prozkoumá fungování prostředí jako systémů, určí v nich významné prvky a vztahy mezi nimi a navrhne, jak s nimi udržitelně nakládat
Popis a zdůvodnění
OVU rozvíjí celostní (holistické) a souvislostní (systémové) myšlení žáka. Vede k porozumění, že různé celky v životním prostředí (město, zahrada, krajina, les, pole, louka, klima apod.) jsou velmi komplexní (mají přírodní i člověkem vytvořené složky a složitou síť materiálových, energetických a informačních vazeb), mají systémový charakter a lze objevovat obecné zákonitosti jejich fungování (např. vliv pozitivní a negativní zpětné vazby na vývoj systému) a od těchto zákonitostí odvozovat, jak s nimi zacházet udržitelněji.
Porozumění systémovému a celostnímu charakteru celků tvořících životní prostředí je zásadní pro schopnost nakládat s ním dlouhodobě udržitelně. Navazuje na OVU v informatice, vede ovšem k uvědomění, že systémový charakter mají nejen technické systémy, ale celý okolní svět s jeho přírodními i společenskými složkami, a k využití tohoto porozumění systémovému charakteru světa pro udržitelné nakládání s jednotlivými celky.
Významně přispívá k naplnění hodnotového rámce RVP.
Hodnoty
- Respektování potřeb planety
- Podpora udržitelných technologií a inovací
Postupné/dílčí kroky dosahování očekávaného výsledku učení:
- objevuje vzájemné vztahy mezi vybranými klíčovými prvky v konkrétním environmentálním systému (např. prvky „plodiny – hlodavci – dravci – zásahy člověka“ v systému pole) a pozitivní a negativní zpětné vazby a jejich účinek – např. formou simulační hry, simulace či prozkoumávání schémat a modelů vztahů
- seznámí se s konceptem planetárních mezí, jejich vyčíslení a překročení (zejm. ztráta biodiverzity, rozvrat koloběhu dusíku a fosforu – eutrofizace vod, přítomnost nových chemických látek – mikroplasty, pesticidy) a identifikuje jejich překročení na konkrétním prostředí/systému (pole, rybník, les)
- diskutuje a navrhuje, jak využít znalosti o klíčových prvcích a vztazích pro udržitelné nakládání s konkrétním environmentálním systémem
- opakuje tuto zkušenost na dalších typech environmentálních systémů (např. prvky „živé organismy – voda – průmyslová produkce“ v systému vodního toku, prvky „skleníkové plyny – teplota – zásahy člověka“ v klimatickém systému)
- zobecňuje vztahy mezi klíčovými prvky v environmentálních systémech a možnosti udržitelného nakládání s nimi, např. cirkulární ekonomika (oběhové hospodářství), preference zdrojů, které se dokážou obnovovat, zachování udržitelné míry čerpání obnovitelného zdroje
- porovnává, vyhodnocuje scénáře budoucího vývoje z hlediska udržitelnosti