komunikuje interpretací a tvorbou a o interpretaci a tvorbě

Popis a zdůvodnění

Pro performativní umění je obvyklý bezprostřední kontakt tvůrce a příjemce – diváka, posluchače. Ve školním prostředí probíhá tento proces mezi žáky navzájem. Na základě zkušenosti z vlastní tvorby a s oporou o oborové poznatky a kritéria kvality vztahující se k charakteru tvorby a interpretace se žáci zapojují do společné komunikace dílem i komunikace o něm prostřednictvím vrstevnické zpětné vazby. 

Svou interpretaci či tvorbu a její prezentaci žák již vědomě zaměřuje na diváky/posluchače, jimiž jsou obvykle spolužáci ve třídě. Prostřednictvím vlastní interpretace díla nebo prostřednictvím vlastní tvorby a prezentace jejích výsledků komunikuje s okolím i se sebou samým. Využívá k tomu vokální a instrumentální prostředky, řeč, pohyb, postavení těla, gesta, scénické a zvukové prostředky, prostředky kompozice, stylizace, ozvláštnění… Nezastupitelnými prvky jsou tedy jak samotný proces tvorby a nácviku, tak následný transfer myšlenek, témat, emocí a energie od žáka k divákům/posluchačům. 

Při formulování zpětné vazby a rozhovoru o tvorbě jiných se žák s úctou a respektem vyjadřuje k tvorbě a interpretaci spolužáků, dává ocenění, používá popisný jazyk, opírá se o kritéria, formuluje inspirace pro budoucí tvorbu. 

Třída se stává místem, v němž se žák učí hledat v prezentacích spolužáků kvality tvorby a interpretace i významnost diváckého zážitku pro sebe samotného. Žák vnímá a učí se tolerovat odlišné přístupy ostatních a zároveň si uvědomovat vlastní přínos. Zažívá pocit smysluplnosti tvorby a interpretace díky její významnosti pro druhé. Takovýto proces podporuje pocit sounáležitosti, společného zážitku, sdílení, seberealizace, úspěchu z dokončeného díla a jeho významnosti pro druhé.

Hodnoty

• Sdílené poznání
• Důstojný život pro všechny

Postupné/dílčí kroky dosahování očekávaného výsledku učení:

• ve své tvorbě, nácviku hledá a zkouší s ohledem na diváka/posluchače vhodné prostředky sdělení, interpretace 
• popíše, co vnímal při své interpretaci nebo prezentaci od diváků/posluchačů (zaujetí, úsměv, ticho, spontánní reakce, potlesk…) 
• popíše svůj vlastní pocit z realizace svého záměru směrem k divákům/posluchačům 
• na základě vlastní zkušenosti porozumí prostředkům jednotlivých performativních umění pro komunikaci s divákem, pro sdělení myšlenek, pocitů, příběhů, abstraktních témat, metafor…
• ze zpětné vazby vyhodnotí vhodnost zvolených prostředků s ohledem na diváka/posluchače, pojmenuje, co se mu podařilo a co by bylo dobré změnit
• na základě zpětné vazby se vrací ke své tvorbě, nácviku, hledá nové prostředky sdělení, upravuje, variuje, experimentuje 
• osvojuje si kritéria zpětné vazby pro tvorbu a interpretaci vycházející z hudby, tance a divadla (popisný jazyk, dávání ocenění, formulace nabídek pro variantní řešení, posun, proměnu, využívání osvojených pojmů, opora o znalosti a zkušenosti s tvorbou vycházející z vlastní i společné tvorby a interpretace apod.) a formuluje zpětnou vazbu s oporou o tato kritéria
• ve zpětnovazebním rozhovoru dává prostor jiným a naslouchá jejich názorům
• při podávání zpětné vazby přistupuje k tvorbě jiných s úctou a respektem k její jedinečnosti
• na základě vlastní zkušenosti porozumí prostředkům jednotlivých performativních umění pro komunikaci s divákem, pro sdělení myšlenek, pocitů, příběhů, abstraktních témat, metafor…

Očekávané výsledky učení

• Předcházející

• Související