Rozdělí problém na jednotlivě řešitelné části a navrhne postupy a algoritmy pro jeho řešení.
Komentář:
Žák analyzuje problém (zadání), zejména co je jeho vstupem a výstupem, dále pak požadavky na proces řešení. Hledá vztah mezi vstupem a výstupem, nachází kroky či stavy, kterými bude nutné projít. Postupně identifikuje dílčí, menší problémy, jejichž řešení přispěje k vyřešení hlavního problému. Opět určuje jejich vstupy a výstupy, neboli vzájemné návaznosti. Pokračuje takto až do stavu, kdy jsou jednotlivé dílčí podproblémy zřetelně a přímo řešitelné, ať už s využitím hotových nástrojů, jejich vytvořením, nebo zadáním jinému člověku apod.
Konkrétní realizace postupu záleží na typu řešeného problému, např. úklid bytu, organizace sportovní soutěže, strategie v počítačové hře nebo program na zrcadlové převrácení obrázku nebo na varování při výkyvech teploty v jahodovém záhoně.
V praxi se často setkáváme s problémy, které jsou příliš složité na to, aby byly řešeny najednou. Schopnost dekompozice a systematického postupu je pak podmínkou úspěchu. Řešením úloh z běžného života se žáci navíc učí odhadovat, které úlohy jsou řešitelné algoritmicky a které vyžadují například lidské rozhodnutí, tvůrčí vklad, manuální zručnost apod., a řešení tak efektivněji rozdělit mezi stroje a případný tým lidí.
Dobře strukturovaný popis problému a postupu jeho řešení zefektivňuje zadávání a ladění dotazů generativním modelům strojového učení. Schopnost rozložit problém na menší samostatně řešitelné části je základem algoritmického myšlení, které je klíčové nejen pro programování a vývoj softwaru, ale i pro efektivní řešení neinformatických problémů v praxi.
Vyučující postupně vede žáka k tomu, aby:
- rozkládal problém řešitelný posloupností navazujících jednoduchých kroků se zřetelným a jednoznačným pořadím a triviální návazností (např. cesta na mapě),
- rozkládal problém hierarchicky na fáze a jejich části, až po posloupnost jednoduchých kroků (např. delší cesta na mapě, se zastávkami),
- rozhodoval o pořadí kroků, které na sobě mohou a nemusí být závislé (např. oblékání, vaření),
- popisoval vztahy a závislosti souvisejících dílčích problémů (např. při vaření složitějšího pokrmu),
- sám posuzoval, jaká míra rozdělení problému stačí, volil nebo tvořil nástroje a postupy pro jeho řešení,
- při možnosti různého rozkladu hodnotil a vybíral ten, který vidí v dané situaci jako nejvhodnější,
- navrhl postupy a algoritmy pro jednotlivé části zvoleného rozkladu řešeného problému,
- využíval různé způsoby zápisu postupu či algoritmu, například pomocí jejich slovní nebo grafické reprezentace,
- z nalezených částečných řešení sestavil úplný popis postupu řešení původního problému.
