Vědomě využívá své hudební schopnosti a dovednosti získané prostřednictvím vokálních, instrumentálních a hudebně pohybových činností v individuálních i skupinových aktivitách.

• zapojuje se do činností na základě (kreativního) poslechu vybrané hudby
• cíleně se zapojuje do hudebních her a cvičení (rytmických, pěveckých a intonačních, sluchových, pohybových), v nichž využívá a rozvíjí své hudební schopnosti a získané dovednost, vnímá v dané aktivitě svou roli i roli spolužáků 
• pod vedením učitele a na základě zkušenosti z her, cvičení a tvůrčích činností koriguje svůj hlasový, mluvní, pěvecký, tělesný a pohybový projev i hru s hudebními i nehudebními nástroji a předměty 
• zpívá písně v rozsahu přiměřeném k individuálním schopnostem a při zpěvu využívá získané pěvecké dovednosti 
• rytmizuje a melodizuje jednoduché texty 
• využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře 
• realizuje (zpěvem, hrou, tancem, doprovodnou hrou) jednoduchou melodii či píseň zapsanou pomocí not nebo jiného jednoduchého zápisu 
• vyjadřuje pohybem znějící hudbu (např. rytmus, dynamiku, formu, melodii) 

Anotace:  Aktivita je zaměřena na práci s dechovou oporou a správnou tvorbu hlasu a jeho dynamiku.

Zadání / popis situace, činnosti žáka: Každý žák si vyzkouší “hodit” slovem, případně dvěma slovy. Sám předem řekne, kam (do jakého místa) plánuje slovo dohodit. Ostatní žáci stojí kolem dokola a sledují, kam dopadl zvuk. Tam, kde dopadl, se pak postaví. Nakonec sledují, jaký rozdíl je mezi záměrem a výsledkem.

Jeden žák se postaví na jedné straně třídy. Představí si, že hodí slovem, např. “haló”. Udělá pohyb, při nímž zapojí paži, jako když něco hází, a při tom zvolá slovo, na kterém se třída domluvila. Může slovo i zazpívat např. ve dvou tónech. Záleží na domluvě všech, jestli zrovna dají přednost mluvě nebo zpěvu. Po zvolání slova si ostatní žáci stoupnou na místo, na které vnímají dle svého názoru, kam slovo spadlo. 

Žáci vyzkouší intenzitu svého hlasu. Na tu je třeba použít správný nádech a použít taktéž správně hlasivky. Využít dynamiku hlasu. Každý si ověří, jak jeho hlas funguje pro ostatní, jak ostatní vnímají jeho intenzitu. Často dochází k rozporu mezi záměrem dosahu slova a opravdovým dopadem. Každý dostane zpětnou vazbu od všech spolužáků. Je to velmi intuitivní vnímat a určovat, kde hlas dopadl, ale často se dojem posluchačů shoduje. 

Způsob ověřování / hodnocení z pohledu učitele: Způsob ověřování zde provádí žáci samotní, neb s každým hodem jednoho žáka reagují ostatní žáci, vyhodnocují tím, kde se postaví, kde vnímali dopad slova. Učitel/ka sleduje správný postoj (narovnaná záda, uvolněný pohyb paží, dechová opora) a kultivovaný hlasový projev bez nezdravého nátlaku hlasivek. 

• vnímá sluchem falešné a čisté tóny při interpretaci své či spolužáků 
• učí se korigovat svoji intonaci dle sluchové zkušenosti 
• hledá správný postoj a dechovou oporu při zpěvu 
• následuje souhru a dokáže se přizpůsobit danému tempu či dynamice
• dokáže zopakovat různé jednoduché rytmické či melodické úseky a po jejich osvojení si zkouší své vlastní kreativní varianty 
• oceňuje svou originalitu i originalitu druhých (barva hlasu, rytmické a melodické nápady, ztvárnění pohybem)

Tato aktivita propojuje digitální nástroje s tradičním hudebním projevem a vede žáky k vědomému využívání jejich rytmického a vokálního cítění. Žáci ve skupinkách vytvoří vlastní hudební podklad pomocí AI nástroje Suno, napíšou originální text vycházející z jejich životních zkušeností a následně připraví a předvedou rytmizované mluvené slovo (rap nebo recitativ) na tento podklad. Aktivita rozvíjí schopnost vnímat a udržet rytmus, přizpůsobit se tempu a dynamice hudby, a zároveň podporuje originalitu a sebevyjádření žáků. Digitální technologie zde slouží jako pomocník pro kreativní tvorbu a umožňuje i méně hudebně zkušeným žákům úspěšně realizovat hudební projekt. 

Anotace: Žáci improvizují na nějaké téma, nějakou představu se zavřenýma očima. Součástí improvizace je zvuk (hlasem, ústy), tón, či vznikající harmonie z vice tónů

Zadání / popis situace, činnosti žáka: Třída se může rozdělit na dvě skupiny. Jedna poslouchá a druhá se podílí aktivně na improvizaci. Improvizační skupina si stoupne do kruhu a určí si téma (např. poušť, džungle, podmořský svět, Mars, velkoměsto, a podobně). Všichni si zavřou oči a čekají na vlastní inspiraci. Učitel/ka může začít do ticha zpívat tón či dělat jakýkoli zvuk, který přináší dojem daného prostředí. Nemusí ovšem začínat učitel/ka, pokud se žáci nestydí začít sami. Improvizace sílí či utichá v čase, stává se dynamičtější či klidnější. Většinou všichni zúčastnění intuitivně pochopí, kdy přichází její konec. Učitel/ka pak oznámí konec slovně.

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Skupina, která pouze naslouchá (může naslouchat taktéž se zavřenýma očima, ať se vytvoří bezpečný prostor bez pocitu, že je někdo sledován), může sdílet své pocity při poslechu. Zároveň skupina, která improvizovala, taktéž vyjádří, jak se u improvizace cítila, jaké zvuky či tóny ponoukali každého z nich k vlastnímu projevu. Zda žáci měli dojem, že naplnili zadání a představa prostoru se propojila s představou zvukovou. Také mohou sdílet, zda to jednotlivci přineslo uvolnění mysli i těla. Učitel/ka nechá žáky vyjádřit se a diskutovat mezi sebou, vytváří bezpečný prostor pro sdílení pocitů a zážitků.

Odkaz na zdroje / autor - Marie Sommerová 

• Uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluvním projevu v běžném životě. 
• Doprovodí vhodně zvolené písně či jednoduché hudební skladby různých žánrů pomocí hry na hudební nástroje, prostřednictvím využití dostupných digitálních aplikací, případně jejich kombinací.
• Provádí hudební experimenty. 
• Využívá svůj hlas nebo hudební nástroje či dostupné digitální technologie ke tvorbě hudebních doprovodů, zvukových objektů či instalací. 
• Účastní se vybraných hudebně-pohybových aktivit.

V odkazu je uveden metodický materiál, v němž autorka představuje cestu od experimentace a hry se zvuky k jednoduché partituře: NA POČÁTKU BYL ZVUK (Karolína Řepová, In: Jiřičková, Jiřina, ed. a kol. Kapitoly z kreativní hudební výchovy. Překlad Patricie Windsor. 1. vydání. Praha: Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova, 2023. 391 stran. ISBN 978-80-7603-421-1, str. 320)

V aktivitě popsané v ilustraci nabízí učitel žákům hudební experiment, který využívá principu looperu ve společné tvůrčí činnosti. Žáci pracují se čtyřdobým rytmem v opakujících se sekvencích a společnou souhrou vytvářejí originální rytmické a textové kompozice. Zároveň se učí vnímat ostatní spoluhráče a v roli dirigenta přijmout zodpovědnost za společný výsledek. Při společné reflexi se vztahují jak k tvůrčí práci, tak ke spolupráci ve skupině, reflektují i zkušenosti vyplývající z různých rolí při společné činnosti.  

Rozvíjí a využívá získané dovednosti v individuálních nebo skupinových hudebně pohybových aktivitách, zpěvu, při hře na rytmické hudební nástroje.