Posoudí účel a užitečnost vybraného informačního systému, popíše jeho vnitřní fungování.
Komentář:
Žák již běžně používá různé informační systémy (např. různé školní, v jídelně, v knihovně, v dopravě). Učí se o nich uvažovat nejen ze svého pohledu. V první řadě rozliší různé skupiny (role) uživatelů (např. žák, učitel, třídní učitel, zákonný zástupce, vedení školy, správce systému) a formuluje potřeby, které jim systém pomáhá řešit (neztratit se v zadaných úkolech, poskytovat zpětnou vazbu, sledovat docházku, omlouvat absence…). Z toho plynou konkrétní činnosti, které uživatelé v systému provádějí. Žáci tedy mohou zhodnotit přínos systému pro jeho uživatele, ale také to, do jaké míry systém plní svůj cíl a kde jsou případné rezervy. Úvahou, pozorováním i praktickým ověřením zjišťují, jestli systém pro vybrané úkony funguje správně (nebo si uživatel musí na něco dávat pozor), nakolik uživatelské rozhraní pomáhá splnění úkolu nebo je pro uživatele naopak překážkou, jestli je přehledné a intuitivní a je snadné se ho naučit používat, jestli pomáhá uživateli zadávat správná data a umožňuje opravy chyb, jak zvládá méně obvyklé požadavky. Obdobnému posouzení žák samozřejmě vystavuje i evidence dat, které vytvořil on nebo jeho spolužáci.
Vedle posouzení z hlediska uživatelů se žáci učí vyvozovat, jak systémy fungují vnitřně. Už vědí, co systém umožňuje svým uživatelům, a umí určit, jaká data systém sbírá. Díky zkušenostem s prací s tabulkami nyní také odhadují, jak (do jakých tabulek, s jakými sloupci) systém data organizuje. Z popsaných funkcí systému dovozují, co systém s daty dělá, a z činnosti uživatelských rolí, jaké mají práva a povinnosti.
I tyto zjednodušené představy o fungování skutečných systémů jsou inspirací pro jednodušší vlastní systémy. Kromě toho užitečně poslouží k rozpoznání, že se systém dostal do nějak neobvyklého stavu (např. ztracená zásilka se jeví jako neexistující, přitom ji jen někdo předčasně označil jako doručenou a tím vyřízenou), a napovědí, jak situaci napravit.
Evidence docházky, probírané látky a všechna žákova hodnocení jsou údaje zaznamenané v nějakém informačním systému. I sociální sítě, streamovací služby nebo internetové bankovnictví jsou informační systémy. Podrobnější zkoumání informačních systémů žákům umožňuje nahlédnout a kriticky hodnotit jejich běžné každodenní fungování i vliv na lidskou společnost.
Vyučující postupně vede žáka k tomu, aby:
- se seznamoval s předem zpracovanými příklady, aby porozuměl, jak vůbec vypadají možné odpovědi na otázky po účelu a užitečnosti IS a jak se k nim dojde,
- posléze začínal samostatně i ve skupinách hledat odpovědi, zprvu s podporou učitele (např. ve formě výběru z možných odpovědí, ve formě úzce zaměřených otázek), která postupně ubývá,
- analyzoval zpočátku jednoduché, jednoúčelové systémy, následně dílčí části složitějšího IS (např. rozhraní pro odevzdávání úkolů), postupně složitost systémů (množství a provázanost evidovaných dat, komplikovanost uživatelského rozhraní, rozmanitost úkonů, které IS umožňuje) a jejich analyzovaných částí stoupá,
- díval se zpočátku především z vlastního pohledu, jako uživatel, postupně si uvědomoval, že s IS interagují i lidé v dalších rolích (učitelé, rodiče, správci, knihovníci, kuchařky…), rozmýšlel, jaké úkoly ty ostatní role plní, co od IS potřebují, co jim IS poskytuje,
- prvky a vztahy v systému sepisoval zpočátku nahodile, např. do seznamu, dále je strukturoval např. do myšlenkové mapy, používal různé způsoby znázornění souvislostí, později začínal identifikovat souvislosti a vztahy různých typů, např. uživatelé, jejich role, potřeby, úkoly, pravomoci; prvky uživatelského rozhraní a shromažďovaná data; vnější události a změny v datech; logické souvislosti mezi daty.
