Při čtení i psaní posuzuje autorské záměry, účinky a prostředky textu i kontext autora nebo čtenáře.

ZGC-KCP-000-ZV9-001
divider

Komentář:

VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE:

Vzdělávácí strategie učitele vyplývají z charakteristik složek, z komponentů a z popisu projevů žáka.

Učitel každého vyučovacího předmětu bude postupovat tak, aby bylo každému žákovi podle jeho vzdělávacích potřeb umožněno, aby uvedené činnosti ve výuce realizoval(a) soustavně a systematicky. 

Aby se tak ve škole dělo, vyžaduje vzájemnou koordinaci mezi učiteli dané školy. 

Současně je nezbytné, aby učitelé konkrétní školy ve vzájemné koordinaci uvedené činnosti žáků spolu s nimi vyhodnocovali a podle tohoto vyhodnocení promýšleli jejich další učení a rozvoj.

 

NÁMĚTOVNÍK PROJEVŮ ŽÁKA:

Komponenta: autor, text a adresát

  • Vysvětluje, jakou si autor volí roli, do jaké pozice a do jakého vzájemného vztahu umísťuje sebe i čtenáře a jaké prostředky používá k tomu, aby dosáhl svého záměru.
  • Vysvětluje, proč by různí adresáti i skupiny adresátů mohli na text reagovat různě.
  • Při psaní vytváří vztah mezi sebou a adresáty (např. píše pro laiky jako zasvěcený znalec, píše jako kamarád kamarádům).
  • Využívá svou zkušenost (pisatelskou, čtenářskou nebo životní) k tomu, aby odhadl, jak by na jeho text mohli reagovat různí adresáti.

Komponenta: stanovisko autora

  • Vyjasní a pojmenuje i skrytější autorovo stanovisko.
  • Rozpozná v autorově stanovisku možné stereotypy.
  • Zdůvodňuje, zda a proč autorovo stanovisko přijímá, nebo odmítá, navrhuje a formuluje jiný, vyváženější pohled na věc.
  • Při psaní volí autorské stanovisko podle svého záměru.
  • Zodpovědně posuzuje, jakou „moc“ mu jeho názor či stanovisko dává nad čtenáři i tématem, k čemu ji použije, a vysvětluje, jakou odezvu může vyvolat jeho stanovisko u adresáta.
  • Rozhoduje se, kdy je vhodné psát nezaujatě.
  • Snaží se překonat vlastní stereotypy.

Komponenta: účinek formy a uspořádání textu

  • Posuzuje, jak uspořádání textu (např. druh, žánr, kompozice, použitý slovník, grafické prvky) i jeho jednotlivé části (např. odstavec, sloka, název, ilustrace) přispívají k pochopení jeho významu a jak ovlivňují čtenářovy emoce nebo názory.
  • U schématu nebo jiného vizuálního prostředku vyhodnocuje, jak může ovlivňovat u adresátů porozumění, jak může cíleně působit na jejich emoce nebo názory, jak zdůrazňuje nebo potlačuje některé informace atp.
  • Při psaní volí formu, uspořádává text a vybírá prostředky tak, aby dosáhl svého záměru vzhledem k adresátovi a kontextu.
  • Vybírá, umísťuje, případně pojmenuje obrázky a vizuální prvky tak, aby přispívaly k porozumění významu textu a působily na čtenáře podle jeho záměru.

Komponenta: kontext 

  • Uvažuje o tom, jak dobové, geografické, kulturní nebo jiné souvislosti a okolnosti ovlivňují autora při psaní textu a jak ovlivňují i čtenáře, když interpretuje význam.
  • Pátrá, zda jsou v textu určité společenské skupiny podá(vá)ny se (skrytými) stereotypy, které slouží zájmům jiných skupin.
  • Při psaní odhaluje nebo vyvrací navyklé stereotypy (např. ve vztahu mezi muži a ženami, v sociálním postavení, v chodu společnosti nebo v chápání klimatu).
  • Pečuje o to, aby byl jeho způsob podání věrohodný a přesvědčivý v daném kontextu (pro zvolené publikum i pro další vnější okolnosti).

Komponenta: zdroje

  • Při čtení knih a textů vyhledává a využívá podle svého účelu čtení informace o zdroji, aby porozuměl i kontextu.
  • Ověřuje a vyhodnocuje relevanci, aktuálnost a důvěryhodnost zdrojů, je ostražitý, když nejsou uvedené informace o zdroji nebo když chybí podstatný údaj (např. namísto autora článku je uvedená „redakce“).
  • Při psaní textů, v nichž chce ostatní odborně poučit, vyhledává a ověřuje zdroje informací podle záměru svého psaní, zvažuje jejich relevanci, aktuálnost a důvěryhodnost.
  • Cituje zdroje podle normy (např. s využitím generátoru citací).

Očekávané výsledky učení