Umění a kultura

Oblast Umění a kultura v základním vzdělávání rozvíjí tvořivost, představivost, emocionalitu, vnímavost, schopnost sebereflexe a kritického myšlení. Vytváří prostor pro umělecké sebevyjádření a širší kulturní povědomí a jednání. Přispívá k utváření vlastní individuální i kulturní identity a posiluje respekt a úctu ke kulturní rozmanitosti v regionálním, národním i globálním kontextu.

Oblast poskytuje žákovi rozmanité příležitosti k vlastní tvorbě a interpretaci, esteticky poučenému prožívání, poznávání a proměňování světa a ke komunikaci uměleckými prostředky. Tvůrčí a interpretační činnosti vycházejí z respektu k osobnosti každého žáka, poskytují příležitost k sebepoznání, seberealizaci, participaci na společném díle, na uměleckém a kulturním dění školy, komunity, místa. Oblast umožňuje žákovi porozumět umělecké tvorbě na základě přímé zkušenosti ze setkání s uměleckými díly, přibližuje mu diverzitu umělecké tvorby a kulturních projevů, včetně jejich etického rozměru.  

Cílem oblasti je vybavit žáka nejen soubory znalostí, dovedností, osobnostních kvalit a hodnot specifických pro obory uměleckého vzdělávání, ale i takových, které uplatní mimo umělecké pole, v celoživotním vzdělávání a každodenním životě. Mezi ně patří respekt a tolerance k jedinečnosti, empatie, porozumění emocím, schopnost komunikace, tvořivého řešení úkolů a problémů nebo plánování vlastního učení (např. práce s chybou, odvaha experimentovat). Důrazem na wellbeing žáků může oblast Umění a kultura významně přispět k psychické pohodě žáků, kultivaci vzájemných vztahů, vytváření pozitivního klimatu a kulturního prostředí v třídním a školním společenství, prevenci nežádoucích sociálně patologických jevů. Vzdělávací obory oblasti Umění a kultura (každý svým specifickým a jedinečným způsobem) tak rozvíjejí většinu klíčových kompetencí, primárně pak kompetence kulturní.

Vzdělávací oblast Umění a kultura je tvořená vzdělávacími obsahy pěti oborů – výtvarné výchovy, hudební výchovy, dramatické výchovy, taneční výchovy a filmové výchovy. Tyto obsahy jsou v RVP propojeny do dvou skupin – vzdělávacích oborů: Výtvarná a filmová výchova a Hudební, taneční a dramatická výchova. Integrace vychází z tradice dělení umělecké tvorby na vizuální umění (např. malba a kresba, sochařství, fotografie, grafika, film, instalace, digitální umění) a performativní umění (např. hudba, divadlo, tanec, pohybové divadlo).

Obsahy dvou vzdělávacích oborů jsou rozdělené do tří tematických okruhů: 

1. Interpretace, tvorba a její sdílení – žák různými uměleckými prostředky vyjadřuje podle individuálních schopností své vjemy, pocity, prožitky, představy, myšlenky, zpracovává různé náměty a témata, prezentuje svá díla a reflektuje proces individuální i skupinové tvorby a interpretace.
2. Recepce a reflexe uměleckého díla – žák se setkává s různými uměleckými díly, učí se porozumět jazyku různých druhů umění a s větší mírou porozumění reflektovat svůj zážitek ze setkání s uměním.
3. Kulturní povědomí a jednání – žák přirozeně utváří postoje k uměleckému a kulturnímu dědictví, současnému umění a rozmanitým projevům kultury v dnešním světě. Oblast podporuje místně zakotvené učení a identifikaci s místem, ve kterém žák žije.

Základní formou výuky Výtvarné a filmové výchovy a Hudební, taneční a dramatické výchovy je na obou stupních kontinuální výuka obsahů uměleckého vzdělávání, tak, aby se žáci měli možnost každý týden s těmito obsahy setkávat. 

Tato základní forma výuky může být na 1. i 2. stupni doplňována dalšími formami – třídními nebo školními projekty, tvůrčími dílnami, uměleckými tematickými bloky, návštěvami programů kulturních a uměleckých institucí, návštěvami umělců ve školách apod. Mohou být realizovány ve spolupráci školy s institucemi a organizacemi, které poskytují jak formální, tak neformální umělecké vzdělávání, nebo ve spolupráci učitele a výkonného umělce. 

Pro oblast Umění a kultura jsou zásadní formativní způsoby hodnocení. Zprostředkování zpětné vazby u jakékoli tvůrčí činnosti a autorského výstupu musí vždy probíhat v atmosféře vzájemné důvěry a respektu k jedinečnosti každého žáka. Současně má klást nároky na jeho vnitřní motivaci, osobní nasazení a zodpovědnost provázející celý tvůrčí proces. K hodnocení je zapotřebí přistupovat z pohledu pokroku žáka, v souvislosti s dovednostmi, kterých již dosáhl, a s důrazem na kvalitu jeho zapojení se do procesu tvorby. V hodnocení lze ocenit i žákovu chuť experimentovat a dále pracovat na díle s vědomím, že se jedná o výsledek určité etapy tvorby. V hodnocení je důležité věnovat pozornost i míře žákova zapojení do reflexí a společných diskusí o vlastní tvorbě a interpretaci i o uměleckém díle. Sumativní hodnocení může být v odůvodněných případech součástí hodnocení žáka, mělo by ovšem vycházet z jasných kritérií a podporovat další žákův rozvoj.