Navrhuje a porovnává různé způsoby kódování dat s cílem jejich uložení a přenosu.
Komentář:
Žáci rozlišují typ dat (výčty, texty, obrázky ad.), která si potřebují uchovat nebo někomu předat. Zvažují, jaký použít přenosový kanál nebo způsob uložení (počítačové sítě, klasickou poštu a papír, improvizované prostředky jako korálky na provázcích atd.) a další okolnosti a omezení plynoucí ze situace. Podle toho pak volí způsob, jak přesně potřebná data zaznamenat, přenést a jak je následně opět přečíst. Výsledná pravidla nebo proces popíšou tak, aby je mohl využít někdo další. Různá kódování žák porovnává podle kritéria plynoucího z dané situace (např. jednoznačnost, obtížnost procesu kódování a/nebo dekódování, délka zakódovaných zpráv, pravděpodobnost chyb atd.).
Žáci poznají nutnost reprezentace celé škály jevů omezeným počtem symbolů (např. fyzicky různé odstíny, ale na semaforu čteme všechny např. jako jednu ze tří barev, výšivka si musí poradit s omezeným počtem různě barevných nití, unikátně prožívané emoce vyjadřujeme konečným počtem slov) a s přínosy i úskalími tohoto kroku. Získávají zkušenosti se vztahem mezi přesností a délkou kódů. Seznámí se s realizací tohoto principu v počítači prostřednictvím nul a jedniček, s pojmem bit, s jednotkou byte a s jejími násobky. Pracují například s kódováním textů a barev v obrázcích.
Všechny informace jsou nějakým způsobem fyzicky reprezentované, kódované. Porozumění souvisejícím mechanismům a jejich důsledkům umožňuje preciznější interpretace a v praktické rovině také efektivnější práci s různými typy souborů (např. volba grafického formátu podle priority velikosti nebo kvality). Na kódování žáci navážou v programování i při tvorbě informačních systémů, resp. kdekoliv, kde budou zpracovávat data.
Vyučující postupně vede žáka k tomu, aby:
- rozlišoval mezi různými druhy dat (výčet, číslo, text, obrázek, zvuk, video…),
- vysvětlil způsob kódování textů v počítači pomocí číselných kódů znaků a problémy vznikající existencí různých znakových sad,
- využíval číselné kódy k určování barev z daného rozsahu,
- vysvětlil způsob kódování čísel (tedy obecně dat) v počítačích posloupnostmi bitů,
- měl zkušenost s dalšími způsoby kódování dat (např. římské číslice, Morseova abeceda, Braillovo písmo, notové zápisy),
- předvedl a vysvětlil různé možnosti kódování a obrázků (bitmapa, vektor), hudby, zvuku, videa nebo jiných typů dat,
- rozhodoval se pro vhodnou přesnost kódování (např. počet a tím i velikost věkových kategorií, přesnost souřadnic pro určení polohy, počet rozlišovaných barev, rozlišení obrázku, frekvence záznamů o počasí, vzorkování zvuku, snímkování videa),
- při zpracování a ukládání dat zvažoval rovnováhu mezi velikostí a kvalitou záznamu,
- při volbě způsobu uložení (kódování) dat zvažoval možnosti příjemce sdělení data přečíst (dekódovat),
- využíval znalosti a zkušenosti se standardními přístupy (viz výše) při návrhu vlastních kódování,
- využíval znalosti a zkušenosti se standardními přístupy (viz výše) při hodnocení kódování, posuzoval např. úspornost kódů, jednoduchost použitého principu a náročnost (de)kódování, možnosti zotavení z chyb při přenosu nebo uložení, možnosti dalšího zpracování zakódovaných dat.
