Rozpozná složení organismů z buněk s použitím mikroskopu a při další práci s informačními zdroji objasní funkci buňky jako komplexního živého celku.
Komentář:
Složení organismů z buněk (základních jednotek) žák vyvodí na základě vlastního pozorování. Pro úvodní aktivity lze využít i virtuální mikroskop. Dále je možné využívat digitální mikroskopy připojitelné k obrazovce laptopu nebo zvětšující čočky pro mobilní telefony apod. Při porovnávání různých pletiv/tkání a buněk žák využívá i další informační zdroje a vyobrazení.
Na základě životních funkcí organismů (např. analogie s vlastním tělem) vyvodí žák životní funkce, které musí vykonávat jedna buňka (jednobuněčného i mnohobuněčného organismu). Jde o základní pochopení funkcí organel v rámci buňky. Neočekává se, že na ZŠ bude žák přesně znát názvy různých organel, jako například „endoplazmatické retikulum“. Názvy organel, které jsou nezbytné pro procesy jako fotosyntéza a buněčné dýchání (mitochondrie a chloroplasty), budou žákům představeny, ale nepředpokládá se, že by žáci tyto názvy znali nazpaměť.
Neočekává se, že budou vyučovány podrobné biochemické rovnice pro vysvětlení fotosyntézy a buněčného dýchání. Důraz by měl být kladen na to, aby nedocházelo k mylným představám. Častou mylnou představou je zaměňování dýchání (výměna plynů v plicích) a buněčného dýchání (v buňce, zejména v mitochondriích) nebo představa, že rostliny nedýchají, ale pouze fotosyntetizují. Buněčné dýchání může být zjednodušeně vysvětleno tak, že za účasti kyslíku se z cukrů uvolňuje energie, vzniká oxid uhličitý a voda.
Jedná se o zásadní oborový koncept. Primárně je zaměřený na pozorování mikroskopem.
