Vyjádří svůj zážitek z hudebního, divadelního nebo tanečního díla nebo programu.

• vyjadřuje pod vedením učitele svůj zážitek slovem (jednoduchou slovní formulací, vyprávěním) 
• po setkání s uměleckým dílem ve škole nebo v autentickém prostředí zpracovává svůj zážitek pomocí hry a tvořivých činností vedených učitelem

Anotace: Aktivita je zaměřena na rozvíjení schopnosti žáků reflektovat vlastní divadelní  zážitek z různých úhlů pohledu. Cílem aktivity je reflektovat vlastní zážitek z návštěvy divadla, pojmenovat nejzajímavější okamžik a sdílet jej s ostatními spolužáky .  

Zadání / popis situace, činnosti žáka: Žáci po návštěvě divadelního  představení dostanou za úkol výtvarně ztvárnit vlastní zážitek z návštěvy divadla. Nejsou nijak omezováni, nakreslí to, co bylo pro ně nejdůležitější, co je zaujalo, co si pamatují.  Potom jsou výkresy uspořádány tak, aby si je mohli prohlédnout ostatní žáci, Následně v řízené diskusi žáci popisují nakreslené obrázky, spojují si nakreslený obrázek se zážitkem z návštěvy divadla, respektují přitom zážitky svých spolužáků, které mohou být odlišné od jejich vlastních. 

Popis činnosti žáků: Žáci po návštěvě divadla nakreslí vlastní zážitek, zachytí výtvarně, co je nejvíce zaujalo, co považují za nejdůležitější, co si nejvíce pamatují. Po prohlédnutí si všech výkresů se žáci zapojují do diskuse, kterou vede učitel otázkam - např.  Co vidíte na obrázcích? Co vás na kterém obrázku zaujalo? Který obrázek je podobný tomu tvému a čím? Jaký zážitek byl podobný tomu tvému? Myslíte si, podle obrazů a podle toho, jak o nich mluvíte, že jsou si v něčem naše zážitky blízké, podobné? Nebo jsou hodně rozdílné? V čem a proč to tak asi je?

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel pozoruje žáka, jestli se zapojuje do diskuse, zda dovede prostřednictvím rozhovoru nad výtvarným dílem popsat pro něj důležité okamžiky návštěvy divadla. U

Odkaz na zdroje / autor: 

Váňová,M. (2023). S dětmi do divadla. Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU.

• popíše v rozhovoru s učitelem a spolužáky svůj dojem ze zhlédnutého díla 
• s pomocí učitele vybírá k vyjádření svých zážitků ze setkání s uměleckým dílem různé výrazové prostředky (slovo, pohyb, výtvarné prostředky apod.) 

Anotace: aktivita je zaměřena na rozvíjení dovednosti  popsat  výrazové prostředky divadla, strukturu divadelní inscenace  s využitím výtvarných výrazových prostředků. Žáci po zhlédnutí divadelního představení popíší klíčové okamžiky představení v pěti bodech, vyjádří se, jak vnímali strukturu inscenace, klíčové body. Dozvídáme se tak, které situace byly pro děti v představení podstatné. Aktivity končí prezentací žáků a společnou řízenou diskusí nad otázkou které situace byly pro žáky podstatné a také, jaká je obvyklá struktura divadelní inscenace.  

Zadání / popis situace, činnosti žáka:  Žáci si vytvoří tabulku s pěti okénky nebo ji dostanou předtištěnou. Mají za úkol do jednotlivých okének zachytit pět klíčových momentů příběhu: začátek, střed a konec a dva momenty mezi nimi. Po prezentaci se žáci zapojí do řízené diskuse a podrobnějšího popisu vybraných situací. Hledají v čem je jejich popis struktury inscenace podobné s ostatními. 

Popis činnosti žáků:  Žáci zaznamenávají do vytvořené tabulky s pěti okénky jednotlivé situace navštíveného představení, které považují za klíčové a tvoří začátek , střed a konec a mezi dvě , které považuji za důležité. Následně svou představu prezentují před třídou, podrobněji popisují  vybrané situace. Zapojují se do diskuse o vytvořených strukturách ostatních spolužáků, hledají společné body a pod vedením učitele pojmenovávají jednotlivé části struktury. 

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel pozoruje žáky, zda dokáží  popsat jednotlivé části divadelní  inscenace . 

Odkaz na zdroje / autor: Váňová,M. (2023). S dětmi do divadla. Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU.

Anotace: Aktivita je zaměřena na vnímání postav v divadelní inscenaci a jejich vztahu k ději a tématu inscenace jako jednoho z důležitých komponent divadelní  inscenace. Žáci diskutují vlastnosti postav, jejich cíle a motivace k jednání.   

Zadání pro žáky (nebo popis modelové situace): Třídu je rozdělena na několik skupin. Každá skupina na velký papír (flip) nakreslí obrys  postavy (žáci mohou obkreslit vlastní postavu na papír). V každé skupině si vyberou  jednu z postav divadelního  představení, které společně viděli. Dovnitř té nakreslené postavy žáci po vzájemné domluvě ve skupině  poznatky o postavě, které zadává učitel. Mohou to být  vlastnosti, které ta postava měla, její cíle a motivace - čeho chtěla postava dosáhnou.  Žáci se ve skupinách dohodnou, jak budou své práce prezentovat ostatním (kdo bude za skupinu prezentovat jak se členové o prezentaci podělí).  A vzájemně své práce prezentují, odpovídají na otázky učitele a spolužáků  skupiny. 

 Zadání, popis situace, činnosti žáka: Žáci ve skupinách diskutují o postavě, kterou si skupina vybrala ke zpracování podle zadání učitele. Své odpovědi vpisují do předem nakreslených obrysů postavy člověka. Ve skupině vzájemně argumentují své odpovědi. Po ukončení práce se domluví jak udu svou práci prezentovat ostatním spolužákům a prezentaci společně připraví. Následně vstupují do řízené diskuse o postavách divadelní inscenace. 

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Učitel pozoruje žáky, zda se zapojují do společné práce ve skupinách, v diskusi sleduje, zda jsou žáci schopni popsat postavu.  

Odkaz na zdroje / autor: Váňová,M. (2023). S dětmi do divadla. Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU.

Ukázka ilustruje možnosti reflexe uměleckého díla na základě inscenace Obývací pokoj. Ilustrace nabízí dvě fáze reflexe zážitku z představení - přípravnou a tvůrčí: 

Přípravná má za cíl podpořit žáky v tom, aby si vybavili vlastní zážitek z představení a naučili se jej pojmenovat, sdílet a vnímat i skrze odlišné pohledy spolužáků. Vnímají tím, co mají vzhledem k vnímání představení společné s jinými, v čem jsou naopak rozdílní, jedineční. Následné následně žáci ve vedené diskuzi pojmenovávají základní prostředky inscenace, pohybové charakteristiky a jednání postav, které v představení Obývací pokoj viděli Závěrečná aktivita přípravné fáze podporuje smyslovou paměť žáků, vnímání zvuku jako součásti divadelního zážitku a posiluje jejich schopnost tvořit ve skupině.  

Tvůrčí fáze má za cíl rozvíjet fantazii, tvořivost, schopnost převést zážitek z představení do vlastního příběhu, podpořit propojení psaného, výtvarného, pohybového a zvukového vyjádření. Vede žáky k osobitému tvůrčímu vyjádření vycházejícímu ze zhlédnutého díla. Umění je tak inspirací k vlastní žákově tvůrčí činnosti, je touto činností zároveň reflektováno. 

Na závěr mají žáci možnost vztáhnout se k jednotlivým aktivitám, pojmenovat své emoce, které je provázely, míru svého zaujetí v nich, čím obohatily jejich vnímání představení, co významného jim přinesla jejich vlastní tvorba. Učí se tak pojmenovávat, co vede k jejich pohodě, jaké prostředí potřebují pro svou tvorbu a co pro ně samotné tato tvorba znamená. 

• Vyjádří svůj zážitek ze setkání s hudebním, tanečním nebo divadelním dílem, z navštíveného koncertu, představení nebo programu prostřednictvím slova nebo pohybu, výtvarné tvorby nebo jiných výrazových prostředků. 
• Zapojí se do diskuse, která se vztahuje k zážitku ze setkání s uměleckým dílem. 
• Svůj postoj podpoří jednoduchými argumenty, proč by (ne)chtěl tento zážitek opakovat, proč by ho (ne)doporučil jiným. 
• Využije na podnět učitele svůj zážitek ve vlastních tvůrčích aktivitách.

Anotace: V textu jsou uvedeny příklady aktivit, které může učitel navodit ve třídě po zhlédnutí / poslechu uměleckého díla.

Odkaz na zdroje / autor: Radek Marušák, Markéta Pucová

Název ilustrace: A je zakázáno?

Autorka: Zdenka Brungot Svíteková

Ilustrace ukazuje příklad, jak rozvíjet u žáků schopnost vnímat a interpretovat umělecké dílo (inscenace A to je zákázáno?) prostřednictvím těla, skupinové spolupráce i reflexe. Skrze čtyři na sebe navazující aktivity žáci: 

aktivují vzpomínky na představení pohybem a domluvou ve skupině (pohybové hádanky), 

učí se všímat si základních pohybových prostředků a postav, které v představení rozeznali, 

diskutují o významu pravidel a jinakosti, přemýšlí nad smyslem zákazů a povolení a hledají vlastní stanovisko, 

vytvářejí vlastní pohybový nebo rytmizovaný výstup, kde formulují své zákazy a příkazy, a rytmizují je např. do podoby krátkého rapu nebo rytmizovaného projevu.  

Cílem je nejen porozumět viděnému dílu a jeho prostředkům komunikace určitého tématu, ale i otevřít prostor pro vyjádření vlastních postojů a tvořivou reakci. Výuka propojuje vnímání, pohyb a diskusi, a podporuje v dětech smysl pro spolupráci, respekt a sebevyjádření. 

Vyjádří svůj zážitek z divadelního, tanečního či hudebního díla nebo programu.