propojuje v tvůrčích činnostech vnímání vlastní tělesnosti, získané anatomické znalosti a pohybové návyky a dovednosti s vnitřním prožíváním a vyjadřováním myšlenek, představ a pocitů

UAK-HTD-001-ZV9-001
divider

Komentář

Vnímání vlastního těla a rozvíjení získaných pohybových návyků (vědomí tělesného těžiště, vyvážené postavení těla, funkční koordinace pohybu, propojení dechu a pohybu) jsou důležitou součástí performativních umění. Tyto dovednosti si žák osvojuje především skrze obsahy taneční a pohybové výchovy, ale také dramatické a hudební výchovy. Vlastní tělo žáka, jeho pohyb a hlas, jsou primární vyjadřovací prostředky těchto umění. Tvůrčí činnosti, ve kterých žák prohlubuje vztah k vlastnímu tělu a rozvíjí svou tělesnou inteligenci (kultivovaný pohybový a taneční projev, opora, důvěra ve vlastní tělo), také umožňují žákům vyrovnávat se s fyzickými proměnami těla v souvislosti s dospíváním. 

V taneční, dramatické a hudební výchově žák získává kompetence v oblasti neverbální komunikace (postavením těla, gestem, pohybem) a vyjadřuje myšlenky, představy a pocity pohybem, tancem a hlasem. Umělecké vyjadřování skrze tělo je propojené s vnitřním prožíváním žáka, a proto má významný podíl na budování sebedůvěry, utváření identity a přijímání vlastní osobitosti pohybového a hlasového projevu (nejen v umělecké rovině). Při práci s vlastním tělem a hlasem je klíčové, aby učitel vytvářel ve třídě takové prostředí, ve kterém má žák pocit důvěry, bezpečí a jistoty.

Hodnoty

  • Sdílené poznání
  • Důstojný život

Postupné/dílčí kroky dosahování očekávaného výsledku učení:

  • ve svém tanečním, pohybovém a hlasovém projevu uplatňuje získané anatomické povědomí o vlastním těle a respektuje zákonitosti funkčního a zdravého využívání těla a hlasu
  • uplatňuje získané návyky z oblasti vyváženého postavení těla (ve stoji i v pohybu)
  • rozvíjí funkční koordinaci pohybu ve svém tanečním a pohybovém projevu, a tím ho kultivuje
  • aktivně využívá své hlavní tělesné těžiště v pohybu v prostoru (ve svém tanečním projevu, při ztělesnění postavy)
  • propojuje vědomě svůj dech s hlasem a pohybem
  • hovoří o svých fyzických i citových prožitcích v reflexi, která navazuje na žákův umělecký projev (interpretaci nebo vlastní tvorbu)
  • vyhodnotí, zda jeho pohybové ztvárnění odpovídalo tvůrčímu záměru

Očekávané výsledky učení