Komunikovat verbálně nebo neverbálně s partnerem.
Komentář:
VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE:
Učitel používá jednoduché otázky („Jak se máš?“, „Co chceš?“), pobízí žáky k užívání nacvičovaných frází („Požádej o pomoc.“, „Pozdrav spolužáka.“) v různorodých situacích a prostředích – ve třídě, na hřišti, ve školní jídelně.
Přeříkává rytmické říkanky, opakuje stále stejná slova a fráze v konkrétních výukových situacích, aby si žák vytvořil asociace mezi danou frází a příslušným postupem práce.
Používá konkrétní obrázky, fotografie, předměty nebo postupy augmentativní a alternativní komunikace jako prostředky vizualizace informací při komunikaci.
Využívá množství neverbálních projevů (mimika, gesta, postoje), kterými vyjadřuje konkrétní pokyny; pobízí žáky, aby po něm tyto projevy opakovali a lépe tak prožívali, co je jimi zamýšleno.
V konkrétních situacích, za použití vhodných forem a metod augmentativní a alternativní komunikace se žáky trénuje jednoduché formy vyjádření (jak požádat o pomoc). Následně je pobízí a motivuje (slovem, gestem), aby tyto postupy používali ve vhodných situacích i samostatně.
NÁMĚTOVNÍK PROJEVŮ ŽÁKA:
- Žák pozdraví spolužáka nebo učitele, když se s nimi potká – verbálně nebo neverbálně.
- Vyjádří svou potřebu či přání jednoslovně („Míč.“) nebo osvojenou jednoduchou frází („Já chci míč.“) – verbálně nebo neverbálně, za použití augmentativní a alternativní komunikace (gesta, konkrétní předměty, fotografie, barevné obrázky).
- Reaguje na jednoduchou otázku („Co chceš?“, „Chceš napít?“) slovem („Banán.“) nebo jednoduchou frází („Já chci banán.“, „Ano.“, „Ne.“), a to verbálně nebo alternativně (gesta, konkrétní předměty, fotografie, barevné obrázky).
- Vyjadřuje přání nebo potřebu („Dej mi míč.“, „Pomoc, prosím.“).
- Používá gesta, odpovídá ukázáním na obrázek, kartu nebo předmět.
- Usměje se nebo zamračí (jako projev emocí).
- Osloví učitele navázáním očního kontaktu, slovem nebo gestem.
- Napodobuje komunikaci druhých a rozumí, že jde o výměnu informací mezi lidmi.