využívá své znalosti o výrazových prostředcích hudebního, tanečního a divadelního díla pro rozlišení základních forem, druhů těchto umění a při rozhovoru o zážitku ze setkání s těmito díly

• popíše autentické prostředí pro prezentaci daného uměleckého díla nebo projevu kultury (činoherní, taneční představení – divadlo, hudba - koncertní sál) 
• na základě pojmenovaných výrazových prostředků určí, o jaký druh umění se jedná, případně o jaký základní žánr, formu uměleckého díla 
• využívá osvojené základní pojmy jednotlivých umění a jejich prostředků a postupů jak pro vlastní tvůrčí potřebu, tak i k interpretaci a komunikaci o uměleckém díle
• adekvátně jeho věku tato díla interpretuje. 

Dramatická výchova: 

Žák má z předcházející výuky vědomosti o základních druzích divadla. Zhlédne divadelní představení (v autentickém prostředí nebo ze záznamu) a pojmenuje základní prostředky: Hráli živí herci nebo loutky? Bylo by možné zpracovat příběh jinými uměleckými prostředky? Bylo by to ještě divadlo? Byla tam hudba, písně - proč ano, proč ne? V jakém prostoru se divadlo odehrávalo? Apod. Na základě takto vedeného řízeného rozhovoru žáci pojmenují, o jaký druh divadla šlo. 

Inspirativní materiál pro metody práce s divadelním zážitkem žáků je na odkaze.

Taneční a pohybová výchova: 

Zhlédnutí tanečního představení “Momo a ukradený čas”, doprovodný program (workshop) vedený profesionálními tanečními umělci a následná skupinová reflexe s učitelem. 

Podrobný popis je uveden pod odkazem.

V odkazu je uveden popis hodiny hudební výchovy, v níž pedagog využívá postupů aktivního poslechu ( Jana Lindová: Beethovenova 6. symfonie. Pastorální – Scéna u potoka. Aktivní poslech).