na základě absolvování kvalitního edukačního programu v paměťové instituci nebo ve veřejném prostoru vytváří vlastní výstup
Popis a zdůvodnění
Očekávaný výsledek učení je realizován mimo školu v paměťové instituci (muzeum, archiv, galerie, knihovna) nebo ve veřejném prostoru (pomník, památník, architektura, infrastruktura, krajinný prvek apod.). Edukační program je vytvořen a veden buď externisty (muzejní pedagogové a další mimoškolní edukátoři), nebo samotnými učiteli. Rozsah je variabilní od procházky v okolí školy po vícedenní projektové vyučování (badatelskou expedici). Kvalitní edukační program rozpoznáme mj. tak, že naplňuje aspoň jeden další očekávaný výsledek učení ze vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Není založený na komentované prohlídce expozic a výstav, ale vychází z moderních didaktických principů a metod. Využívá exkluzivitu sbírek k aktivizaci žáků a rozvoji klíčových kompetencí pomocí objektového učení a badatelsky orientované výuky. Pro badatelské aktivity ve veřejném prostoru lze využít naučné stezky, mobilní aplikace apod. Na osvojené znalosti a dovednosti naváže žák buď ve škole, nebo přímo na místě, tvorbou vlastního výstupu.
Žák získává poučenější pohled na fungování paměťových institucí (např. proč uchovává právě tyto předměty, jak a proč je vystavuje) a na proměny veřejného prostoru i jeho budoucí podoby.
Hodnoty
- Sdílené poznání
Postupné/dílčí kroky dosahování očekávaného výsledku učení:
- může být zapojen do rozhodování, kde bude očekávaný výsledek učení realizován (vyučující vybírají program podle konkrétních podmínek lokality školy a schopností žáků, respektive z nabídky a dostupnosti edukačních programů (pokud dostupná paměťová instituce nenabízí kvalitní edukační program, vyučující expozici přizpůsobuje potřebám školy, třídy a jednotlivých žáků a badatelsky orientované výuce, sám vytváří pomůcky /pracovní listy apod./, podobně využívá také informace ve veřejném prostoru: naučné stezky, informační tabule, průvodci)
- pracuje individuálně či ve skupině, pracuje s artefakty, modely, mapami, plány, fotografiemi, audiovizuálními zdroji, digitálními aplikacemi; může hovořit s místními obyvateli
- v paměťové instituci anebo ve veřejném prostorou se vzdělává aktivně, např. dělá si náčrtky, fotografuje, kreslí; objekty svého bádání např. popíše, roztřídí, porovná, načrtne, zasadí do historického kontextu a vytvoří domněnky
- znalosti a dovednosti z paměťové instituce nebo veřejného prostoru dále rozvíjí při vlastní tvorbě; výstupem není zápis faktografie do sešitu, ale zpracování vlastního vyprávění, obrazu či modelu (je přitom využit aktivizační potenciál setkání s artefakty či veřejným prostorem, jenž může být doplněn v pracovním listě dalšími zdroji)
- kriticky hodnotí podoby a obsah expozic anebo veřejného prostoru – pojmenovává jejich klady, zápory, porozumí jejich proměnlivosti, autorským záměrům a účelu; poučeněji argumentuje v debatách o podobě a účelu veřejného prostoru v budoucnosti