Klíčová kompetence k řešení problémů
Klíčová kompetence k řešení problémů směřuje k osvojení dovednosti vyřešit jednoduché, běžné problémy vycházející ze situací každodenního života žáka s mentálním postižením. Zároveň rozvíjí schopnost rozeznat pravdivou a nepravdivou informaci ve známé situaci.
Kompetence se formuje prostřednictvím řešení jednoduchých, známých nebo opakujících se problémů. Důležitou roli hrají zkušenosti, nápodoba a aktivní zapojení žáka do společného hledání řešení. Žák rozpozná problém a v případě, že neví, jak problém vyřešit, dokáže z dostupné nabídky možností zvolit vhodný postup. Pokud situaci nedokáže zvládnout sám, umí ve známých situacích požádat o pomoc a tuto pomoc přijmout.
Rozvoj této kompetence je důležitý pro každodenní fungování žáka nejen ve škole, ale i v rodinném prostředí. Má přímý vliv na wellbeing žáka i jeho rodiny a přirozeně se tak propojuje s klíčovou kompetencí osobnostní a sociální.
Klíčová kompetence k řešení problémů se člení na dvě složky: Řešení běžných problematických situací a Práce s informacemi.
Řešení běžných problematických situací
Složka klíčové kompetence zahrnuje řešení jednoduchých problémů vycházejících z každodenního života.
Očekávané výsledky učení jsou vzhledem k možnostem žáků formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“.
Práce s informacemi
Složka klíčové kompetence se zaměřuje na hodnocení informací v kontextu známých situací.
Očekávané výsledky učení jsou vzhledem k možnostem žáků formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“.
Řešení běžných problematických situací
Složka klíčové kompetence zahrnuje řešení jednoduchých problémů vycházejících z každodenního života.
Očekávané výsledky učení jsou vzhledem k možnostem žáků formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“.
Práce s informacemi
Složka klíčové kompetence se zaměřuje na hodnocení informací v kontextu známých situací.
Očekávané výsledky učení jsou vzhledem k možnostem žáků formulované ve tvaru infinitivu, kterému předchází formulace: „Žák by měl“.
