Uplatňuje a kombinuje při vlastní výtvarné tvorbě linie, tvary, barvy v ploše i prostoru a objevuje vztahy mezi nimi.
Komentář:
Prvky výtvarného umění se žák učí postupně a přirozenou cestou užívat nikoli samoúčelně, ale vždy s nějakým důvodem – chce jimi něco vyjádřit. Nepoužívá je odděleně, dává je do vztahů, kombinuje je. Výsledek učení je proto přirozeně propojený s dalšími výsledky, zejména se jedná o vyjadřování vjemů, pocitů, zkušeností. Současně ale umožňuje – zejména v nejnižších ročnících – zaměřit se na to, aby žák získal i zcela praktické dovednosti, jako je manipulace s různými nástroji a pomůckami, příprava na malbu, výběr materiálu pro kresbu, výběr formátů a jejich úprava, zpracování různých materiálů nebo příprava pro modelování.
Je důležité, aby měl žák dostatek příležitostí k tomu, nacházet si svoje vlastní cesty, jak bude jednotlivé prvky uplatňovat a čím je bude vytvářet. Měl by mít možnost vyzkoušet si i nápady, které „nikam nevedou“, experimentovat. Od nahodilých experimentů by pak měl postupně přecházet k již promyšlenějšímu hledání a zkoumání toho, co, kdy a jak uplatní a použije, a promýšlet, jaký dopad to může mít na průběh i výsledek jeho tvorby. Například si lze zkoušet kresbu linií různými nástroji na různých materiálech. Linie nakreslená do sněhu (příklad lze uplatnit i na další prvky – tvary, barvy, objemy) je odlišná od linie nakreslené tuší na pruh balicího papíru nebo od linie vytvořené myší či digitálním perem. Zkoušení si toho, kdy a proč danou linii (tvar, barvu, objem) uplatníme, je nejzákladnější součástí tvůrčího procesu. Žák většinou intuitivně volí určitý postup, prostředky a materiály, objevuje je i vlastními jednoduchými experimenty či hrou a jednoduchými zadáními a teprve zpětně se zamýšlí nad tím, jak a proč je uplatnil. Tato činnost se postupně stává vědomou, cílenou. Žák při tom zároveň rozvíjí jemnou motoriku, která v tomto období významně souvisí s rozvojem řeči a kognitivních funkcí.
