Sestaví v blokově orientovaném jazyce program, ve kterém používá opakování a podprogramy, opraví případné chyby.
Komentář:
Bloková prostředí jsou vhodným vstupem do programování, protože odstraňují většinu technických složitostí, a přesto umožňují žákům pracovat se základními principy, které si mají osvojit. Blokové programy jsou pro žáky lépe srozumitelné a snáze upravitelné. Žáci pomocí bloků, které reprezentují jednotlivé kroky navrženého postupu, tedy příkazy nebo funkce, sestavují program (posloupnost bloků). Musí tedy postup rozložit právě na takové základní kroky, které zvládá použité programovací prostředí, a dodržet jejich správné pořadí.
Žáci kromě toho identifikují části programu (jeden nebo více bloků), které se provádějí opakovaně (objevují v postupu opakující se činnosti nebo jejich části). Opakovat se může jeden nebo více bloků. Mají-li se provést hned za sebou, mohou žáci vložit stejné bloky opakovaně nebo je mohou vložit pouze jednou a označit, že se mají opakovat. Obdobně, pokud je potřeba provádět tutéž posloupnost bloků na různých místech programu, uvede se jednou jako podprogram a z ostatních míst programu se potom na něj stačí odkázat. Žáci tak mohou uvažovat na vyšší úrovni abstrakce, ve větších celcích místo jednotlivých drobných kroků postupu.
Díky využití těchto konceptů žáci tvoří programy, které udělají stejnou práci, ale jsou kratší, přehlednější (každý snadno vidí záměr bloky opakovat), a tím i snáze upravovatelné. Princip opakování částí postupů pak žáci mohou využít i mimo programování.
Vytváření programů nutí žáky logicky myslet, systematicky řešit řetězící se problémy a ukazuje jim, na jakých principech fungují běžně používané aplikace. Žáci zjišťují, že počítač není „magická černá skříňka“, ale stroj, který se řídí přesnými pokyny, jež napsali programátoři. Zažívají, že i oni mohou přimět stroj k samostatnému provedení posloupnosti činností.
Vyučující postupně vede žáka k tomu, aby:
- skládal jednotlivé bloky, řadil je do posloupnosti,
- přidával bloky, přeskupoval je, vysvětlil, že programy nejsou nic jiného než posloupnosti přesně zadaných kroků,
- kontroloval opakovaně program, vyhodnocoval posloupnost bloků, našel a opravil chyby,
- rozhodoval o správnosti/nesprávnosti svého programu v souvislosti s výsledným řešením,
- hledal různé způsoby řešení pomocí opakování bloků a pomocí podprogramů.
