Uplatňuje a kombinuje při vlastní tvorbě prvky výtvarného umění

• rozpoznává, pojmenovává, vytváří a uplatňuje jednotlivé prvky (linie, tvary, barvy a objekty) a jejich vztahy (velikost a vzájemnou polohu tvarů, světlostní a barevný kontrast v kresbě, malbě, fotografii, v prostorových objektech, v architektuře) 
• při vytváření a kombinování prvků uplatňuje jak ověřené postupy, tak experimenty, 
• zapojí se do společné práce a přispěje podle svých schopností a nápadů k jejímu výsledku
• vyjadřuje své vjemy, představy a myšlenky v plošné a prostorové tvorbě
• vybere si cíleně prostředky, se kterými chce pracovat a má odvahu s nimi experimentovat, a to s ohledem na bezpečnost svojí i ostatních
• dílo pojmenuje podle svého uvážení tak, aby jeho název byl výstižný pro něj samotného

Experimentální monotyp

Monotyp je jednoduchá grafická technika – tisk z plochy. Je dostupná pro všechny a žáci si na ni mohou vyzkoušet míchání barev, nanášení barev na matrici, otiskování, manipulaci s různými nástroji pro kresbu apod. Postupy je možné různě variovat a dále kombinovat s dalšími technikami.

• experimentuje s výtvarnými prvky, jako jsou např. bod, linie, plocha, tvar, světlo, hmota, objem, prostor 
• samostatně si stanovuje a organizuje postup vlastní tvůrčí práce 
• zaměřuje se na vztahy mezi výtvarnými prvky, jakými jsou např. podobnost a odlišnost, symetrie a asymetrie, rytmus, kontrast, harmonie, proporcionalita, dynamičnost a statičnost, stabilita a labilnost 
• variuje výtvarné prvky a jejich vztahy
• vědomě tyto prvky kombinuje a uplatňuje v rovině autentického sebevyjádření
• využívá bezpečně a ohleduplně výtvarné materiály, nástroje a další pomůcky, včetně dostupných digitálních technologií

• Užívá a kombinuje prvky a jejich vztahy podle svého tvůrčího záměru nebo podle zadání. 
• Označí na vlastní tvorbě prvky, ze kterých se dílo skládá, a pojmenuje dominantní vztahy mezi nimi.
• Zvolí pro své dílo název, který je z jeho pohledu nejvýstižnější a který vychází z použitých prvků a jejich vztahů.

• Budeme se inspirovat výtvarným dílem Františka Kupky (František Kupka, Kruhové a přímočaré, 1937, Národní galerie v Praze)
• Určete, které prvky jsou dominantní a zda je název obrazu výstižný.
• Vystříhejte si z barevných papírů větší počet prvků, které jste na obraze identifikovali a různě je seskupujte a přidávejte tak, aby ve vašem obraze v různých fázích převládly prvky kruhové, nebo přímočaré.
• Následně můžete zkusit přidat prvek, který bude záměrně působit „cizorodě“, tedy tak, že do obrazu nepatří (a to tvarem, barevností, velikostí).
• Jednotlivé fáze změny obrazu si vyfotografujte (skladbu prvků tak nemusíte pevně fixovat, ale můžete s nimi jakkoliv neustále pohybovat).
• Fotodokumentaci si uložte do společné složky, všechna řešení odprezentujte a vyberte ta, která považujete za nejvíce zdařilá nebo která vás něčím překvapila a uveďte proč.
• Poznámka: zadání vychází z Metodických úloh a komentářů ke Standardům ZV – výtvarná výchova. Zde jsou uvedeny i inspirace pro obměny zadání s různou mírou náročnosti. Vhodné je zařazovat práci s grafickým editorem.

Popis ověřování pro učitele:

Při hodnocení je třeba počítat s tím, že každý žák může k zadání přistoupit jinak. Důležité je, aby žák byl schopen identifikovat v obraze základní prvky a zkoušel hledat jejich různá uspořádání a ta varioval. Ocenění by měla dostat nejen řešení, která co nejpřesněji odpovídala zadání, ale i ta, která vykazují originalitu, neočekávané řešení. Důležité je, aby žák v různých fázích práci dokumentoval a dokázal následně udělat výběr z jeho pohledu nejlepších řešení.

Užívá a kombinuje prvky a prostředky výtvarného umění.