Vyjádří svůj zážitek z hudebního, divadelního nebo tanečního díla nebo programu.

• vyjadřuje pod vedením učitele svůj zážitek slovem (jednoduchou slovní formulací, vyprávěním) 
• po setkání s uměleckým dílem ve škole nebo v autentickém prostředí zpracovává svůj zážitek pomocí hry a tvořivých činností vedených učitelem

Název Ilustrace:  Byli jsme v divadle 

Anotace: Aktivita je zaměřena na rozvíjení schopnosti žáků reflektovat vlastní divadelní zážitek z různých úhlů pohledu. Cílem aktivity je reflektovat vlastní zážitek z návštěvy divadla, pojmenovat nejzajímavější okamžik a sdílet jej s ostatními spolužáky .  

Zadání / popis situace, činnosti žáka: Žáci po návštěvě divadelního představení dostanou za úkol výtvarně ztvárnit vlastní zážitek z návštěvy divadla. Nejsou nijak omezováni, nakreslí to, co bylo pro ně nejdůležitější, co je zaujalo, co si pamatují. Po tom jsou výkresy uspořádány tak, aby si je mohli prohlédnout ostatní žáci, Následně v řízené diskusi žáci popisují nakreslené obrázky, spojují si nakreslený obrázek se zážitkem z návštěvy divadla, respektují přitom zážitky svých spolužáků, které mohou být odlišné od jejich vlastních. 

Popis činnosti žáků: Žáci po návštěvě divadla nakreslí vlastní zážitek, zachytí výtvarně, co je nejvíce zaujalo, co považují za nejdůležitější, co si nejvíce pamatují. Po prohlédnutí si všech výkresů se žáci zapojují do diskuse, kterou vede učitel otázkam - např. Co vidíte na obrázcích? Co vás na kterém obrázku zaujalo? Který obrázek je podobný tomu tvému a čím? Jaký zážitek byl podobný tomu tvému? Myslíte si, podle obrazů a podle toho, jak o nich mluvíte, že jsou si v něčem naše zážitky blízké, podobné? Nebo jsou hodně rozdílné? V čem a proč to tak asi je?

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel pozoruje žáka, jestli se zapojuje do diskuse, zda dovede prostřednictvím rozhovoru nad výtvarným dílem popsat pro něj důležité okamžiky návštěvy divadla. U

Odkaz na zdroje / autor: 

Váňová,M. (2023). S dětmi do divadla. Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU.

• popíše v rozhovoru s učitelem a spolužáky svůj dojem ze zhlédnutého díla 
• s pomocí učitele vybírá k vyjádření svých zážitků ze setkání s uměleckým dílem různé výrazové prostředky (slovo, pohyb, výtvarné prostředky apod.) 

Název Ilustrace: Pět okének  

Anotace: aktivita je zaměřena na rozvíjení dovednosti popsat výrazové prostředky divadla, strukturu divadelní inscenace s využitím výtvarných výrazových prostředků. Žáci po zhlédnutí divadelního představení popíší klíčové okamžiky představení v pěti bodech, vyjádří se, jak vnímali strukturu inscenace, klíčové body. Dozvídáme se tak, které situace byly pro děti v představení podstatné. Aktivity končí prezentací žáků a společnou řízenou diskusí nad otázkou které situace byly pro žáky podstatné a také, jaká je obvyklá struktura divadelní inscenace.  

Zadání / popis situace, činnosti žáka:  Žáci si vytvoří tabulku s pěti okénky nebo ji dostanou předtištěnou. Mají za úkol do jednotlivých okének zachytit pět klíčových momentů příběhu: začátek, střed a konec a dva momenty mezi nimi. Po prezentaci se žáci zapojí do řízené diskuse a podrobnějšího popisu vybraných situací. Hledají v čem je jejich popis struktury inscenace podobné s ostatními. 

Popis činnosti žáků:  Žáci zaznamenávají do vytvořené tabulky s pěti okénky jednotlivé situace navštíveného představení, které považují za klíčové a tvoří začátek , střed a konec a mezi dvě , které považuji za důležité. Následně svou představu prezentují před třídou, podrobněji popisují vybrané situace. Zapojují se do diskuse o vytvořených strukturách ostatních spolužáků, hledají společné body a pod vedením učitele pojmenovávají jednotlivé části struktury. 

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel pozoruje žáky, zda dokáží popsat jednotlivé části divadelní inscenace . 

Odkaz na zdroje / autor: Váňová,M. (2023). S dětmi do divadla. Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU.

Název Ilustrace: Postava na zdi 

Anotace: Aktivita je zaměřena na vnímání postav v divadelní inscenaci a jejich vztahu k ději a tématu inscenace jako jednoho z důležitých komponent divadelní inscenace. Žáci diskutují vlastnosti postav, jejich cíle a motivace k jednání.   

Zadání pro žáky (nebo popis modelové situace): Třídu je rozdělena na několik skupin. Každá skupina na velký papír (flip) nakreslí obrys postavy (žáci mohou obkreslit vlastní postavu na papír). V každé skupině si vyberou jednu z postav divadelního představení, které společně viděli. Dovnitř té nakreslené postavy žáci po vzájemné domluvě ve skupině poznatky o postavě, které zadává učitel. Mohou to být vlastnosti, které ta postava měla, její cíle a motivace - čeho chtěla postava dosáhnou. Žáci se ve skupinách dohodnou, jak budou své práce prezentovat ostatním (kdo bude za skupinu prezentovat jak se členové o prezentaci podělí). A vzájemně své práce prezentují, odpovídají na otázky učitele a spolužáků skupiny. 

 Zadání, popis situace, činnosti žáka: Žáci ve skupinách diskutují o postavě, kterou si skupina vybrala ke zpracování podle zadání učitele. Své odpovědi vpisují do předem nakreslených obrysů postavy člověka. Ve skupině vzájemně argumentují své odpovědi. Po ukončení práce se domluví jak udu svou práci prezentovat ostatním spolužákům a prezentaci společně připraví. Následně vstupují do řízené diskuse o postavách divadelní inscenace. 

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel pozoruje žáky, zda se zapojují do společné práce ve skupinách, v diskusi sleduje, zda jsou žáci schopni popsat postavu.  

Odkaz na zdroje / autor: Váňová,M. (2023). S dětmi do divadla. Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU.

• Vyjádří svůj zážitek ze setkání s hudebním, tanečním nebo divadelním dílem, z navštíveného koncertu, představení nebo programu prostřednictvím slova nebo pohybu, výtvarné tvorby nebo jiných výrazových prostředků. 
• Zapojí se do diskuse, která se vztahuje k zážitku ze setkání s uměleckým dílem. 
• Svůj postoj podpoří jednoduchými argumenty, proč by (ne)chtěl tento zážitek opakovat, proč by ho (ne)doporučil jiným. 
• Využije na podnět učitele svůj zážitek ve vlastních tvůrčích aktivitách.

Hudební výchova:

Přehrání krátké hudební skladby nebo písně.

• Žáci spolu s učitelem diskutují o základních hudebních prvcích, jako jsou melodie, rytmus, harmonie a dynamika a struktuře díla.
• Žáci dostanou prostor k individuální interpretaci a vyjádření svých pocitů z díla. Mohou použít různé formy vyjádření, jako je psaní, kreslení, zápis do hudebního deníku…
• Ve skupinách za použití jednoduchých hudebních nástrojů, zpěvu, rytmických nástrojů nebo vlastních jednoduchých nástrojů, které vytvořili, doprovázejí hudbu nebo vytvářejí vlastní hudební kompozici. Následně prezentují svou tvorbu před třídou a diskutují o svých prožitcích, použitých postupech a prostředcích.

Taneční a pohybová výchova: 

Zhlédnutí tanečního představení, vystoupení nebo ukázky, nejlépe v jeho autentickém prostředí (může jím být i exteriér nebo škola, pokud je představení vytvořené pro tento prostor). V případě, že učitel volí ukázky ze záznamu, je si vědom absence bezprostředního kontaktu diváků a účinkujících, což výrazně limituje zážitek z díla. Lzevšak využít databázi kvalitních videozáznamů (např. Dítě v tanci) nebo tanečních filmů (žánr dance for camera). Taneční film komunikuje pocity, myšlenky a obrazy tanečními i filmovými prostředky zároveň.

• Žáci sdělují své dojmy a pocity, které v nich dílo vyvolává, mohou je vyjádřit slovy, textem, živým obrazem, kresbou, rytmem, apod.
• Žáci spolu s učitelem diskutují o tanečním žánru zhlédnutého předtavení/ukázky (balet, folklór, současný tanec), o použitých prvcích a výrazu tanečníků. 
• Žáci se rozdělí na skupiny a dostanou prostor k tvorbě vlastních pohybových prvků nebo krátkých výstupů, inspirovaných jejich zážitky z viděného tanečního díla. Mohou svou tvorbu prezentovat před ostatními.

Dramatická výchova:

Zhlédnutí divadelního představení nejlépe v jeho autentickém prostředí (může jím být i škola, pokud je představení pro školy vytvořené) případně ukázky ze záznamu (učitel si ale v tomto případě musí být vědom, že je divadlo určeno k bezprostřednímu kontaktu s divákem, pokud toto chybí, výrazně to limituje zážitek z díla) .

• Řízený rozhovor: Jaké postavy se v díle objevují? Jaký konflikt je v díle přítomen? Jaký byl závěr? Jaké emoce vyvolalo představení, jednotlivé scény, ukázka? Jako impuls k takovéto diskusi je možno využít předcházející výtvarné aktivity, při níž žáci vyjádří svůj zážitek kresbou, malbou? Diskuse je potom vedena nad jednotlivými žákovskými díly - proč žáci namalovali představení takto? 
• Žáci ve skupinách diskutují o situacích a scénách, které je nejvíce zaujaly a proč. Následně připraví živý obraz, ve kterém ostatním představí scénu, na které se shodli jako na významné, důležité pro příběh, diváka, téma… Následně všichni diskutují - zachycovaly živé obrazy stejnou situaci nebo rozdílnou - proč? Bylo jednoduché se ve skupině shodnout? Proč ano, proč ne? Co nám tato zjištění říkají o představení?

POZN. Učitel může jednotlivá umění kombinovat a využívat jeden druh umění jako výchozí dílo a jiný druh umění k jeho reflexi. 

Popis ověřování z pohledu učitele:

Učitel sleduje zapojení žáků ve všech fázích hodiny – při recepci díla, při diskuzích a při vlastní tvorbě. Zaměřuje se na jejich přínos k práci ve skupinách, na jejich schopnosti vyjadřovat své zážitky a hodnotit shlédnuté dílo i práci svých spolužáků. 

Název ilustrace: Příklady činností, jimž žák vyjadřuje svůj zážitek z uměleckého díla

Zadání / popis situace, činnosti žáka:

Hudba:

Přehrání krátké hudební skladby nebo písně.

• Žáci spolu s učitelem diskutují o základních hudebních prvcích, jako jsou melodie, rytmus, harmonie a dynamika a struktuře díla.
• Žáci dostanou prostor k individuální interpretaci a vyjádření svých pocitů z díla. Mohou použít různé formy vyjádření, jako je psaní, kreslení, zápis do hudebního deníku…
• Ve skupinách za použití jednoduchých hudebních nástrojů, zpěvu, rytmických nástrojů nebo vlastních jednoduchých nástrojů, které vytvořili, doprovázejí hudbu nebo vytvářejí vlastní hudební kompozici. Následně prezentují svou tvorbu před třídou a diskutují o svých prožitcích, použitých postupech a prostředcích.

Tanec:

Zhlédnutí tanečního představení, vystoupení nebo ukázky, nejlépe v jeho autentickém prostředí (může jím být i exteriér nebo škola, pokud je představení vytvořené pro tento prostor). V případě, že učitel volí ukázky ze záznamu, je si vědom absence bezprostředního kontaktu diváků a účinkujících, což výrazně limituje zážitek z díla. Lzevšak využít databázi kvalitních videozáznamů (např. Dítě v tanci) nebo tanečních filmů (žánr dance for camera). Taneční film komunikuje pocity, myšlenky a obrazy tanečními i filmovými prostředky zároveň.

• Žáci sdělují své dojmy a pocity, které v nich dílo vyvolává, mohou je vyjádřit slovy, textem, živým obrazem, kresbou, rytmem, apod.
• Žáci spolu s učitelem diskutují o tanečním žánru zhlédnutého předtavení/ukázky (balet, folklór, současný tanec), o použitých prvcích a výrazu tanečníků. 
• Žáci se rozdělí na skupiny a dostanou prostor k tvorbě vlastních pohybových prvků nebo krátkých výstupů, inspirovaných jejich zážitky z viděného tanečního díla. Mohou svou tvorbu prezentovat před ostatními.

Divadlo:

Zhlédnutí divadelního představení nejlépe v jeho autentickém prostředí (může jím být i škola, pokud je představení pro školy vytvořené) případně ukázky ze záznamu (učitel si ale v tomto případě musí být vědom, že je divadlo určeno k bezprostřednímu kontaktu s divákem, pokud toto chybí, výrazně to limituje zážitek z díla) .

• Řízený rozhovor: Jaké postavy se v díle objevují? Jaký konflikt je v díle přítomen? Jaký byl závěr? Jaké emoce vyvolalo představení, jednotlivé scény, ukázka? Jako impuls k takovéto diskusi je možno využít předcházející výtvarné aktivity, při níž žáci vyjádří svůj zážitek kresbou, malbou? Diskuse je potom vedena nad jednotlivými žákovskými díly - proč žáci namalovali představení takto? 
• Žáci ve skupinách diskutují o situacích a scénách, které je nejvíce zaujaly a proč. Následně připraví živý obraz, ve kterém ostatním představí scénu, na které se shodli jako na významné, důležité pro příběh, diváka, téma… Následně všichni diskutují - zachycovaly živé obrazy stejnou situaci nebo rozdílnou - proč? Bylo jednoduché se ve skupině shodnout? Proč ano, proč ne? Co nám tato zjištění říkají o představení?

Pozn.: Učitel může jednotlivá umění kombinovat a využívat jeden druh umění jako výchozí dílo a jiný druh umění k jeho reflexi. 

Způsob ověřování /hodnocení učitelem: 

Učitel sleduje zapojení žáků ve všech fázích hodiny – při recepci díla, při diskuzích a při vlastní tvorbě. Zaměřuje se na jejich přínos k práci ve skupinách, na jejich schopnosti vyjadřovat své zážitky a hodnotit zhlédnuté dílo i práci svých spolužáků. 

Odkaz na zdroje / autor: Radek Marušák, Markéta Pucová

Vyjádří svůj zážitek z divadelního, tanečního či hudebního díla nebo programu.