Reflektuje tvůrčí a interpretační proces s využitím základních oborových pojmů.

• zapojuje se do reflexe vedené učitelem, opírá se o učitelem formulovaná kritéria hodnocení 
• rozeznává rozdíl mezi prožitkem z individuální a skupinové tvorby a interpretace 
• popíše svůj podíl na společném procesu interpretace a tvorby 
• věnuje pozornost tvorbě jiných, dává a zdůvodňuje ocenění pro ostatní, pojmenovává, co ho na tvorbě zaujalo a čím je pro něj inspirativní 
• přijímá zpětnou vazbu od učitele a spolužáků, vnímá ji jako inspiraci pro vlastní práci 
• rozumí základním oborovým pojmům, s nimiž se seznámil v praktických reprodukčních, produkčních, interpretačních a tvůrčích činnostech 
• pracuje se současnou hudební notaci jako mezinárodní způsob záznamu hudební skladby, při nácviku, interpretaci či tvorbě, případně využívá např. grafické záznamy, partitury, obrázky, barevné karty a další pomůcky, které při těchto činnostech spolu s nápodobou zastoupí znalost notového systému 

Název ilustrace: Výtvarná aktivita jako nástroj zpětné vazby

Anotace: Ilustrace uvádí příklad využití tvořivé činnosti jako nástroje zpětné vazby.

Zadání / popis situace, činnosti žáka: 

Skupina žáků prezentuje zvukovou (hudební) kompozici na téma, které si vylosují a ostatní ho neznají. Kritéria pro tvorbu mohou být volná, nebo je může cíleněji specifikovat učitel. Při prezentaci mají spolužáci - posluchači zavřené oči, před sebou čistý list papíru a tužku. Poté, kdy prezentující skupina dokončí prezentaci, spolužáci vyjádří průběh skladby nebo svůj zážitek kresbou tužkou na papír, ke svému výtvoru napíší i název, jaký by skladbě dali. Prezentující skupina se mezitím domluví, jaké názvy by dala jednotlivým částem skladby, a napíše je za sebou, i ona svou skladbu pojmenuje. Následně se výtvory porovnají - jaký byl záměr tvůrců, co vnímali posluchači, kde jsou shody, kde rozdíly a proč.

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel sleduje soustředění žáků při poslechu a jejich zapojení do aktivity a následné diskuse.

• aktivněji se zapojuje do společné reflexe, častěji v ní formuluje své názory, podporuje je argumenty, s dopomocí učitele reflektuje svoji práci 
• při formulaci zpětné vazby využívá osvojená kritéria 
• vnímá zpětnou vazbu jako inspiraci a podnět pro svou další práci 
• popíše svůj podíl na společné práci a svou roli v ní 
• inspiruje se prací ostatních a nachází v ní motivaci pro vlastní rozvoj 
• na vhodně vybraném hudebním materiálu (např. lidové písni, úryvku artificiální, nonartificiální hudby) se seznámí s hudebními pojmy a názvoslovím od nejzákladnějších (kvality tónu, takt, notové hodnoty) po náročnější (hudebně výrazové prostředky/kvality, tempová a interpretační označení) 
• v činnostech si osvojuje taneční pojmy - hlavní vertikální osa těla, pohybový princip, prostorové úrovně, směry, půdorysné a vzdušné prostorové dráhy, vedený pohyb, kontrast, frázování, improvizace, kompozice, choreografie... 
• v činnostech si osvojuje divadelní pojmy - např. dialog, monolog, kompozice, imaginární rekvizita, dramatická situace, jednání, scénografie ...

Název ilustrace: Zpětná vazba jako inspirace pro další práci

Anotace: Ilustrace uvádí příklad, jak pracovat se zpětnou vazbou při další práci na prezentaci.

Zadání / popis situace, činnosti žáka: 

Skupina prezentuje svůj (hudební, taneční, divadelní) výstup. Diváci (spolužáci) formulují svá ocenění, potom dostávají lístečky, na které napíší, co navrhují v prezentaci změnit. Může to být něco, co by prezentaci pomohlo s tím, že by ve svém principu zůstala stejná (např. mluvit tak, aby diváci slyšeli), ale také něco, co by ji výrazněji pozměnilo (změnit dynamiku). Učitel vybere lístečky s návrhy, následně prezentují další skupiny a postup se opakuje. Po ukončení prezentací dostávají všechny skupiny své lístečky a vybírají, na kterém návrhu budou dále pracovat. Prezentace se potom opakují, diváci pojmenovávají, co skupina změnila. Možností je i to, že skupina potom ještě připojí, které další návrhy ji připadali inspirativní a realizovatelné.

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: V aktivitě je využita vrstevnická zpětná vazba, učitel kontroluje dodržování jejích principů, které si žáci osvojili dříve (pozitivní zpětná vazba, konstruktivní hodnocení, popisný jazyk apod.)

Odkaz na zdroje / autor: Radek Marušák

Název ilustrace: Reflektivní kartičky

Anotace: ilustrace uvádí příklad práce s reflektivními kartami při prezentaci výsledků tvůrčího nebo interpretačního procesu

Zadání / popis situace, činnosti žáka:

Žáci ve skupinkách připravují drobnou hudební prezentaci (lze ale uplatnit i na jiná tvůrčí vyjádření), kterou následně zahrají / ukáží spolužákům. Ti si před prezentací vylosují karty nazvané např.: Porozumění - Zážitek - Rytmus a tempo - Spolupráce a týmová hra - Radost z vystoupení apod. Více žáků má stejnou kartu. Karty vytvoří učitel podle toho, na co chce zaměřit pozornost diváků - posluchačů.Motivační je i to, jak jsou kartičky výtvarně pojaté. Každá karta obsahuje na rubové straně otázky, které žáci před prezentací nečtou, aby jim neovlivňovaly divácký a posluchačský zážitek. Potom kartičky otočí a zamyslí se nad odpověďmi na otázky nebo alespoň na některou z nich - např.:

Porozumění: Co podle Tebe chtěli hudbou vyjádřit? Jaký příběh jsi v hudbě slyšel/a? Jaký pocit jsi v hudbě vnímal/a? Co ti jejich vystoupení připomnělo?

Zážitek z vystoupení: Jak ses cítil, když jsi hudbu poslouchal? Která část prezentace se ti nejvíc líbila a proč? Co bys řekl, že bylo na vystoupení nejzajímavější?

Rytmus a tempo: Jak bys popsal/a rytmus? Byl pravidelný nebo se měnil? Jaké bylo tempo? Kdy byla skladba nejsilnější, kdy nejjemnější, nejtišší? Mělo to pro Tebe nějaký význam?

Spolupráce a týmová hra: Jak to podle tebe zvládli jako tým? V čem si myslíš, že spolupracovali nejlépe? Co by ještě mohlo pomoci v jejich týmové souhře, aby hudba zněla ještě lépe?

Učitel může mít připraveny podobné kartičky s ohledem na to na charakter prezentací a sledovaná kritéria.

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel sleduje, zda se žáci drží stanovených kritérií, sleduje úroveň znalostí pojmů, a jejich používání, zpřesňuje je apod.

• Formuluje, co si díky reprodukční, interpretační a tvůrčí činnosti vyzkoušel, co se mu dařilo, co pro něj bylo těžké, co významného mu taková zkušenost dala, co se díky ní naučil apod. 
• Sdělí, jak a čím se podílel na společném tvůrčím a interpretačním procesu, jak se do něj zapojil. 
• Popíše pocit z tvorby a realizace svého záměru směrem k divákům/posluchačům (nejčastěji jsou jimi spolužáci ve třídě), případně zhodnotí proces společné tvorby a realizaci společného záměru.
• Zapojuje se do zpětnovazebního rozhovoru, respektuje kritéria zpětné vazby. 
• Formuluje a argumentuje důvodná ocenění sobě i jiným, chybu a neúspěch vnímá jako potřebnou zkušenost pro svůj rozvoj, hledání nových cest a zlepšování individuálních i týmových dovedností. 
• Poučeně a s respektem k sobě i ostatním využívá v činnostech osvojené pojmy a terminologii při nácviku, interpretaci, individuální i skupinové tvorbě a jejich reflexi.

Název ilustrace: Komunikace pomocí různých jevištních prostředků

Anotace: Ilustrace popisuje aktivitu, při níž žák porovnává různé divadelní prostředky, jejich vliv na tvorbu i divácký zážitek.

Zadání / popis situace, činnosti žáka: Žáci dostanou do skupin popis krátké situace, jednoduchého příběhu, pro všechny skupiny jsou totožné. Jedna skupina má za úkol prezentovat tento příběh pro diváky pomocí slov, pohybu, gest (plnou hrou), další pantomimicky, další pomocí předmětů, které najdou ve třídě (případně loutek, které přinese učitel nebo je žáci sami vytvořili v předcházejících činnostech), další pomocí sledu živých obrazů. Žáci v reflexi porovnávají, jak použité jevištní prostředky ovlivnily jejich divácký zážitek, formu prezentace, její vyznění, co který prostředek umožňoval a co naopak nikoli apod. Učitel propojí tuto aktivitu s pojmy činoherní divadlo, předmětové (objektové) a loutkové divadlo, pohybové divadlo a pantomima.

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel hodnotí zapojení žáků do přípravy prezentací a do reflexí.

Název ilustrace: Koncert filmových melodií – následná reflexe (ilustrace navazuje na OVU UAK-HTD-001-ZV9-001)

Anotace: Ilustrace popisuje diskusi po ukončení tvůrčí činnosti žáků.

Vytváření hudební či kulturní akce je velmi složitá a provázaná činnost. Po uskutečněném koncertu/představení je dobré nechat žáky diskutovat o všem, co bylo součástí procesu vytváření konečného výstupu. S jakými úskalími se žáci setkali ve svých rolích. Jak fungovala komunikace mezi jednotlivými skupinami. Jak jsou spokojeni s výsledkem. Co by mohlo příště pomoct vylepšit podmínky pro plnění jednotlivých úkolů. Nechat žáky plánovat akci příští a kdo by si chtěl vyzkoušet jinou roli, kdo naopak chce zůstat v té své.

Díky sdílené zkušenosti děti dostávají představu o tom, jak fungují festivaly, koncerty, různá představení. Kolik je za každou takovou kulturní akcí práce. 

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel ověřuje zapojení žáka do diskuse, snaží se do diskuse zapojit všechny žáky, oceňuje argumentaci, formulování vlastních názorů.

Sdílí s ostatními výsledky své tvorby, přijímá jednoduchou zpětnou vazbu.