posoudí důvěryhodnost zdrojů z různých dějinných epoch; rozliší zejména, jak se v zobrazení minulosti odrážejí dobové hodnoty a přesvědčení autorů
Popis a zdůvodnění
Historické poznání není uzavřené. Historické události bývají běžně zdrojem kontroverzí, protože historie je interpretací založenou na dedukcích z primárních a sekundárních zdrojů. Posouzení důvěryhodnosti zdrojů historického poznání, zohlednění historického kontextu a kladení vhodných otázek je základní dovedností pro aktivní zapojení do historické kultury a občanského života. Rozvoj mediálních technologií přináší jak nové příležitosti, tak hrozby, a to i pro zprostředkování minulosti. Žák si potřebuje osvojit postupy, jak využívání a zneužívání historických motivů rozpoznat. Zároveň rozvíjí kritický přístup k interpretaci dějin a kritické myšlení obecně.
Očekávaný výsledek učení je realizován prostřednictvím různorodých textů, žák prohlubuje schopnost pramenné kritiky, zohledňuje dobový kontext a osvojuje si základní otázky, které mu umožní nalézt v pramenech relevantní informace (kdo a kdy pramen vytvořil, s jakým záměrem, jaké hodnoty do něho vložil a čím podkládá své tvrzení). Žák si při výuce neosvojuje jen historické informace, ale seznamuje se i s tím, jaký vliv mají na naše vnímání minulosti samotná média, která informace zprostředkovávají. Aktivně pracuje s příklady propagandy, reklamy, hoaxů a dezinformací s historickým obsahem. Dokládá důkazy o tom, že dějinná událost nebo osobnost dějin může být interpretována různě a někdy zcela odlišně. Formuluje domněnku, nakolik je odlišná interpretace dána dobovými hodnotami (dobovou ideologií) a nakolik nedostatkem dostupných zdrojů poznání vybraného autora v dané době.
Hodnoty
- Sdílené poznání
- Podpora udržitelných technologií a inovací
- Důstojný život pro všechny
Postupné/dílčí kroky dosahování očekávaného výsledku učení:
- při opakovaných situacích vlastního zkoumání a poznávání minulosti využívá různé typy pramenů – prameny primární i sekundární (věkově přiměřené odborné a populárně naučné texty), prameny hmotné, písemné, obrazové, audiovizuální i ústně dochované
- učí se formulovat otázky, které umožní posoudit důvěryhodnost zdrojů (kdo a kdy pramen vytvořil, s jakým záměrem, jaké hodnoty do něho vložil a čím podkládá své tvrzení), a promění je ve zdroje relevantních informací (co pramen vypovídá o zkoumaném tématu)
- posoudí předložené zdroje z hlediska jejich povahy a důvěryhodnosti (např. jak se liší úřední dokument od vzpomínky nebo soukromého dopisu, jak se liší různé kronikářské záznamy stejné události, jak se liší fotografie od obrazové rekonstrukce); rozliší konkrétní prvky a tvrzení a objasní jejich význam
- popíše formu předložených zdrojů a rozliší, jak forma zdroje ovlivňuje obsažené informace; co může a nemůže obsahovat text, fotografie, příspěvek na sociální síti
- uvede, jak forma zdrojů může posilovat různé způsoby vnímání informací a minulosti
- sleduje další historické události, které byly v minulosti odlišně interpretovány než dnes, ve formě textů, videí atd.
- uvede, v čem se interpretace liší, a vyslovuje domněnky, proč tomu tak mohlo být – odlišuje dobové hodnoty a nedostatky v historickém poznání
- posoudí předloženou dobově zkreslenou interpretaci historické události, hledá příčiny zkreslení a podle zjištěných informací ji interpretuje bez toho, že by se identifikoval s dobovými hodnotami