Vyjádřit své potřeby, pocity verbálními i neverbálními prostředky.
Komentář:
VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE:
Učitel využívá symboly (konkrétní předměty, fotografie, barevné obrázky, piktogramy, lineární/obrysové obrázky).
Používá jednoduché otázky a fráze pro nácvik vyjadřování potřeb (např. „Co chceš?“, „Jak se cítíš?“, „Co potřebuješ?“).
Do výuky zařazuje práci s emocemi, a to formou dramatizace, hry s maňásky nebo čtení příběhů s emocionálními situacemi.
Se žáky nacvičuje odpovědi na základní otázky týkající se jejich potřeb a pocitů.
Ve třídě vytváří denní rutiny a rituály, při kterých žáci pojmenovávají své potřeby a pocity.
Trénuje se žáky další základní funkce komunikace, jako je přivolání pozornosti ke své osobě, odmítnutí nechtěného či nelibého.
Navozuje různé situace, ve kterých žák musí o něco požádat (např. chybějící pomůcka, potřeba pomoci, jídlo, hračka). Následně žáka verbálně (např. otázkou „Co chceš?“) nebo neverbálně (gestem) pobízí k žádosti a umožňuje mu využít augmentativní či alternativní prostředky ke komunikaci (např. vizuální symboly, gesta).
NÁMĚTOVNÍK PROJEVŮ ŽÁKA:
- Žák ukazuje na předměty nebo obrázky, které vyjadřují jeho potřeby, případně předává symbol komunikačnímu partnerovi.
- Používá gesta, např. kývání hlavou, ukázání rukou, tleskání jako projev radosti.
- Reaguje na otázky pohledem nebo mimikou, například zamračení při nelibosti.
- Napodobuje učitele nebo spolužáky při vyjadřování emocí.
- Vyjadřuje své emoce a potřeby podle svých schopností – verbálně, s vizuální podporou, gesty, pomocí komunikátorů nebo IT komunikačních programů (např. dá najevo: „Chci pít.“, „Bolí mě břicho.“).
- Opakuje slova nebo fráze, které ho učitel naučil v konkrétních situacích.
- Zkouší pojmenovat své emoce (např. „Jsem smutný.“, „Mám radost.“).
- Zapojuje se do jednoduchých rozhovorů o svých potřebách (např. učitel: „Co si dáš k jídlu?“, žák: „Já chci banán.“).
- Dokáže vyjádřit své potřeby i spontánně, bez verbální pobídky.