Rozliší hudební, taneční a divadelní dílo a orientuje se v prostředcích jejich vyjádření.

• zná názvy základních druhů umění (hudba, divadlo, tanec, výtvarné umění) a pozná, ke kterému umění zhlédnuté nebo poslechnuté dílo patří

Anotace: V této aktivitě si žáci hravou formou osvojují názvy základní druhů umění a seznamují se s jejich charakteristickými prvky skrze učitelem vybraných ukázek z uměleckých děl (poslech, videozáznam).

Odkaz na zdroje / autor - Markéta Pucová

• rozlišuje jednotlivé druhy umění, jednoduše pojmenuje typická díla (kniha, obraz, píseň, skladba, divadelní představení, film…) a místa, kde se s nimi může setkat (galerie, muzea, divadla, kina, koncertní sály, knihovny) 
• na základě zkušeností z vlastní tvůrčí činnosti a ze setkání s uměleckým dílem pojmenuje výrazové prostředky hudby, tance a divadla (mluvené slovo, pohyb, tanec, zpěv, hra na hudební nástroj...)

Anotace: Metodický materiál na úložišti obsahuje ilustraci, která na konkrétním příkladu práce navazující na zhlédnutí tanečně - divadelního představení Kozí Kraviny i pro neslyšící (Tereza Říčanová, Barbora Látalová, spolek Ostružina) ukazuje možnosti rozvoje žákových schopností rozlišovat různé druhy uměleckých děl a v komplexním uměleckém díle rozpoznat jednotlivé výrazové prostředky. Cílem aktivity je, aby žáci porozuměli různým prostředkům vyjádření, které jsou v inscenaci použity (pohyb, gesta, mimika, slovo, český znakový jazyk, zvuk, světlo), dokázali je rozlišit a identifikovat a rozpoznat o jaký druh umění se jednalo. Inscenace je unikátní tím, že je přístupná i pro neslyšící diváky a kromě typických výrazových prostředků taneční inscenace je součástí také umělecký český znakový jazyk. 

Autor:  Zden Brungot Svíteková (autorka ilustrace)

Odkaz na zdroje: 

Představení, knižní předloha:

https://www.ostruzina.eu/2021/09/13/kozi-kraviny-polni-verze/ 

https://www.baobab-books.net/product/krava-ricanova

Lekce je zaměřena na rozpoznávání a porozumění základním charakteristikám tří uměleckých oblastí – hudby, tance a divadla – prostřednictvím příběhové a herní struktury. Žáci pracují s připravenými výroky, které analyzují, třídí a posuzují z hlediska jejich pravdivosti a relevance ke zvolené múze. Aktivity rozvíjejí schopnost kritického myšlení, ověřování informací a schopnosti argumentace. Klíčovou složkou je týmová práce a diskuse, během níž žáci obhajují svá rozhodnutí, vysvětlují myšlenkové postupy a naslouchají názorům ostatních. Součástí lekce je také kreativní výstup, který propojuje racionální složku práce s emocionálním a uměleckým vyjádřením – prostřednictvím krátké scénky, pohybové akce či výtvarného ztvárnění oslavy múzy. V závěrečné reflexi jsou žáci vedeni k uvědomění si vlastní cesty k poznání, osobních preferencí i k uznání různorodosti přístupů ke vnímání umění. Lekce podporuje interdisciplinární myšlení tím, že propojuje prvky dramatické, hudební a pohybové výchovy s dovednostmi práce s informací, rozhodování a spolupráce. 

• Popíše autentické prostředí pro prezentaci daného uměleckého díla nebo projevu kultury (činoherní, taneční představení – divadlo, hudba – koncertní sál). 
• Rozumí základním pojmům jednotlivých umění při komunikaci o uměleckém díle (např. dirigent, orchestr, herec, tanečník, jeviště). 
• Ve zhlédnutém nebo poslechnutém díle pojmenuje zřetelné výrazové prostředky, a tím získává základní orientaci v performativních druzích umění (hudba, divadlo, tanec).

Anotace: V odkazu je uveden popis hodiny hudební výchovy, v níž pedagog využívá postupů aktivního poslechu (Beethovenova 6. symfonie. Pastorální – Scéna u potoka).

Autor/ka: Jana Lindová

Zadání / popis situace, činnosti žáka: Text nabízí několik způsobů a metod, jak reflektovat s dětmi divadelní zážitek. Autorka v textu upozorňuje i na určitá specifika a principy práce. Text vychází z publikace M. Váňové S dětmi do divadla ( Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU, 2023.ISBN 978-80-7331-631-0

Způsob ověřování / hodnocení učitelem: Z rozhovoru se žáky zjistí učitel úroveň žákova porozumění divadelnímu dílu a jeho prostředkům. Vhodně volenými metodami učitel zaměřuje žákovu pozornost na základní prostředky divadelního díla.

Autor/ka: Michaela Váňová

Činnosti jsou j zaměřeny na zkoumání výrazových prostředků v hudbě, tanci a divadle. Žáci prostřednictvím práce s barevně odlišenými kartičkami identifikují a kategorizují různé prostředky vyjadřování, které jsou následně umístěny do Vennova diagramu. Činnosti jsou navrženy tak, aby podporovaly interdisciplinární myšlení žáků propojením uměleckého vnímání s logickým usuzováním. Klíčovým prvkem je otevřená diskuse, která umožňuje žákům vyjadřovat vlastní názory a preference. Při práci s Vennovým diagramem je důležité vést žáky k uvědomění si, že různé umělecké formy mohou sdílet společné prvky, ale zároveň si zachovávají svou jedinečnost. Závěrečná reflexe by měla být zaměřena na uvědomění si osobních preferencí a respektování rozmanitosti vnímání umění mezi spolužáky. Ilustrace rozvíjí klíčovou kompetenci kulturní a základní gramotnost logicko-matematickou. 

Hodina rozvíjí kulturní kompetenci tím, že žáci vnímají hudbu, tanec a divadlo jako prostředky poznávání světa a vyjadřování emocí a myšlenek, přičemž analýza ukázek a diskuse o výrazových prostředcích podporuje jejich schopnost reflektovat vlastní prožitek a porozumět prožitku druhých. Komunikační kompetence je rozvíjena prostřednictvím skupinové práce a diskuse, které podporují aktivní naslouchání, respektování názorů ostatních a kultivovanou verbální komunikaci, přičemž žáci se učí jasně formulovat své myšlenky a vnímat potřeby spolužáků. Logicko-matematická gramotnost je posilována tím, že při třídění výrazových prostředků do Vennova diagramu žáci analyzují vztahy mezi prvky, identifikují průniky a rozdíly a aplikují matematické modelování v reálném kontextu. 

Anotace: Inspirativní materiál pro metody práce s divadelním zážitkem. 

Anotace: Příklad reflektivních otázek zaměřujících žáka na vnímání prostředků tanečního díla. Příkladem díla je interaktivní taneční představení Momo, volně inspirované knihou Michaela Endeho Děvčátko Momo a ukradený čas. Vytvořila ho choreografka Mirka Eliášová a zabývá se v něm otázkou: Jak vnímáme čas? Tanečníci a děti se ho snaží společně zpřítomnit, zpomalit, zastavit nebo dokonce vrátit. Momo je i pozváním do fascinujícího světa nových technologií – výraznou roli v něm má zařízení zachycující pohyb tanečnice a transformující ho ve zvuk či světelná projekce, kterou můžeme ovlivnit svým pohybem. Příběh vypráví o nastavení hranic a možnosti svobody.

Odkaz na zdroje / autor: Markéta Pucová

na úložišti je v metodickém materiálu uveden odkaz na představení a trailer k představení

Literární předloha: Ende, Michael. Děvčátko Momo a ukradený čas: pohádkový román. Překlad Milada Misárková. 6. vydání. V Praze: Albatros, 2024. 221 stran. ISBN 978-80-00-07267-8.

Rozliší hudební, taneční a divadelní dílo na základě jejich charakteristických znaků.