kombinuje při vlastní tvorbě linie, tvary, barvy, světlo, stín v ploše a prostoru, zaměřuje se na vztahy mezi nimi

• užívá a kombinuje prvky a jejich vztahy podle svého tvůrčího záměru nebo podle zadání 
• na vlastní tvorbě i na uměleckém díle označí prvky, ze kterých se dílo skládá a pojmenuje dominantní vztahy mezi nimi
• vytvoří variantní kompozice z jednotlivých prvků podle svého záměru
• pro své dílo zvolí název, který je z jeho pohledu nejvýstižnější

• Budeme se inspirovat výtvarným dílem Františka Kupky (František Kupka, Kruhové a přímočaré, 1937, Národní galerie v Praze)
• Určete, které prvky jsou dominantní a zda je název obrazu výstižný.
• Vystříhejte si z barevných papírů větší počet prvků, které jste na obraze identifikovali a různě je seskupujte a přidávejte tak, aby ve vašem obraze v různých fázích převládly prvky kruhové, nebo přímočaré.
• Následně můžete zkusit přidat prvek, který bude záměrně působit „cizorodě“, tedy tak, že do obrazu nepatří (a to tvarem, barevností, velikostí).
• Jednotlivé fáze změny obrazu si vyfotografujte (skladbu prvků tak nemusíte pevně fixovat, ale můžete s nimi jakkoliv neustále pohybovat).
• Fotodokumentaci si uložte do společné složky, všechna řešení odprezentujte a vyberte ta, která považujete za nejvíce zdařilá nebo která vás něčím překvapila a uveďte proč.
• Poznámka: zadání vychází z Metodických úloh a komentářů ke Standardům ZV – výtvarná výchova. Zde jsou uvedeny i inspirace pro obměny zadání s různou mírou náročnosti. Vhodné je zařazovat práci s grafickým editorem.

Popis ověřování pro učitele:

Při hodnocení je třeba počítat s tím, že každý žák může k zadání přistoupit jinak. Důležité je, aby žák byl schopen identifikovat v obraze základní prvky a zkoušel hledat jejich různá uspořádání a ta varioval. Ocenění by měla dostat nejen řešení, která co nejpřesněji odpovídala zadání, ale i ta, která vykazují originalitu, neočekávané řešení. Důležité je, aby žák v různých fázích práci dokumentoval a dokázal následně udělat výběr z jeho pohledu nejlepších řešení.