komunikuje interpretací a tvorbou a o interpretaci a tvorbě

• experimentuje s podobami prezentace, stylizací, stavbou etud, hledá prvky ozvláštnění - podílí se na precizování tvorby s ohledem na její sdělnost pro diváka
• aktivně se zapojuje do tvůrčích činností
• využívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách 
• dokáže pojmenovat silnou emoci, kterou prožíval (v tvorbě, interpretaci, improvizaci) nebo která je zachycena ve skladbě, písni
• pozorně sleduje prezentace jiných
• zapojuje se do zpětnovazebního rozhovoru
• respektuje kritéria zpětné vazby
• formuluje a argumentuje ocenění sobě i jiným

Hudební výchova

V odkazu je uveden metodický materiál, v němž autorka představuje cestu od experimentace a hry se zvuky k jednoduché partituře: NA POČÁTKU BYL ZVUK (https://pages.pedf.cuni.cz/khv/kapitoly-z-kreativni-hudebni-vychovy/, Karolína Řepová, str. 320)

Komunikace pomocí různých jevištních prostředků

Popis: Žáci dostanou do skupin popis krátké situace, jednoduchého příběhu, pro všechny skupiny jsou totožné. Jedna skupina má za úkol prezentovat tento příběh pro diváky pomocí slov, pohybu, gest (plnou hrou), další pantomimicky, další pomocí předmětů, které najdou ve třídě (případně loutek, které přinese učitel nebo je žáci sami vytvořili v předcházejících činnostech), další pomocí sledu živých obrazů. Žáci v reflexi porovnávají, jak použité jevištní prostředky ovlivnily jejich divácký zážitek, formu prezentace, její vyznění, co který prostředek umožňoval a co naopak nikoli apod. Učitel propojí tuto aktivitu s pojmy činoherní divadlo, předmětové (objektové) a loutkové divadlo, pohybové divadlo a pantomima.

Učitel hodnotí zapojení žáků do přípravy prezentací a do reflexí.