Zhodnotí výhody a nevýhody pohlavního a nepohlavního rozmnožování pro projevení se konkrétních znaků s ohledem na dané prostředí.
Komentář:
OVU zahrnuje popis životního cyklu (obojživelníci, hmyz…) a pozorování vybraných stadií tohoto vývoje. Při porovnávání rozmnožování očekáváme, že žáci budou pozorovat konkrétní druh (např. jahodník) a jeho semena, semenáčky, kvetoucí jedince, výhony, popřípadě vajíčka, larvu, kuklu a dospělce motýla. Pozorování by se mělo týkat pohlavního i nepohlavního rozmnožování. Nepohlavní rozmnožování je rychlejší a potomci mají stejné geny jako rodič. Pohlavní rozmnožování je pomalejší, potomci mají (typicky každý jinou) směs genů obou rodičů, jsou různorodí. Těla organismů se sestavují podle genů, které se dědí z rodičů na potomky. Gen v základním vzdělávání popisujeme jako (genetickou) informaci zapsanou v nukleové kyselině, která kóduje bílkovinu. Znak popisujeme jako projev genu, respektive bílkoviny, která vzniká podle tohoto genu. Variabilitou (různorodostí) myslíme to, že jedinci v rámci druhu i jedné populace mají různé geny, znaky, projevené vlastnosti, které může do jisté míry ovlivnit prostředí (např. málo potravy = menší velikost). U variability je třeba zmínit také význam náhodných mutací. Zákonitosti přenosu genetické informace jsou v zásadě zákonitosti křížení a kombinace znaků. Neočekáváme od žáků přesné formulace Mendelových zákonů, ale znalost principu jako dědění poloviny nukleové kyseliny v případě pohlavního rozmnožování, náhodnost, kombinovatelnost. Jedinci jsou některými znaky lépe přizpůsobení konkrétnímu prostředí než jiní jedinci s jinými znaky. Lepší přizpůsobení zvyšuje pravděpodobnost, že budou mít více potomků.
V základním vzdělávání není vhodné rozebírat zvláštnosti typu rodozměna u mechorostů apod.
OVU je předpokladem pro pochopení pohlavního rozmnožování jako jednoho ze zdrojů variability, která má zásadní význam pro evoluci (hlavní oborový koncept). Téma je přínosné pro pochopení principů rozmnožování u lidí, pro chovatelství a pěstitelství.
