ho upravit k větší srozumitelnosti a v novém kole může v každém obrazu vždy jedna postava říci jednu větu. Diváci říkají, zda se jim čtení příběhu ve druhém kole pozměnilo a proč. Ukazující skupina opět mlčí. 
• Ve třetím kole už může skupina jeden obraz na krátkou chvíli rozžít do plné hry (pohyb, mluvení). Diváci opět dávají zpětnou vazbu, zda se jim porozumění příběhu potvrdilo, nebo změnilo. 
• Na závěr skupiny přečtou své příběhy. Reflexe: Co vám kdy pomohlo, abyste příběhu porozuměli, proč se (ne)změnilo čtení příběhu v jednotlivých kolech, v čem se proměňovaly prezentace v jednotlivých kolech, co vás jako diváky upoutalo. 

Popis ověřování pro učitele: 

Učitel hodnotí zapojení žáků do tvorby (není nutné, aby hráli pro diváky, ale aby se podíleli na tvorbě, případně i na prezentaci v jiné týmové roli, než “herecké”), sdělnost prezentací, smysluplnou nápaditost při dopracovávání prezentací v jednotlivých kolech, dodržování pravidel respektující zpětné vazby.

Lössl, J.: Rytmická, pohybová a taneční výchova mladšího žactva. Deset lekcí pro začínající pedagogy. NIPOS, Praha 2012 

Anotace: Lekce taneční a pohybové výchovy, sestavené do celku odpovídajícímu průběhu školního roku (září-červen). Jednotlivé lekce jsou řazeny s vědomím poskytnout uspokojení co nejširší populační vrstvě tak, aby se pohybová výchova mohla stát součástí základního vzdělávání každého jednice. Vyučovací bloky jsou vždy rozděleny do tří samostatných částí, cvičení vstupného a závěru. Každá z těchto částí je podrobně popsána. 

Látalová, B., Klementová, K.: Roztanči třídu! Národní pedagogický institut České republiky, 2022. Anotace: Text vychází z praktické zkušenosti Barbory Látalové, DiS., pedagožky, tanečnice a choreografky, která během své dlouholeté pedagogické praxe působila v oblasti taneční a pohybové výchovy v rámci projektu Tanec školám. 

Taneční a pohybová výchova (Hudební výchova) 

V této aktivitě žáci rozvíjejí vlastní hudební a taneční/pohybovou tvorbu v taneční a hudební improvizaci, rozvíjejí představivost a schopnost aktivního vnímání a naslouchání hudebnímu doprovodu. 

ROZMLOUVÁME S MARŤANY https://pages.pedf.cuni.cz/khv/kapitoly-z-kreativni-hudebni-vychovy/, str. 263 Autor: Alena Tichá
(naslouchání, sjednocení v unisono)
Co je třeba si na výuku připravit: Volný prostor, v němž děti vytvoří kruh.
Motivace: Učitel: Já jsem Marťan a vysílám z vesmíru zprávu (učitel zazpívá např. na tónu a1 staccato – krátce: ju-pu-pu-pu-pu) a vy naslouchejte a pokuste se doladit. Asi to nebude ihned, zkoušejte k mým tónům postupně hlasem doskákat. Až se vám povede zpívat stejný tón jako já, bude to signál, že jste mi porozuměli. Nezpívejte moc nahlas, poslouchejte sebe i děti kolem – doladili jste se všichni ke mně? Marťan vysílá novou zprávu (zkoušíme tóny: mezi g1 až c2 dle vyspělosti dětí). „Kdo z vás chce vysílat poselství z vesmíru?“ (zpočátku vyzveme dítě, které tvoří hlas ve vyšší poloze, s postupným rozezpíváním všech dětí se může Marťanem stát kdokoli)
Poznámka: Následně můžeme „vyslat“ jednoduchou, přehlednou melodii, např. ju-u, ju-u, ju-u (8-7, 8-7, 8-7), ku-ku, ku-ku, ku-ku (5-3, 5-3, 5-3) atd. Poznámka: V rámci rozsahu bychom neměli „vysílaným“ tónem jít níže, než je g1 , a stále dbáme, aby i náš hlas zněl lehce a děti zbytečně nezesilovaly. Čím lehčeji budeme zpívat, tím soustředěněji budou děti naslouchat a přesněji náš tón opakovat.
Co hra učí: Učí děti soustředěně naslouchat, motivuje je k přesnému zopakování slyšeného, i když v prvních pokusech nemůžeme očekávat, že se doladí všichni. Ale až se to podaří, našli jsme cestu, jak sjednotit zpěv celé třídy od společného tónu. Cestou k úspěchu je nekřičet, naslouchat a zkoušet doladit tón lehkým „doskákáním“. Nikdy nepředvádíme tóny z mluvní hlasové polohy.

Projekt: 

Žáci v rámci projektu realizovaného v průběhu delšího časového úseku postupně zpracují jeden námět (pohádka Červená Karkulka) prostřednictvím různých druhů umění.  

• Dětská opera Červená Karkulka (Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř) 
• Sled situací zobrazený hrou s předměty, loutkami 
• Tanečně pohybové představení 
• Výtvarná řada 
• Zachycení části příběhu prostřednictvím ploškové animace 

V průběhu jednotlivých částí projektu se žáci seznamují prostřednictvím tvořivých činností se specifiky jednotlivých uměleckých oborů, pracují samostatně ve skupině i rámci realizačního týmu. V závěru každé části projektu hodnotí aktivity v rámci společné i samostatné reflexe. Vysvětlí důvod výběru motivu, průběh práce, úskalí, se kterými se potýkali. Popíší, jaká část práce je nejvíce bavila, co se jim dařilo, co nového se naučili a jaký přínos by to mohlo mít pro jejich další tvůrčí práci. Žáci jsou vedeni k pochopení a uvědomění si hodnoty práce své i ostatních. 

Celý projekt směřuje k závěrečné přehlídce, na které žáci prezentují svou tvorbu ze všech dílčích částí projektu, představují tedy jedno téma zpracované prostřednictvím výtvarných prostředků různých druhů umění, pedagog vede žáky ke zvolení vhodných prezentačních forem (výstava výtvarných prací, promítání, divadelní představení).  

V rámci navázaných aktivit žáci tvoří pozvánku a program akce, průběh přehlídky popíší do školních novin nebo zpracují jako video reportáž.  

V závěru projektu každý žák v rámci společné diskuze vysvětlí význam tvorby v daných uměleckých oborech pro něho samotného. Najde souvislosti a spojení mezi různými druhy umění. Vyhodnotí, který druh umění mu nabídl nejpřirozenější formu sebeprezentace.