Zapojuje se do reflexe reprodukčních, tvůrčích a interpretačních činností s porozuměním základním oborovým pojmům.

Reaguje na svou tvorbu i tvorbu ostatních jemu dostupnými prostředky - slovem, pohybem, zvukem či jinými nonverbálními prostředky.

• Zapojuje se do reflexe vedené učitelem, opírá se o učitelem formulovaná kritéria hodnocení. 
• Věnuje pozornost tvorbě jiných, dává a zdůvodňuje ocenění pro ostatní, pojmenovává, co ho na tvorbě zaujalo a čím je pro něj inspirativní. 
• Přijímá zpětnou vazbu od učitele a spolužáků, vnímá ji jako inspiraci pro vlastní práci. 
• Rozeznává rozdíl mezi prožitkem z individuální a skupinové tvorby a interpretace. 
• Popíše svůj podíl na společném procesu interpretace a tvorby.
• Rozumí základním oborovým pojmům, s nimiž se seznámil v praktických reprodukčních, produkčních, interpretačních a tvůrčích činnostech. 
• Využívá jemu dostupné pojmy a terminologii při popisu a případném hodnocení vlastního projevu i projevu druhých.

Název ilustrace: Příklad reflektivního a zpětnovazebního procesu po tvůrčí nebo interpretační činnosti žáků

Anotace:

Ilustrace uvádí příklad, jak učitel pomocí aktivit, otázek a zadání provádí žáky procesem reflexe jejich předcházející tvůrčí nebo interpretační činnosti.

Zadání / popis situace, činnosti žáka:

Po předvedení výsledků tvůrčí nebo interpretační činnosti žáků vyzve učitel žáky nejprve k individuální reflexi a nabídne jim k tomu prostředky. Mohou napsat určitý počet slov (jedno, dvě….pět…), která je po zhlédnutí napadají, mohou nakreslit obrázek nebo jen barevnou kompozici, vyťukat si pro sebe rytmus, apod. Stejným procesem individuálního vyhodnocení projde i prezentující skupina. Každý žák pracuje individuálně, ujasňuje si tak své dojmy ze zhlédnutých nebo prezentovaných výsledků. 

Následně ve společné reflexi vyzve učitel postupně žáky, aby svou reflexi zveřejnili. Žáci své reflexe komentují a zdůvodňují. Učitel respektuje, pokud někdo nechce reflexi takto zveřejnit. Učitel vyzve žáky, aby sledovali, kdo vnímal předvedený výsledek podobně a kdo ho i podobně vyjádřil. 

Žáci po skončení společné reflexe v kruhu vyhledávají ty spolužáky, o kterých si myslí, že vnímali předvedený výsledek podobně, a diskutují o tom vzájemně ve dvojicích či menších skupinách. Variantou je, že naopak diskutují s těmi, kteří prezentovaný výsledek tvůrčí / interpretační činnosti vnímal jinak. Do reflexe s menších skupinách se přiřadí i žák, který svou reflexi nezveřejnil - buď ji zveřejní ve skupince/ dvojici, nebo bude naslouchat tomu, jak argumentují jiní.

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel sleduje zapojení dětí do reflexe a způsob, jakým sdělují své dojmy, zda jsou schopni verbálního kometáře (např. k obrázku) a zdůvodnění.

Odkaz na zdroje / autor: Radek Marušák

Název ilustrace: Dramatická výchova: příklady pro reflektivní aktivity 

Anotace: Ilustrace popisuje příklady učitelem pokládaných otázek pro reflexi zhlédnuté dramatické situace, které podporují schopnost dětí verbalizovat své dojmy a myšlenky, a motivují žáky k další tvůrčí činnosti.

Zadání / popis situace, činnosti žáka:

Verbální reflexe: Základním principem jsou učitelem pokládané otázky, které nejsou pouze povrchové a uzavřené (Líbilo se ti, co hráli spolužáci?). Učitel se doptává a hledá důvod proč se zrovna tak žáci cítí, proč se jim situace líbila, vede děti k argumentaci ocenění. Hlavní otázkou je tedy otázka: Proč?  

Reflexe pomocí věty “S tebou bych se (ne)chtěl setkat”: Učitel se po představení dramatické situace ptá žáků: Chtěli byste se setkat s nějakou postavou, kterou jste právě viděli? Nechává žákům prostor na odpovědi a u každého se také ptá, proč by se zrovna s touto postavou chtěli setkat. Z odpovědí na tuto otázku vyvstanou důležité informace o vnímání postavy, čím zaujala diváky (jakými divadelními prostředky, které je možné pojmenovat). Intenzivní zpětnou vazbu tak dostávají i tvůrci (jak se jim dařilo pracovat s vybranými divadelními prostředky). Ze stejných důvodů může učitel položit ještě upravenou verzi této otázky: Byla v prezentované situaci postava, se kterou byste se nechtěli potkat? 

Jak by mohl příběh pokračovat? Učitel může tuto variantu zvolit ve chvíli, pokud představené výsledky práce nechaly diváky v nejistotě nebo nabízí možnost pokračování. Potenciál takového pokračování může učitel odhalit v diskuzi s diváky i tvůrci po představení výsledků. Jestliže je u diváků chuť a zájem v prezentované situaci pokračovat, nabídne učitel možnost konkrétní situaci rozšířit. Nechá jednotlivci nebo skupince čas na domluvu a připravení nové herní situace, kterou následně realizují před diváky i před tvůrci předchozí situace. Tvůrci i diváci mohou diskutovat nad tím, kam se situace posunula, co jsme se dozvěděli nového, co se změnilo a vyjádřit svůj názor na možný další průběh. 

Způsob ověřování / hodnocení učitelem:

Učitel hodnotí zapojení žáka do řízeného rozhovoru a diskuse a jeho argumentaci. Učitel hodnotí zapojení žáka do následné tvorby. Podporuje žáky v promýšlení logických návazností situací, schopnost navázat na již vzniklé motivy, témata a dále je rozvíjet vlastní tvorbou. 

Odkaz na zdroje / autor: Radek Marušák

Název ilustrace: Hudební výchova: Sólový projev a jeho reflexe

Anotace: Ilustrace popisuje hravou aktivitu, která obsahuje sólový pěvecký projev žáků. Zpěv může být pro děti výzvou. Některé zpívají rády a nestydí se, jiné mají trému. V reflexi děti s podporou učitele sdílejí, jak se cítili při sólovém projevu. Aktivitu uzavírá inspirační videozáznam koncertu, kde vystupují sólově dva dětští interpreti.

Zadání / popis situace, činnosti žáka:

Co je třeba si na výuku připravit: Volný prostor, kde děti sedí na zemi v kruhu, učitel může sedět uprostřed kruhu a hrát na kytaru, ukulele (doprovod), vybraná píseň (může být lidová nebo umělá, kterou děti budou znát)

Motivace: Hra na cirkusové představení, každé dítě se stane bavičem na krátkou chvíli. Má k dispozici klobouk a chodí s kloboukem na hlavě kolem svých spolužáků. Učitel určí, která část písně bude patřit všem (budou zpívat všichni) a která pouze sólistovi. První část písně může patřit všem, děti zpívají, učitel doprovází. Vhodná tónina je v rozsahu zpěvu d1 – d2 (např. D dur). Po dobu, co zpívají všichni, chodí sólista s kloboukem na hlavě, může si zvolit svůj typ chůze, klidný nebo veselý. Když dojde na své místo v kruhu, stojí a zazpívá část písně sólově. Pak předá klobouk spolužákovi(/spolužačce. Ten/ta se zvedne a opět chodí po kruhu, zatímco spolužáci opět zpívají stejný úsek písně. Hudba se může měnit v tempu a charakteru dle toho, jaký žák/žákyně jde (rychle, loudavě, důstojně, skotačivě, atd.).

Co aktivita učí: Každý žák si vyzkouší sólový projev. 

Reflexe: Sólový projev bývá pro někoho příjemným zpestřením, pro jiného velkou výzvou. Po této aktivitě si děti sdílejí, jak se cítili při sólovém projevu. Je vhodné, když učitel hovoří i o svých pocitech, když má zpívat nebo se jakkoli vyjadřovat před ostatními lidmi. Mluví o emocích, přiznává své strachy a uzná výkon každého, kdo takovou činnost překoná. Někdo z dětí může hodnotit např. svoji barvu hlasu jako nehezkou. Nyní je možnost sdělit, že každý má svou jedinečnou barvu hlasu a každá je krásná. Každý se nějak liší od ostatních a je to velice žádoucí, jinak by byl svět fádní a postrádal by barvy. 

Na závěr dětem může učitel pustit video záznam koncertu skladby Pie Jezu (Andrew Lloyd Webber, dostupné na youtube: V ukázce zpívá sbor, hraje orchestr a vystupují dva sólisté – holčička a chlapec. Part obou sólistů je těžký a ve značně vysoké poloze, což žáky zaujme. Žáci mohou díky ukázce vnímat další možnosti, inspirovat se interpretačními dovednostmi dětských hudebníků, pochopit, jak je vystupovat před lidmi náročné. Poslech podporuje úctu k interpretačnímu umění, kdy si žáci uvědomí, co vše musí hudební interpret zvládnout a naučit se, než dospěje k profesionálnímu výkonu. Tedy podporuje uznání interpretačních kvalit obecně.

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel hodnotí, jak se žáci s výzvou, kterou sólový projev přináší, popasovali. Vyhodnocuje, zda žáci porozuměli tomu, že podpora, pocit bezpečí a přijetí, kterou skupina sólistovi ve společné hře poskytuje, má vliv na jeho odvahu sólově se projevit i na kvalitu jeho výkonu. Učitel pozoruje žáky, zda dokáží popsat své pocity a emoce.

Odkaz na zdroje / autor: Marie Sommerová

• zapojuje se do zpětné vazby vedené učitelem vyjadřuje, co ho na práci ostatních zaujalo 
• při formulaci zpětné vazby a sebehodnocení se opírá o jednoduchá kritéria daná učitelem 
• vyjadřuje své pocity a prožitky z individuální i skupinové činnosti, naslouchá zpětné vazbě, zamýšlí se nad svou prací a rozeznává, co mu šlo dobře, v čem by se mohl dále rozvíjet 
• rozumí širší škále oborových pojmů, když jsou používány ve výuce nebo v rámci činnosti, a na základě toho správně reaguje

Název Ilustrace: Reflektivní řízený rozhovor

Anotace: Ilustrace uvádí příklad reflektivního rozhovoru mezi učitelem a žáky poté, kdy skupina odprezentuje výsledek své práce na drobném divadelním tvaru (krátká etuda). Podobný dialog může nastat i u prezentací vycházejících z jiných druhů umění s tím, že učitel zohledňuje jejich charakter a oborová specifika. V rozhovoru učitel zaměřuje žákovu pozornost na významná kritéria související s povahou prezentace. 

Zadání / popis situace, činnosti žáka: Skupina prezentuje rozehraný živý obraz na téma: “Hrdinský čin”. Etuda má dodržet půlminutový čas. Žáci mohou ve hře za postavy mluvit, ale jen tehdy, odpovídá-li to tomu, co se v situaci děje děje. Prezentace začne živým obrazem, na tlesknutí se rozehraje, po půlminutě ho učitel tlesknutím zastaví. Divákům má být jasné, jaký hrdinský čin skupina prezentovala:

Otázky pro reflektivní rozhovor: 

K porozumění: Dokázali bychom převyprávět, co se v situaci událo? Kdo by to zkusil? Chtěl by ještě někdo doplnit? Případně: Proč nám něco nebylo jasné? Co by mohlo pomoci, aby nám to bylo jasnější? apod.

K diváckému zážitku: Co vás na tom, jak nám to zahráli, zaujalo? Co byste na tom, jak etudu na toto téma připravili, ocenili, co byste ocenili na tom, jak ji prezentovali?

K tématu: Jaký hrdinský čin nám skupina ukázala? Souhlasíte s tím, že je to hrdinství? Proč ano, proč ne?

Směrem k prezentující skupině: Co pro vás bylo důležité z toho, co jsme k vaší prezentaci řekli my, diváci.

Žáci se zapojují do rozhovoru řízeného učitelem. 

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel sleduje zapojení žáků do rozhovoru a dodržování pravidel formulování zpětné vazby. Oceňuje zejména argumentačně podložené zpětné vazby, zdůvodněná pozitivní ocenění, formulování konstruktivních nápadů.

• naslouchá zpětné vazbě učitele učitele a reaguje na ni ve své činnosti 
• vyjadřuje verbálně i neverbálně své pocity a reakce na svou individuální i skupinovou práci 
• rozumí jednoduchým kritériím hodnocení 
• projevuje zájem o práci spolužáků, vyjadřuje verbálně i neverbálně jednoduchá ocenění ("líbí se mi", potleskem) 
• v činnostech se seznamuje se základními oborovými pojmy (tón, rytmus, role, jeviště apod.) a začíná jim intuitivně rozumět

Název ilustrace: Verbální reflexe, zpětná vazba

Anotace: Ilustrace popisuje vedení jednoduchého reflektivního dialogu s žáky po zhlédnutí skupinové prezentace spolužáků:

Zadání / popis situace, činnosti žáků: Žáci zhlédnou prezentaci svých spolužáků. Učitel následně vede s diváky, posluchači reflektivní dialog. Základním principem jsou učitelem pokládané otázky, které nejsou pouze povrchové a uzavřené (Líbilo se ti, co hráli spolužáci?). Učitel se doptává a hledá argumenty, proč se jim situace líbila, vede děti k argumentaci ocenění. Hlavní otázkou je tedy otázka: Proč? Děti odpovídají vlastním, přirozeným jazykem. Cílem není hodnocení výkonů spolužáků, ale argumentace, vedení dětí k použití popisného jazyka. Je tedy dobré vyhnout se otázkám typu Líbilo se ti to?, ale volit otázky typu: Co se ti líbilo na vystoupení spolužáků? Co ti pomohlo dobře porozumět tomu, co jsi viděl? Co by ti pomohlo k lepšímu porozumění? Co zajímavého nám ve své prezentaci nabídli k našemu tématu?

Po rozhovoru s diváky dává slovo tvůrcům, interpretům: Bylo něco z toho, co říkali diváci, pro vás důležité? Podařilo se vám, co jste chtěli? Chcete ještě něco doplnit?

U malých dětí je takováto reflexe krátká, ale i v této reflexi je dobré vést žáky k jednoduché argumentaci, jít dál, než jen líbilo - nelíbilo. 

Způsob ověřování / hodnocení z pohledu učitele: Učitel sleduje zapojení žáků do reflexe, jejich porozumění otázkám, úroveň jejich argumentace. Navazujícími otázkami pomáhá dětem vnímat v prezentaci důležité okamžiky, vést je k popisnému jazyku a pozitivní a oceňující zpětné vazbě.