využívá osvojené postupy, prostředky a metody taneční a pohybové výchovy k vlastní tvorbě, sebepoznávání a k osobitému pohybovému a tanečnímu vyjadřování

• při pohybovém zkoumání vybraného tématu (představy, myšlenky, pohybové kvality) se soustředí na pohyb svého těla a svůj vnitřní prožitek
• má povědomí o svých fyzických pohybových dispozicích a zachází se svým tělem zdravě, s respektem k funkčním zákonitostem pohybu (měkký kontakt těla s podlahou, vyvážené postavení těla, uvolnění nadbytečného napětí v těle, apod.)
• obohacuje svůj taneční projev různými dynamickými kvalitami pohybu (silný, lehký pohyb, švih, uvolnění)
• vnímá hudební doprovod a propojuje ho se svým pohybem
• využívá své znalosti prostorových aspektů pohybu při skupinové tvorbě tanečního tvaru, zejména orientuje se v prostoru, využívá prostor v celé jeho šíři, vytváří prostorové vztahy ve skupině
• využívá své znalosti časových aspektů pohybu, např. zaměřuje pozornost na rytmickou přesnost pohybu, na tempo (rychlost pohybu), jasný začátek a konec pohybové fráze
• aktivně se zapojuje do tvůrčího procesu, spolupracuje s ostatními, přináší vlastní nápady
• vybírá si námět pro pohybové/taneční ztvárnění, např. hudební skladbu, báseň, obraz, náladu, objekt, myšlenku
• využívá digitální technologie v procesu tvorby, při zkoumání námětu i pro pořizování záznamů nebo tvůrčího zachycení výsledné prezentace (taneční film, videoklip)
• v reflexi hovoří o svých dojmech a prožitcích, zaujímá postoj k tvorbě a zajímá se o pohledy a názory druhých
• pracuje s chybami a neúspěchy jako s motivační zpětnou vazbou, která ho vede k hledání nových cest a zlepšování individuálních i týmových dovedností

EKOSYSTÉM LESA

Inspirací pro taneční tvorbu nám může být reálná návštěva lesa a vnímání lesa smysly. 

Můžeme se žáky les popsat a bavit se s nimi, co v něm vše můžeme nalézt. 

Les je složitý soubor procesů, které jsou komplexně propojené. Je možné jej také definovat jako místo v krajině, kterému dominují stromy, a je tvořeno živými organismy, které interagují nejen mezi sebou, ale také s okolním prostředím. To nám nabízí mnoho možností pohybového vyjádření. Práci dětí ve skupině. Můžeme také skrze představu dojít k neustálé tvarové proměnlivosti. Neustálý koloběh procesů nám zase může být předlohou pro nikdy nekončící pohyb, který se jen neustále transformuje. 

Vhodným navozením atmosféry může být taktéž obrazová předloha. 

Konkrétně se jedná o tyto vrstvy, se kterými můžeme pracovat prostorově a významově. 

Kořenové patro, který se dá využít pro spolupráci dětí ve skupině a dá se umocnit při používání rekvizit. Například geotextílie, která může sloužit jako asociace půdy, žáci mohou být schované pod ní a zkoušet si pohyb kořenů, hledání si cesty ze země ven. 

Mechové patro. Velmi nízké, neexpandující do výšky ale spíše do plochy. 

Bylinné patro. Nedosahující velkých výšek. 

Keřové patro. Důmyslná spletitá síť. Mnohdy má i obranou funkci a je útočištěm mnoha živočichů.

Stromové patro. Nejvyšší prostorová vrstva. Strom je stejně jako lidské tělo při svém stoji spojené se zemí a temenem dosahuje výšin a táhne se neustále výš. (správné držení těla)

Na motivu lesa můžeme velmi dobře se žáky taktéž rozvíjet jejich dynamickou škálu pohybu. (strom má jinou sílu, nežli bylina)

Žáci si mohou na základě tohoto tématu utvořit krátký pohybový výstup, ve kterém má každý žák svou specifickou roli. Žáci kteří výstup pozorují mohou pak verbálně popsat, co v tanci spatřili a jak jej vnímali.

Zadání pro žáka:  

Žák si zvolí jedno patro, ve kterém bude pohybově pracovat. Určí dynamiku i vývoj svého pohybové ztvárnění a bude vnímat kolektivní sounáležitost. 

Po shlédnutí výstupu svých spolužáků pojmenuje pohybové kvality, které v tanci shledal a vyjádří svůj dojem z díla. 

Popis ověřování z pohledu učitele:

Učitel pozoruje žákovo zapojení a aktivitu při tvůrčím procesu. Pozoruje jak je schopen své představy ztvárnit a zdali se mu daří spolupracovat s ostatními, nacházet kompromisy řešení a naslouchat spolužákům.