rozlišuje základní druhy filmu a popíše jejich základní výrazové prostředky, užívá základní oborové pojmy sloužící k popisu filmové formy

• bezprostředně po shlédnutí filmu nebo filmové ukázky žák popíše některé základní výrazové prostředky daného díla
• po shlédnutí filmu nebo ukázky z něho určí o jaký druh filmu se jedná (hraný, dokumentární, animovaný, experimentální)
• při popisu výrazových prostředků díla vhodně používá oborové pojmy

Řízená diskuse po filmu

• po projekci (krátkého) (uměleckého) filmu vede pedagog s žáky řízenou diskuzi, ve kterém společně film analyzují. 
  • Označí žánr filmu, vysvětlí si, jak daleko vůči herci ve vybraných záběrech stála kamera a proč (celek, detail). 
  • Odhadují, kdo rozhodoval o tom, kde bude kamera stát (režisér s kameramanem). 
  • Zamyslí se nad významem střihu v konkrétní části filmu (uvědomění si, že nevidíme vše, jen výseky, kamera někdy pozoruje postavu /věc, krajinu aj./ pohledem druhého, jindy nezúčastněně apod. - střih tyto situace kombinuje, spojuje; sřih vytváří rytmus, napětí). 
  • Společný poslech pouze části zvukové stopy filmu - diskuze o funkci hudby v díle (atmosféra, vliv na pocity diváka). Pozn: v odůvodněném případě lze tuto část realizovat před projekcí celého filmu - práce s tušením žáků, co slyší ao čem by film mohl být
  • V případě, že je to pro film relevantní - diskuze o speciálních efektech (scénické, kamerové triky, triky v postprodukci, kombinace hrané akce a animace apod.)

Porovnejte titulky

Žáci dostanou za úkol porovnat závěrečné titulky z několika typů audiovizuální produkce. Jeden hraný hollywoodský film, celovečerní animovaný film, dokumentární film, experimentální a krátký studentský film. 

Žáci se při porovnání zaměří především na: 

• délku titulků
• množství obsažených filmových pozic
• počet jmen autorů, kteří se na filmu podíleli.

Následně žáci mají prostor dohledat na internetu, co přesně znamenají pozice, které neznají nebo neznají přesnou náplň jejich práce. Následně na internetu dohledají informace o délce natáčení jednotlivých filmů a také rozpočtech jednotlivých audiovizuálních děl. Žáci se mohou také pokusit spočítat, kolik by musely vstát vstupenky a kolik by se jich muselo prodat, aby se film „zaplatil”.